Když Feng-Šan Ho v roce 1997 ve svých 96 letech zemřel, do hrobu si s sebou vzal jedno velké tajemství. Během života se nikdy nezmínil o svých hrdinských činech, které konal za zvěrstev 2. světové války. Nesvěřil se nikomu. Své manželce, dětem ani přátelům.
Ho v letech 1938 až 1940 pracoval coby čínský konzul na velvyslanectví ve Vídni. Během těchto let zachránil tisíce Židů před jistou smrtí v koncentračních táborech. Trpělivě jim, navzdory svým nadřízeným, vystavoval potřebné cestovní doklady a pomáhal jim i se samotnou cestou daleko od hrůz nacistického Německa.
Zapomenuté hrdinství Filipín: před holokaustem zachránily přes tisíc Židů |
Mnozí ho označují za čínského Oscara Schindlera. „Byl to pravděpodobně první diplomat, který podnikl takové kroky k záchraně Židů,“ uvedl pro server CNN historik Sü Sin. Zatímco ostatní země se udělování víz pro Židy bránily ve strachu před trestem ze strany Německa, Ho beze strachu pomáhal.
Nacisté dokonce v jednu chvíli zjistili, že budova čínské ambasády je vlastněná mužem s židovským původem. Budovu proto obratem zabavili, Ho si však za své peníze pronajal jiný dům a dál pokračoval ve vydávání víz. „Takový prostě byl – plný smyslu pro principy, přímý a zásadový,“ vzpomíná na svého otce Manli Ho, která se v posledních letech snaží upozornit na hrdinské činy svého otce.
Vlídný úsměv a vízum do Šanghaje
Víza, které Ho vydával, byla určena pouze pro vycestování do Šanghaje. Do otevřeného přístavu, toho času okupovaného japonskou armádou, totiž bylo možné vstoupit v podstatě kdykoliv. I bez cestovních dokladů. Proč tedy Ho vydával víza, když do Šanghaje mohl přicestovat jakýkoli cizinec i bez nich? Mnoho jejich držitelů totiž do Šanghaje ve skutečnosti nevycestovalo a jakmile opustili Evropu, zamířili jinam – do Spojených států či na Filipíny.
Oscar SchindlerOskar Schindler byl německý obchodník, který zachránil 1 200 Židů před smrtí v nacistickém koncentračním nebo vyhlazovacím táboře. V rámci genocidy namířené na židovské etnikum bylo vyvražděno kolem 6 milionů Židů. Pokud pod pojmem holokaust chápeme nacistickou perzekuci jako celek, hovoříme o počtu obětí holokaustu mezi 11 až 17 miliony lidí. |
Jedním z tisíců zachráněných byl i Eric Goldstaub, tehdy sedmnáctiletý mladík z Rakouska. Když nacisté obsadili Rakousko, Goldstaub tušil, že jedinou nadějí na přežití pro něj i jeho rodinu je útěk ze země. Začal obcházet velvyslanectví. Když před ním opakovaně zavírala dveře, začal propadat zoufalství. Donesly se však k němu zvěsti o tichém hrdinovi z čínské ambasády.
„Čekalo tam na mě velké překvapení! Vlídné a přátelské přijetí plné úsměvu s jednoduchým sdělením: přineste mi pas a my vám zařídíme víza k vycestovaní do naší země,“ vzpomíná Goldstaub ve svých pamětech. Ho nakonec zařídil víza nejen pro něho, ale i celou jeho rodinu. Goldstaub zemřel v roce 2012. Bylo mu 91 let. „Když se podíváte na náš rodokmen, bez pana Ho by mnoho z nás prostě nebylo,“ vzdává hold čínskému velvyslanci syn Goldstauba Danny. Jeho rodina nyní žije v Kanadě.
Ocenění až po smrti
I přesto, že se Šanghaj stala pro mnohé pouze zástěrkou pro vycestování z Evropy, pro jiné byla druhým domovem. Během války zde našlo dočasné útočiště na 25 tisíc Židů. Japonská okupační vojska je v roce 1943 nahnala do improvizovaných ghett. Podmínky v nich byly krušné, ani zdaleka se však nedaly srovnávat s koncentračními a vyhlazovacími tábory v Evropě. Židům se zde postupem měsíců podařilo zařídit obstojný život. Někteří si dokonce přímo v táboře otevřeli malé obchůdky.
Slepý „Schindler“ zachránil za války desítky Židů, skrýval je v podzemí |
Ho po konci 2. světové války strávil zbytek svého života ve Spojených státech. Uznání se dočkal až po smrti v roce 1997. Manli, která v té době pracovala jako novinářka, o svém otci nejprve napsala krátký článek. Ten zaujal kurátora výstavy na památku obětí holokaustu. Manli se posléze o osudy svého otce začala zajímat podrobněji a odhalila celý příběh jeho hrdinství.
V roce 2000 mu byl udělen titul Spravedlivý mezi národy, a stal se tak teprve druhým čínským občanem s tímto oceněním. Až letos se pak Ho dočkal také odhalení pamětní desky, kterou vídeňské úřady umístily na budovu bývalé čínské ambasády. Dnes ji turisté znají jako Ritz Carlton.
Ve své biografii, která vyšla v roce 1990, Ho popsal, jak na něj dolehly smutné osudy Židů během 2. světové války. „Když jsem viděl, jak jsou Židé proklínáni, bylo přirozené, že jsem s nimi soucítil. A z čistě humanitárního úhlu pohledu bylo přirozené, že jsem jim toužil pomoct,“ napsal.
O detailech však pomlčel. „Když máte v životě štěstí, měli byste se ho snažit předat dál. To byl jeho pohled na svět a podle něj žil,“ vzpomíná na svého otce Manli.
