náhledy
Lékaři v Kongu očkují obyvatele ve městě Goma proti ebole. (17. července 2019)
Autor: Reuters
Lékařka v Kongu připravují vakcínu připravují vakcínu proti ebole. (17. července 2019)
Autor: Reuters
Lékaři v Kongu očkují obyvatele ve městě Goma proti ebole. (17. července 2019)
Autor: Reuters
Lékaři v Kongu očkují obyvatele ve městě Goma proti ebole. (17. července 2019)
Autor: Reuters
Lékaři v Kongu připravují vakcínu připravují vakcínu proti ebole. (17. července 2019)
Autor: Reuters
Lidé z vesnice Beni v Kongu čekají na vakcínu proti ebole. (17. července 2019)
Autor: AP
Jen v únoru zaznamenala organizace Lékaři bez hranic třicet útoků na zdravotníky. (9. března 2019)
Autor: AP
Zdravotničtí pracovníci nosí kvůli pandemii ochranné pláště.
Autor: AP
Stavba centra pro léčbu eboly je poměrně složitý projekt. Zařízení musejí být vybudována tak, aby se zabránilo přenosu viru z pacientů na rodiny, zdravotníky a obyvatele v okolí. Na snímku je stavba centra v Katwě, které Lékaři bez hranic navrhli s většími okny, jež pacientům umožňují vidět tváře lékařů a sester. Mohou vidět i své rodiny. Lidský kontakt je v centrech pro léčbu eboly kvůli bezpečnostním opatřením velmi omezený.
Autor: Gabriele François Casini/ Lékaři bez hranic
Promítání filmu o ebole. Osvěta je jedním z pilířů boje proti ebole. Ta v zasažených komunitách vyvolává strach, lidé často nemají informace. Jedním z hlavních úkolů je proto zvyšování povědomí o opatřeních nezbytných k zastavení šíření viru. Přičemž kvůli napětí, které provázelo na konci roku odložení voleb v Beni a Butembu, se zkomplikoval přístup do komunit.
Autor: Alexis Huguet/ Lékaři bez hranic
Pracovník Lékařů bez hranic se v centru pro léčbu eboly v konžské Mangině chystá na vstup do zóny vysokého rizika – kde leží nakažení. Zůstat tam smí hodinu. V ochranném oblečení je horko, špatně se v něm dýchá a je těžké. S přibývajícím časem roste riziko případné chyby a vlastní nákazy. Ebola je vysoce nakažlivá a může zabít až 90 procent nemocných. Přenáší se při kontaktu s krví, sekrety a tělesnými tekutinami nemocného. Proto je nutný ochranný oblek.
Autor: Carl Theunis/Lékaři bez hranic
Při svlékání obleku je nutné po odložení svršku vydezinfikovat chlorem ruce a rukavice. Současná epidemie v Demokratické republice Kongo začala loni v létě v malém odlehlém městě Mangina v Severním Kivu. Poté se případy objevily na dalších místech, včetně větších měst. Zdravotníci - včetně Lékařů bez hranic – se stále snaží dostat situaci pod kontrolu.
Autor: Alexis Huguet/ Lékaři bez hranic
Georgie v Mangině má na starosti dezinfekci použitého ochranného oblečení. Ochranný oblek neprodyšně kryje celé tělo. Skládá se mimo jiné ze dvou párů rukavic (vnitřní tenké a na nich silnější – na snímku), ochranných brýlí, roušky, overalu, speciální čepice, plastové zástěry či holínek.
Autor: Carl Theunis/Lékaři bez hranic
Zdravotníci v Butembu ošetřují pacienta, u něhož je podezření na ebolu. Nemoc je charakteristická horečkami, slabostí, bolestmi svalů, hlavy, v krku. Následuje zvracení, průjem, vyrážka, selhání ledvin, jater a v některých případech i vnitřní či vnější krvácení. Ebolu lze standardně léčit jen podpůrnou léčbou, čili zmírňováním příznaků (rehydratace, udržování krevního tlaku, léčba případných dalších infekcí atd).
Autor: John Wessels/ Lékaři bez hranic
Zdravotníci převážejí pacienta z centra pro léčbu eboly v Butembo do běžné nemocnice poté, co se u něj ebola nepotvrdila. Mimochodem, od poslední rozsáhlé epidemie eboly v západní Africe se posunul vývoj vakcín proti viru. Od loňského léta konžští zdravotníci identifikovali tisíce lidí, kteří mohli přijít s nakaženými do kontaktu. Skoro 17 850 lidí bylo proočkováno.
Autor: John Wessels/ Lékaři bez hranic
Léčba v ebolovém centru je jen jednou částí boje proti viru. K zastavení šíření nákazy jsou nutné „pilíře“ intervence proti ebole. Jsou jimi: izolace nemocných, poskytování zdravotní a psychologické péče, dohledání lidí, kteří přišli do styku s nakaženými, informování lidí o nemoci, jak jí předcházet a kde vyhledat pomoc, podpora místní zdravotní infrastruktury a dočasné přizpůsobení kulturních zvyků – například pohřebních rituálů.
Autor: Gabriele François Casini/ Lékaři bez hranic