„Ač zaostává v projekci palebné síly v celosvětovém měřítku, (Čína) může nyní zpochybnit americkou vojenskou nadvládu v místech, na kterých jí nejvíc záleží: ve vodách kolem Tchaj-wanu a ve sporném Jihočínském moři,“ napsal v analýze list The New York Times.
Podle něj se rostoucí část Tichého oceánu znovu stává oblastí soupeření. Od 2. světové války přitom USA neměly v Pacifiku vyzyvatele.
„Čína je nyní schopna ovládat Jihočínské moře ve všech scénářích vyjma války se Spojenými státy,“ uvedl admirál Philip S. Davidson, který vede Indicko-tichomořské velitelství USA. „Neexistuje záruka, že Spojené státy vyhrají budoucí konflikt s Čínou,“ dodal.
„Američané to vidí jako konkurenci, (ale) Čína prostě chrání svá práva a zájmy v Pacifiku,“ oponuje analytik Li Ťie z Čínského námořního výzkumného ústavu v Pekingu.
Loni se čínské námořnictvo stalo největším na světě. Zahrnovalo 317 válečných lodí a ponorek v aktivní službě, oproti 283 na straně USA. Americká flotila zůstává na vyšší úrovni z hlediska kvality, zároveň je ale rozptýlenější.
Kromě USA soupeří Čína i s Indií a Japonskem, s nímž se pře o ostrůvky Senkaku ve Východočínském moři.
Stezka nebo smyčka?
Symbolem čínského zbrojení jsou letadlové lodě. Svou první Peking koupil od Ukrajiny, druhou si již sám postavil (svou chloubu ale zatím nepojmenoval). Nyní v přístavu u Šanghaje vyrábí třetí.
Obavy vyvolávají i protilodní balistické rakety doplněné o zdokonalovanou síť radarů a satelitů (pomocí raket dokáže Čína ze svého pobřeží vytvořit „no-go“ zónu do vzdálenosti až 4000 km).
Čína si nárokuje Američany podporovaný Tchaj-wan a většinu Jihočínského moře. Přes něj vedou důležité dopravní trasy a na jeho dně se pravděpodobně nachází zásoby ropy. O části moře se hlásí i Vietnam, Filipíny a další státy.
Loni Peking v Džibutsku otevřel svou první zámořskou armádní základnu. Malá, ale strategicky položená východoafrická země u Rudého moře hostí i vojáky USA, Francie a Japonska (těm americkým prý Číňané svítí do očí).
„Brzy budou například schopni poslat flotilu lodí do Afriky… k ochraně čínských aktiv,“ řekl o Číňanech Vasilij Kašin z Ruské akademie věd v Moskvě.
Na konci loňského roku Čína převzala strategický přístav v Hambantotě na Srí Lance. Čínské státní firmy mají pod kontrolou i přístavy v Belgii, Řecku, Itálii a Španělsku (Číňané drží největší řecký přístav Pireus, jenž je branou do Asie, východní Evropy a severní Afriky).
Peking nákupy prezentuje jako obchodní záležitosti spojené s budováním takzvané Nové hedvábné stezky. Mnoho zejména západních odborníků ale upozorňuje, že tato strategie sleduje i geopolitické a potenciálně též vojenské cíle.
„Nová hedvábná stezka (…) je projevem nové, vysoce sebevědomé zahraniční a bezpečnostní politiky, která je zaměřena na získání globální hegemonie,“ napsal rakouský expert Werner Fasslabend.
13. května 2018 |