Většinou slýcháme nářky, že svět stárne a mladí už brzy nestačí „uživit“ rostoucí armády důchodců. Ano, tyto obavy platí hlavně pro bohaté země. Demografové však začali upozorňovat, že modrá planeta má možná zásadnější problém - zkrátka že moc je naopak mladých. To je zase záležitost zejména rozvojových zemí.
Ještě nikdy v zaznamenané historii světa se takové procento starých lidí nekoncentrovalo v bohatých zemích a tolik mladých v těch rozvojových (čili zdaleka ne tak bohatých) státech. Tento zjevný nepoměr může podle odborníků časem způsobit pořádnou melu.
Podíváme-li se na uprchlickou krizi, jíž nyní čelí Evropa, není vyloučeno, že už to začalo. Jde o tohle: Nárůst počtu mladých začíná vytvářet větší tlak na ekonomiky jejich zemí, přináší hrozbu politických nepokojů a nasazuje ostruhy masové migraci „za lepším“. Podle Populačního fondu OSN tvoří nyní mladí ve věku od deseti do čtyřiadvaceti let celou čtvrtinu lidstva. Drtivá většina z nich žije v takzvaném třetím světě.
Milion plnoletých každý měsíc
Asi nikde jinde není tlak bobtnající mládeže tolik cítit jako v Indii, druhé nejlidnatější zemi světa.
Každý měsíc tam dovrší věk osmnácti let, tedy plnoletost, zhruba milion lidí. Pokud nestudují, začnou hledat práci a získají možnost volit, tedy ovlivňovat podobu společnosti. Počet Indů ve věku mezi patnácti a čtyřiatřiceti lety dosahuje podle tamních statistik zhruba 420 milionů. Většina z nich se nespokojí s nízkou životní úrovní svých rodičů, chtějí - logicky - víc.
Pokud nenajdou slušnou práci doma, miliony z nich se pohrnou do měst a také do vzdálených zemí, kde je však místní stále méně rádi vidí. Ještě více než pro Indy to platí pro příslušníky jiných rozvojových národů, kteří doma nevidí perspektivu slušného života.
„Ekonomika na to musí být připravena,“ uvedl pro list The New York Times Charles J. Kenny, ekonom washingtonského Centra pro globální rozvoj. Jinak podle něj nastanou potíže - na zmařené touhy se totiž těžko zapomíná.
Názorným příkladem toho, co by se mohlo dít, jsou kastovní protesty (zatím v relativně malém měřítku), které v nedávných týdnech ochromily indický sever. Zemřelo při nich přes třicet lidí, kteří žádali, aby pro ně byly rezervovány kvóty na vládních úřadech. A to je jen část Indie. V celé zemi je potřeba každoročně vytvořit 12 až 17 milionů pracovních míst.
Ale nejde jen o Indii. Podobně špatně jsou na tom mladí v řadě států. Dva z pěti podle údajů Mezinárodní organizace práce buď nemají práci vůbec, nebo paběrkují tak, že se nemohou vymanit z chudoby.
Nejlepší indikátor budoucích nepokojů
Zaráží i velká nezaměstnanost mladých ve vyspělých zemích. V jižní Evropě činí kolem pětadvaceti procent a není to jen kvůli stagnujícím ekonomikám, ale často proto, že mladí nemají patřičnou kvalifikaci.
Částečně to vysvětluje i protiimigrantské nálady, jež se teď šíří kontinentem. Ve Spojených státech podle tamních statistik sedmnáct procent mladých mezi šestnácti a devětadvaceti lety ani nestuduje, ani nepracuje. Tahle čísla podle demografů nevěstí nic dobrého.
Paradoxní je, že tento globální portrét v mnoha ohledech odráží fakt, že řadu věcí dělá lidstvo dobře: snížila se dětská úmrtnost, lidé se dožívají vyššího věku, rodí se víc dětí a víc jich navštěvuje školy. Co je to však platné, když se pak mnoho mladých, sotva dosáhne věku dospělosti, cítí zrazeno. Nemají do čeho píchnout, nikdo je nepotřebuje.
„Nárůst nezaměstnanosti mladých je lepším indikátorem budoucích nepokojů než cokoli jiného,“ varoval Raymond Torres z Mezinárodní organizace práce.
