Svůj domov Schramová sdílí se Syřany Nizarem a Ahmadem už osmým měsícem. Přijetí uprchlíků pro ní bylo logické. „Kdokoli má volné místo, měl by uprchlíky přijmout. Rozhodnutí pro mě proto bylo jednoduché,“ sdělila reportérům serveru BBC.
Pro Ahmada byl příchod do domu Schramové začátkem nového života. „V uprchlickém centru nemáte co na práci. Prostě jenom sedíte a čekáte. Nemůžete dělat nic. Nemůžete se učit německy, není tam žádný internet. Bylo úžasné, když jsem přišel k Hilde. Mohl jsem zavolat své rodině,“ pochvaluje si Ahmad. Jednou z jeho zálib je vaření a kuchyň Schramové je tak každý den provoněna exotickými vůněmi.
Albert Speer Arlbert Speer byl prominentem nacistického režimu a dokonce i Hitlerovým blízkým spolupracovníkem. V roce 1934 se Speer stal hlavním architektem Třetí říše, v roce 1942 se stal ministrem zbrojního průmyslu. V březnu 1945 se vzepřel Hitlerovým rozkazům k destrukci německých průmyslových objektů, mostů, železnic a mnoha dalších objektů před nepřítelem, čímž tak mnoho z nich zachránil před zničením. Po druhé světové válce byl Speer zajat, obžalován jako válečný zločinec a souzen v Norimberském procesu. V rámci procesu jako jeden z mála vyjádřil upřímnou lítost nad zločiny nacistického vedení a uznal i svou zodpovědnost. Odsouzen byl ke 20 letům vězení, které strávil ve věznici ve Spandau. Zdroj: Wikipedia |
Na stole ve svém skromně zařízeném pokoji má vedle časopisů i poněkud netradiční výzdobu - model lidského chrupu. Je to vzpomínka na dřívější život v Sýrii, kde se chtěl stát zubařem. Studia však přerušila válka, tak se vydal do Evropy. Jeho cílem bylo Německo.
I když se má ve své nové vlasti dobře, při vzpomínkách na Sýrii propadá smutku. Ve válkou zmítané zemi nechal svého nemocného otce i matku, která mu vždy kladla na srdce, že rodina by měla držet při sobě. „V hlavě mi pořád hraje jedna písnička,“ vypráví Ahmad a začne ji hledat na svém notebooku. Je to skladba z pořadu Arab Idol a zpívá se v ní o návratu domů z cest. „Text mi připomíná mou mámu. Rodinu už jsem neviděl přes dva roky. Netuším, zda je ještě někdy uvidím,“ dodává.
Ze vstupní haly do jeho pokoje nakukuje Nizar. Na uších má velká sluchátka, ve kterých mu duní hudba od Eminema. „Poslouchám ho pořád dokola. Nabádá mě, abych chytl za pačesy všechny příležitosti,“ vysvětluje s úsměvem. Doma v Sýrii prý nikdy nepřemýšlel o tom, že ho osud zavede do Německa. Studoval medicínu a snil o práci v jedné ze zemí Perského zálivu. Když vypukla občanská válka, doslechl se, že v Německu je velká poptávka po lékařích.
Uprchlíci, kteří pomáhají
Po strastiplné cestě přišlo vystřízlivění. Nizar zjistil, že v nemocnici ho mohou zaměstnat jen jako uklízeče. Musel se vrátit do školy, naučit se německy a splnit všechny zkoušky, bez kterých by mu v Německu neuznali doktorský titul. Jeho dvě sestry zůstávají v německých detenčních centrech, kde čekají na vyřízení azylového řízení. Jedna z nich absolvovala cestu přes Středozemní moře. „Řekla mi, že tam přímo před ní umírali lidé,“ vzpomíná. Nizar.
Nizar i Ahmad si nemohou vynachválit, jak se k nim v Německu chovají. Nejen Schrammová, ale všichni ostatní, kteří s nimi žijí pod jednou střechou. „Ve štědrosti se jim nemůžeme rovnat. Snažím se být milý tak jako oni. Nikdy se jim ale nevyrovnám,“ myslí si Nizar.
Schrammová s ním však nesouhlasí. Během uplynulých měsíců totiž na pomoc obou Syřanů spoléhá. Trpí nesnesitelnými bolestmi zad. Nizar a Ahmad ji proto každý den pomáhají s domácími pracemi a nakupováním. „Společně se tomu smějeme. Říkám, že jsem si myslela, že budu pomáhat já jim. Ale oni teď pomáhají mě,“ tvrdí Schrammová.
