Největší norský deník napsal, že „pod kontrolou norské sociální služby (myšleno zřejmě v náhradní péči) je 3 000 dětí zahraničního původu“. Úřad může děti odebrat a umístit do náhradní péče v naléhavých případech, kupříkladu při podezření ze zneužívání či při neschopnosti rodiny postarat se o své potomky. Ve většině případů ale sociální služba poskytuje dětem a jejich rodinám pomoc formou poradenství, zabezpečení pečovatelské služby, finančních úlev či jinými způsoby.
Případ MichalákováChování norské sociálky je v Česku ostře sledováno kvůli případu synů Evy Michalákové. Děti norské úřady rodině odebraly v květnu roku 2011. Tehdy mateřská škola, kam oba chlapci chodili, nahlásila podezření na sexuální zneužívání Denise otcem. Později se přidalo obvinění ze strany první pěstounské rodiny a podezření, že otec děti i matku bil. Policie trestní oznámení v kauze odložila, norská sociální služba ale děti matce nevrátila. Norské soudy by se ještě letos měly zabývat žalobou, ve které se Eva Michaláková domáhá návratu svých dětí zpět do její výchovy. |
V zahraničí nicméně nemá Barnevern dobré jméno. Postupy úřadu vyvolávají ve východoevropských zemích doslova mediální bouři, píše v článku list Aftenposten. Barnevern také způsobuje potíže v politických vztazích mezi Norskem a některými východoevropskými zeměmi, kde je úřad přirovnáván k nacistické organizaci Hitlerjugend a jeho zaměstnanci jsou označováni za zloděje či teroristy.
„Musíme přiznat, že mnohé konflikty, které v této sféře vznikají, mají více důvodů než jen kulturní rozdíly (mezi Norskem a ostatními zeměmi) a zkreslení informací,“ říká představitelka norské organizace Redd Barna (Zachraňte děti), právnička Sanne Hofmanová.
Norsko údajně porušuje úmluvy OSN
Jádrem problému je podle ní rodný jazyk. Východoevropské děti jsou umísťovány do „plně norských“ pěstounských rodin, kde ztrácejí schopnost domluvit se svou mateřštinou. Východoevropské země jsou přesvědčeny, že tím Norsko porušuje úmluvy OSN.
„Sociální služba Barnevern nedělá dost, aby našla pěstounské domovy, které by odpovídaly jazyku, kultuře a náboženství odebraných dětí. Pokud není možné takový domov najít, je nutné to vynahradit výukou v rodném jazyce a dalšími opatřeními. Úmluva o právech dítěte OSN ukládá sociální službě brát na to ohledy, ale praxe je tomu velmi vzdálená,“ dodává Hofmanová.
Deník Aftenposten uvádí, že neexistují celostátní údaje o tom, kolik dětí zahraničního původu je umístěno do rodin, kde norština není prvním jazykem. V metropoli Oslu, která má velkou přistěhovaleckou komunitu, má podle listu Aftenposten 40 procent dětí umístěných do pěstounské péče přistěhovalecký původ. Pouze 20 procent pěstounských rodin, které hlavní město loni našlo, však bylo nenorských. Deník nicméně upozorňuje, že tato statistika nemusí být reprezentativní pro celou zemi.
„Právo dětí na pěstounskou péči, v níž si mohou uchovat své prostředí, je obsaženo v Úmluvě o právech dítěte OSN, kterou Norsko podepsalo,“ připomíná Slawomir Kowalski, který v Norsku působí jako polský konzul. Právě norská sociální služba Barnevern je jediným složitým tématem v norsko-polských vztazích, konstatuje deník Aftenposten.
V Litvě se norský Barnevern stal největším mediálním tématem letošního roku, tvrdí Aftenposten. „Litevci nechápou, proč není možné najít litevské pěstouny, ať už v Norsku nebo Litvě,“ říká norský velvyslanec v Litvě Dag Malmer Halvorsen.
Mluvila jsem a dcera mi nerozuměla
Norský list poukazuje na příběh litevské matky, kterou označuje fiktivním jménem Dalia. Její dcera mluvila po odebrání u pěstounů i ve škole pouze norsky, až přestala litevsky zcela rozumět.
„Poslední setkání s dcerou bylo složité. Mluvila jsem a ona nerozuměla. Ona mluvila a zase jsem nerozuměla já. Nakonec mi bylo jasné, že není jiné východisko než vzít dceru s sebou,“ prohlásila Dalia, která dceru od pěstounů unesla a teď s ní žije v malé obci na litevském pobřeží. „Norsko je velmi dobrá země, ale Barnevernet dobrý není,“ říká Dalia, která v této severské zemi pracovala jako uklízečka a norsky se nikdy nenaučila.
Přes 60 dětí bylo za posledních deset let uneseno z norských pěstounských domovů zpět ke svým biologickým rodičům či příbuzným ve východní Evropě.
Deník Aftenposten připomíná, že o odebírání dětí v Norsku jednal také český parlament a že český premiér Bohuslav Sobotka požádal šéfku norské vlády Ernu Solbergovou o pomoc v případu odebrání dětí rodině Michalákových (více o případu zde).
Podívejte se na reportáž o kauze Evy Michalákové:
