.
Impeachment - ústavní obžaloba - vznikl ve 14. století v Anglii, kde se stal prostředkem k zahájení soudního řízení proti politickým osobnostem. V polovině 15. století se přestal používat. Na půdu parlamentu se vrátil v 17. století, kdy byl používán k odstranění nepohodlných ministrů, nad nimiž držel ruku sám král. Úloha impeachmentu jako politického nástroje začala postupně opadat a od roku 1806 nezaznamenala Velká Británie jediný případ ústavní obžaloby.
V USA je proces impeachmentu praktikován zřídka. Za více než 200 let, během nichž americké ústavní právo umožňuje uplatnění impeachmentu, ho Kongres odhlasoval jen v 16 případech. Před Kongresem USA mohou být obžalováni prezident, viceprezident a všichni vyšší úředníci, jestliže jsou důvodně podezřelí ze zrady, úplatků nebo jiných těžkých zločinů nebo trestných činů. Mohou však být obžalováni i pokud se dopustili zneužití moci nebo se hrubě provinili proti veřejnému blahu.
Nejznámější zůstává ústavní obžaloba proti Andrewu Johnsonovi, dosud jedinému americkému prezidentovi, který jí musel čelit. Johnson byl obviněn v roce 1868 z pokusu o odvolání svého odpůrce, ministra války Edwina M. Stantona, ke kterému neměl podle novely zákona bez souhlasu Kongresu právo. Pokus o impeachment na Johnsona neprošel o pouhý jeden hlas.
Druhý americký prezident, který měl co do činění s impeachmentem, byl v roce 1974 Richard Nixon v souvislosti s aférou Watergate. Richard Nixon byl obviněn z násilného vniknutí do volebního štábu demokratů a nelegálního odposlechu jednání Demokratické strany během volební kampaně. Nixon však z úřadu prezidenta odstoupil dříve, než byl proces obžaloby zahájen.
6. října 1998
-
Impeachment je označení užívané ve veřejném právu pro zvláštní státní žalobu podanou na poslance a vysoké státní úředníky ústavodárných shromáždění. Užívá se především v anglo-americkém ústavním právu.
