Alexandr Makedonský, Ind i Íránci
O strategicky významné místo spojující Blízký východ s Indií a Čínou usiloval už v polovině prvního tisíciletí zakladatel perské říše Kýros II.. Na cestě do Indie zaujala tato oblast v roce 329 př. Kr. i Alexandra Makedonského.
Ještě za vlády jeho nástupce Afghánistán asi v roce 305 př. Kr. ovládl zakladatel dynastie Maurjů, indický král Čandragupta. O sto let později byl Afghánistán součástí bohatého řecko-baktrijského státu. Ten ale ke konci druhého století před naším letopočtem podlehl kočovným kmenům.
V následujících stoletích se na afghánském území vystřídali Kúšánové a íránští Sásánovci.
Arabové přišli do Afghánistánu poprvé v osmém století
Kolem osmého století si území podrobili Arabové, kteří zahájili islamizaci. Okolo roku 1221 dobyl Afghánistán Čingischán. Po něm, v roce 1398, ho ovládl vládce Íránu, turkotatarský válečník Tímúr.
V šesnáctém století se území dostalo do područí Velkých Mughalů a Safíjovců. V té době zde začala vznikat drobná knížectví, kde často propukala povstání. Říši sjednotil až emír Dóst Muhammad, který vládl v letech 1826 až 1863.
Rusko se dvě století přetahovalo s Brity
V té době se stal Afghánistán místem, o které začalo bojovat Rusko s britským impériem. Když Rusko porazilo Persii a posunulo hranice do Zakavkazska, dostala Británie z jeho expanze do Střední Asie strach.
Tři britsko-afghánské války: 1838 - 1919
První britsko-afghánská válka vypukla v roce 1838. I když britská vojska o síle 30 tisíc mužů dobyla Kandahár a Kábul a podařilo se jim dosadit probritského emíra Šudžu, podporu venkova nezískala.
Brity začali ničit partyzáni. K nim se v listopadu 1841 v Kábulu přidala i afghánská armáda. Angličané nakonec po velkých ztrátách v lednu 1842 kapitulovali. Při odsunu zbylých 16 a půl tisíce mužů Brity v horských kaňonech střelci pobili.
I druhá britsko-afghánská válka z let 1878 až 1880 vznikla z podobné příčiny. Poté, co nový panovník odmítl britskou diplomatickou misi a začal vyjednávat s Ruskem, obsadilo v listopadu 1878 většinu afghánského území 36 tisíc příslušníků britsko-indické armády.
Novému emírovi Jakúbu chánovi Britové v únoru 1879 vnutili vazalskou smlouvu. Proti ní však povstal Kábul. Vzbouřenci v září 1879 členy britské mise zmasakrovali.
I když Britové při následné kárné misi o síle asi deset tisíc mužů obsadili celý Afghánistán, v rozhodující bitvě u Majvandu z července 1880 prohráli. Poté se vojska britského veličenstva z Afghánistánu stáhla i když oblast i nadále zůstala pod britskou sférou vlivu.
Naposledy se Velká Británie pokusila podrobit si Afghánistán v květnu 1919 poté, co v březnu sovětská vláda uznala jednostranné vyhlášení nezávislosti Afghánistánu.
340 tisíc mužům, podporovaným letectvem, tanky a děly, čelilo 40 tisíc afghánských bojovníků. Zprvu úspěšný britský postup v týlu překazily paštunské kmeny. Po měsíci bojů se Angličané stáhli.
Británie v Rávalpindí uznala samostatnost Afghánistánu
V srpnu 1919 byla v Rávalpindí podepsána mírová smlouva, v níž Velká Británie uznala s konečnou platností nezávislost Afghánistánu.
Po svržení monarchie usilovali o porobení obyvatelstva Sověti
Poté, co byla v roce 1973 svržena monarchie, vznikla v dubnu 1978 demokratická republika s prosovětskou orientací. Její vůdcové ale neměli pochopení pro islámské obyvatelstvo, kterému vnucovali svou ideologii.
Několik provinčních povstání a převratů uvnitř vládní Lidové demokratické strany Afghánistánu, kterou vedl prosovětský Babrak Karmal, bylo příčinou desetiletého ozbrojeného konfliktu v letech 1979 až 1989.
Špatnou zkušenost si odnesla i sovětská armáda. Její vojáci nedokázali po počátečních úspěších čelit afghánským mudžáhidům ovládajícím hornatý terén. Podle ruských údajů padlo v afghánské válce 14 a půl tisíce vojáků.
Po následné občanské válce mezi etnicky rozdělenými šíity a sunnity Afghánistán v roce 1996 ovládli sunnitští Paštunové z fundamentalistického hnutí Taliban. Ten dnes ovládá devadesát procent Afghánistánu.
 Mapa Afghánistánu, sousední státy (25. září 2001). |
