Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvJiří Boudník emigroval spolu se svou maminkou do USA krátce před sametovou revolucí, v roce 1987. Myšlenka, že by teroristé mohli zaútočit tak brutálně na americké cíle, pro něj byla dlouhou dobu nemyslitelná. 11. září však byl očitým svědkem toho, jak se jeden z letounů srazil s budovou Světového obchodního centra.
Viděl jsem náraz i pád budovy
Jiří Boudník měl při prvním nárazu pracovní schůzku. Během ní mu zavolala kamarádka a tvrdila, že pilot letadla měl zřejmě infarkt a narazil do jedné z věží Světového obchodního centra. Po skončení schůzky uviděl druhé letadlo, jak narazilo do druhé věže.
Následně se Jiří Boudník pokoušel dostat přímo k obchodnímu centru, protože chtěl varovat hasiče a záchranáře, aby neparkovali v blízkosti budov, že hrozí jejich zřícení. Když se následně ocitl na brooklynském mostě, byl svědkem toho, jak začala padat jižní věž.
„Světlo se šíří rychleji než zvuk,“ vzpomíná architekt. „Takže jsem viděl padající věž a až po třech sekundách k nám dolehl ten hřmot padajících trosek. Lidi začali panikařit, běželi pryč. Měl jsem s sebou přenosný tranzistor a slyšel jsem, že mosty mohou být dalším cílem útoku a v tu chvíli jsem nad hlavou viděl nějaká letadla. Tehdy jsem dostal strach. Ale naštěstí to byly armádní stíhačky.“
Jiří Boudník napsal o svých vzpomínkách na 11. září a na události, které po útoku následovaly, knihu, která v těchto dnech vychází v českém i anglickém jazyce. Jmenuje se „Věže – příběh 11. září”.
Při nárazu na Pentagon jsem byl v budově
Milan Vodička psal o tragédii reportáže přímo z místa, bezprostředně po útoku. Do Česka posílal autentické texty a deník MF DNES tak díky němu měl informace doslova z první ruky. Byl zrovna na prohlídce amerického ministerstva obrany, Pentagonu, když jedno z unesených letadel do budovy narazilo.
Reportér se o prvním útoku na Světové obchodní centrum dověděl ve chvíli, kdy opouštěl hotel a chystal se na turistickou prohlídku Pentagonu. „Viděl jsem to v televizi. Předpokládal jsem, že buď se pilot zbláznil nebo šlo o havárii. Do redakce jsem napsal SMS zprávu, že až se vrátím z Pentagonu, něco o tom napíšu.“
„Když už jsem byl v Pentagonu, tak mi kolegové napsali, že do druhé věže naboural další letoun a že šlo o teroristický útok. Ale to byla na dlouhou dobu poslední zpráva, kterou jsem dostal,“ vzpomíná reportér MF DNES. „Armáda pak zřejmě vypnula mobilní síť.“
Pak podle Milana Vodičky nastal v budově Pentagonu chaos. „Viděl jsem, jak po chodbě běží černošská vojanda a něco křičí. Myslel jsem si, že prožívá nějakou životní krizi. Pak se začala rozestupovat zeď jako vrata obrovského hangáru a dovnitř začalo svítit slunce. A ozvalo se slovo evakuace.“
„Dav se dal rychle do pohybu, v tu chvíli nepřemýšlíte, chováte se jako rybičky. Takže jsme prostě všichni vypluli ven, stáli jsme na parkovišti a dívali se, jak z druhé strany budovy hoří Pentagon,“ dodává reportér.
„V tu chvíli jsem si uvědomil, že svět, jak jsme jej znali do toho momentu, se úplně změnil. Byl to samozřejmě adrenalin, pumpuje vám krev v žilách, všechno jsem prožíval dvakrát silněji než jindy. I proto si dodnes pamatuji celý ten den, minutu po minutě,“ říká Milan Vodička.
Nebýt benzínu v křídlech, věže stojí dál
Životní příběh Jiřího Boudníka byl se zřícenou budovou Světového obchodního centra spojen i v následujících týdnech a měsících. On sám se podílel přímo na záchranných pracích, nalezl ostatky mnoha lidí a tragická událost jej hluboce zasáhla.
V Rozstřelu názorně ukázal, jak se záchranářům hodily i jeho architektonické zkušenosti, protože dokázal sestavit model zhroucené budovy, na jehož základě mohli hasiči úspěšně odstraňovat trosky, aniž by došlo k ohrožení na jejich životech. V rozhovoru také vysvětlil, proč se budovy nakonec zřítily.
„Pokud by letadla neměla v křídlech nádrže plné benzínu, věže by se nezřítily a dodnes by mohly stát. Ale benzín začal nahlodávat strukturu ocelových prvků, které držely věže pohromadě. A to byl ten důvod, proč obě budovy spadly,“ vysvětlil Jiří Boudník.
Oba hosté Rozstřelu hovořili i o fake news, které se začaly po teroristických útocích šířit. Jiří Boudník i Milan Vodička dodnes odmítají všemožné konspirační teorie, které tvrdily, že za útokem stojí CIA, či dokonce přímo americká vláda.
Amerika je na slepé koleji
Mluvili i o tom, jak útoky Ameriku změnily. „V souvislosti s tím existují dvě Ameriky,“ míní reportér MF DNES. „Jedna byla naprosto fantastická. Lidé byli silní, klidní, sebevědomí, racionální, společnost to sjednotilo. Bylo jasně vidět, že se jedná o velmoc, která má za sebou různé zkoušky.“
Podle Milana Vodičky pak ale následovala reakce „druhé“ Ameriky. Zhrzeného státu, který nechápal, jak si nějaká zaostalá země z východu může dovolit ohrožovat bezpečnost supervelmoci. „Tohle posunulo Ameriku na křižovatku, odkud, jak tvrdím, zabočila na slepou kolej. Tam se pohybovala 20 let.“
Během těchto dvaceti let podle Milana Vodičky vyrostla z Číny ekonomická velmoc, mocensky se vzpamatovalo také Rusko a Spojené státy přišly o světovou dominanci.
„Po stále ještě pochopitelném útoku na Afghánistán, což byla logická odveta za útoky, přišla invaze do Iráku a také Arabské jaro a Američané si z terorismu udělali existenciální hrozbu, něco jako druhého Hitlera,“ a to byla podle Milana Vodičky zásadní chyba, jejíž důsledky ohrožují světovou bezpečnost dodnes.
Stejný názor má také Jiří Boudník: „Bylo chybou jít do Iráku. Neprokázalo se, že by tam byly zbraně hromadného ničení. Amerika je momentálně ve slepé uličce a bude ještě dlouho trvat než znovu objeví správný směr.“
Hosté Rozstřelu hovořili i o tragickém konci války v Afghánistánu, o nástupu Tálibánu a o neúspěchu americké armády. „Američané sice vyhráli počáteční invazi, ale prohráli následující mír i to, jak bude země bude v budoucnu vypadat,“ uzavřel Milan Vodička.
