Zástupci keňské vlády tvrdí, že uprchlíci z tábora odcházejí dobrovolně a bez nátlaku. Organizace Human Rights Watch (HRW) však ve své zprávě uvádí, že uprchlíci jsou zastrašováni a ze svého náhradního domova odcházejí pod nátlakem. V táboře přebývají převážně Somálci, píše The Guardian. Podle HRW většina z nich ví jen málo o situaci v jejich vlasti.
Keňa zavře největší uprchlický tábor světa, živoří v něm statisíce lidí |
„Ze Somálska jsme utekli kvůli určitým problémům. Tyto problémy tam však stále jsou. Není to vhodná doba na návrat. Každý den nám však keňská vláda říká, abychom odešli. Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) nám pak nedává žádné jiné informace,“ popsala pracovníkům HRW své obavy dvaačtyřicetiletá Somálka, která podepsala dokumenty o návratu do vlasti.
HRW tvrdí, že nátlak na návrat uprchlíků do vlasti v podstatě porušuje mezinárodní práva. Od roku 1951 státy nemohou vracet uprchlíky do zemí, kde jim hrozí nebezpečí.
„To platí nejen při samotném vyhoštění, ale také pro nátlak, který v lidech vzbuzuje pocit, že nemají jinou možnost než návrat do vlasti. Zde jim přitom hrozí pronásledování a jejich bezpečí je v ohrožení,“ stojí ve zprávě HRW.
K odchodu uprchlíky nenutíme, zní z Keni
Podle ředitele sekce HRW pro práva uprchlíků Billa Frelicka v podstatě Somálci nemají na výběr. Odchod z tábora tedy podle něj není možné považovat za dobrovolný, jak tvrdí keňská vláda.
Reportéři serveru The Guardian letos v květnu kvůli situaci v Dadaabu kontaktovali keňského viceprezidenta Williama Ruta.
Ten však sdělil, že uprchlíky k odchodu nikdo nenutí. „Věříme, že mezi uprchlíky je touha vrátit se domů. Neočekáváme, že bychom se dostali do situace, kdy bychom někoho museli nutit k návratu domů,“ dodal.
Zajímavé je v tomto ohledu stanovisko UNHCR. Vedení na současné situaci v Dadaabu neshledává nic nelegálního. Důkazy k nucenému odchodu podle této organizace OSN neexistují. Britští reportéři však mají od terénních pracovníků UNHCR poněkud jiné zkušenosti. Mnohé rodiny, které už vyplnily takzvanou návratovou dokumentaci, tak podle pracovníků učinily na základě tlaku keňských lokální bezpečnostních složek, které navštívily tábor Dadaab.
Po vzoru Evropy?
Plány na vyklizení Dadaabu podle keňských politiků korespondují se současným postupem evropských zemí a jejich reakcí na uprchlickou krizi.
„Je to standardní praxe po celém světě. Pro příklad jmenujme Evropu. Bohaté, prosperující a demokratické země posílají pryč uprchlíky ze Sýrie. Země, kde zuří největší válečný konflikt od 2. světové války,“ uvedl keňský vládní tajemník Joseph Nkaissery.
Největší uprchlický tábor světa neustále bobtná, Západ na něj zapomněl |
Uprchlický tábor Dadaab se nachází v polopoušti v keňské Severovýchodní provincii. Před příchodem prvních uprchlíků zde žili kočovní pastevci velbloudů a koz. Tábor zřídil v roce 1991 Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky před první občanskou válkou v Somálsku. Původní kapacita tábora se pohybovala okolo devadesáti tisíc lidí.
Uprchlíků však začalo v průběhu let přibývat, a to i po konci války v Somálsku. Přicházeli nejen Somálci prchající před islamisty z milic aš-Šabáb, ale zcela nový rozměr uprchlické krizi dal hladomor v Africkém rohu v roce 2011. Zemřelo při něm až 260 tisíc lidí, většinou dětí do šesti let. Mnozí uprchlíci hledali útočiště právě v Dabaabu. Tábor se rychle rozrostl a byl prohlášen za vůbec největší podobné zařízení pro uprchlíky na světě (více o táboře se dočtete zde).
