Ač se tehdejší akrobati procházeli dále po proudu řeky a překonávali tak kratší vzdálenost než Wallenda, doplňovali své činy mnohem větší show, jako je přechod s kolečkem či obutí do košíků na broskve.
Jako první překonal na visutém laně hřmící Niagaru zkušený cirkusový artista Jean Francois Gravelet. Po uměleckým jménem Velký Blondýn se v jednatřiceti letech dopravil do Ameriky a prohlásil, že se pokusí o dosud nevídané.
Fascinovanému obecenstvu se tak naskytl 30. června 1859 skutečně nečekaný obraz. Velký Blondýn nejen že při přechodu po visutém laně zastavil, ale spustil si provaz dolů k řece, kde zrovna proplouvala vyhlídková loď Maid of the Mist a vytáhl si na něm lahev vody na občerstvení.
Přechod NiagaryÚSPĚCH: Po 116 letech překonal kaskadér Niagarské vodopády PROFIL: Wallenda stál na laně už ve dvou letech  (15. června 2012) |
Poté pokračoval ke kanadskému břehu. Aby toho nebylo málo, před cílem se zastavil, zklidnil rozkývanou balanční tyč a předvedl na laně salto vzad.
Přes vodopády přešel ještě několikrát. A byl nejen schopen tyto triky zopakovat. Velký Blondýn překonal lano přes Niagaru postupně na kole, poslepu, s kolečkem i se spoutanýma nohama a rukama. Jednou uvařil uprostřed cesty omeletu.
Vrcholem jeho umu a testem schopností měl však být kousek, kdy by po laně přešel se svým manažerem Colcordem na zádech. Ten to zpětně popsal jako nejděsivější a málem poslední zážitek v životě. Uprostřed cesty, v části bez kotvení se totiž mohutně rozhoupali.
Velký Blondýn vyřešil situaci tak, že se s manažerem na zádech rozeběhl k nejbližšímu kotvícímu lanu. Jakmile se mu po jeho dosažení podařilo srovnat balanc, kotvící jištění prasklo. Následoval tak opět zběsilý postup k dalšímu záchytnému bodu, kde Blondýn hlesl, aby manažer sesedl.
Během cesty musel Colcorde z artistových zad dolů šestkrát. To pokaždé, když artista uklidňoval vyděšené davy, že je vše v pořádku. Celkem překonal Velký Blondýn Niagaru šestnáctkrát, vždy úspěšně.
Pračka na zádech, košíky od broskví na nohou
Blondýnovy slávy nikdy nedosáhl druhý v pořadí William Leonard Hunt, ač se mu podařilo téměř všechny jeho kousky napodobit. Do artistické historie vstoupil až kouskem, kdy si při přechodu vzal na záda tehdejší pračku. Uprostřed cesty se zastavil, pomocí kbelíku si nabral vodu přímo z řeky hluboko pod sebou a nechal vyprat několik kapesníků, které mu poskytly přihlížející dámy před cestou.
Po dalších dvou mužích se jako páté v pořadí podařilo vodopády na laně překonat první a dosud jediné ženě. Třiadvacetiletá Italka Maria Spelterina v roce 1867 přešla přes Niagaru pozpátku s papírovou taškou na hlavě a hlavně obuta do košíků na broskve. Nezvyklou obuv prý zvolila proto, aby její přechody získaly na dramatičnosti.
Tajemná smrt a konec představení
Otazníky panují kolem osudu dalšího performera, Stephena Peera, který byl po několika úspěšných přechodech nalezen mrtev mezi kameny na břehu řeky. Ač to nikdy nebylo zcela potvrzeno, zřejmě se pokoušel o noční přechod, obut do běžných bot.
Po této nešťastné události se až do pátečního odpoledne podařilo přejít už jen třem dalším lidem. Zmiňme ještě Clifforda Calverleye, který nejen že přecházel na nejtenčím laně, ale stanovil i rekord v délce přechodu. Podařilo se mu řeku překonat za šest a půl minuty. Nejmladším chodcem se v jednadvaceti letech stal James Hardy. Zároveň byl na dlouhých 116 let i chodcem posledním, když po jednom z jeho představení úřady další show nad Niagarskými vodopády zakázaly.
