Jedním z klíčových slov, kterými se čínští představitelé zaklínají napříč projevy, tiskovými prohlášeními a konferencemi, je stabilita.
Právě budoucnost stability v Číně se ruskou invazí na Krym ocitla v poněkud svízelné situaci, napsal list The New York Times (celý text čtěte zde). Jednoduše řečeno: Čína si je vědoma toho, že příklad krymských separatistů, kteří v nedělním referendu pravděpodobně schválí připojení k Rusku, může dát příklad těm částem Číny, které Peking nemilují. Třeba Ujgurské autonomní oblasti nebo Tibetu.
Těžko si představit, že by je Peking nechal hlasovat o nezávislosti, či dokonce odtrhnout. Ale země, v níž prudký rozvoj přispěl k výrazným sociálním rozdílům a jejíž obyvatelé se už nebojí protestovat, prostě neklid a nepokoje nepotřebuje. Ostatně za nedávným útokem na nádraží v Kchun-mingu, při němž zemřelo 34 lidí, vidí Čína právě odbojné Ujgury (více zde).
Hlavně se nevměšovat
A tak Čína důsledně razí politiku nevměšování, protože sama nemá ráda, když jí zahraniční politici vyčítají - v těchto dnech vlajkami na českých radnicích i na budově Sněmovny připomínanou - okupaci a následné přičlenění Tibetu. Proti vměšování Čína protestovala jak při bombardování Srbska letouny NATO v kosovské válce, tak při americké invazi do Iráku.
Když Rusko schválilo vyslání jednotek na Ukrajinu, čínské ministerstvo zahraničí prohlásilo, že je dlouhodobou pozicí Pekingu nemíchat se do záležitostí ostatních a že respektuje (mimo jiné) územní integritu Ukrajiny. Ruský ministr zahraničí Lavrov sice ve stejnou dobu řekl, že si s čínským protějškem telefonoval a že dosáhli široké shody, ale to je trochu jiný příběh.
Tři čínské obavy
|
Západní politici totiž zase vyzdvihli slova o potřebě respektovat územní celistvost Číny, která pronesl i čínský velvyslanec v OSN Liu Ťie-ji. Přízeň říše draka jde na dračku.
"Čína si nechce odcizit Rusko, které usilovně lobbovalo za čínskou podporu pro intervenci na Ukrajině. Ale nemůže se tvářit, že podporuje krymské referendum o odtržení od Ukrajiny. Z pohledu Pekingu se to nepříjemně podobá uznání referenda o nezávislosti Tibetu či Tchajwanu," shrnul čínské dilema list The New York Times.
Čínskou reakci na krizi na Ukrajině nicméně list shrnul jako vyhýbavou, leč přesto značící diplomatické vítězství pro Putinovo Rusko.
Když v úterý Čína znovu reagovala na otázku, jak vnímá referendum o nezávislosti Krymu (více o něm zde), mluvčí ministerstva zahraničí vyzval "všechny strany k náležitému řešení práv a zájmů všech etnik na Ukrajině, obnově společenského pořádku a urychlenému nastolení míru a stability v regionu". Je to jen náznak, nicméně stejné argumenty - etnická práva a společenský pořádek - užívá i Rusko.
Sankce ze Západu otočí Moskvu k Pekingu. A Peking k Moskvě
Kreml podle amerického deníku počítá s tím, že případné sankce ze strany Západu zvýší zájem Číny o Rusko - protože Peking nebude chtít dopustit, aby zeslábl jeho strategický geopolitický spojenec, jímž se Rusko stalo po pádu bolševického režimu. Ruské komunisty vnímali čínští soudruzi jako odpadlíky.
“Přibouchne-li Západ Rusku dveře, role Číny vzroste, to je jisté. Je to země, která se sankcemi řídit nebude," citují New York Times šéfa think tanku Carnegie Moscow Centrer Dmitrije Trenina.
Plynárenské námluvy Ruska a ČínyRuský státní gigant Gazprom dosud nepodepsal dohodu o dodávkách plynu do Číny. Předpokládá se, že 38 miliard kubíků plynu ročně začne Rusko dodávat v roce 2020, uvedla ČTK. Dohodu blokuje spor o cenu plynu - Gazprom by rád účtoval kolem 350 dolarů za tisíc kubíků, Číňané dosud hlásali ochotu platit o sto dolarů méně. Plynárenské námluvy Ruska a Číny začaly roku 2006. Tehdy vznikla dohoda o dvou plynovodech - altajském, vedoucím na severozápad Číny, a východosibiřském. Dohromady měly přepravovat 68 miliard kubíků plynu ročně. Nyní se počítá jen s východosibiřským plynovodem. Gazprom v Rusku čelí expanzi další státní firmy Rosněft, zabývající se zejména vývozem ropy. Ta nyní rozvíjí plynárenské aktivity, získala práva na velká ložiska plynu v Rusku a za rok 2013 produkci plynu ztrojnásobila na 42 miliard kubíků, což odpovídá spotřebě Francie. Gazprom nicméně zůstává držitelem největších zásob plynu na světě. Pokrývá 30 % celkové poptávky po plynu v EU. Ropy Rusko Číně v roce 2013 dodalo 15 milionů tun. Tento objem se má vbrzku zdvojnásobit a výhledově dosáhnout až 50 milionů tun, tedy asi pětinu ruského exportu. |
Podle ruských analytiků může důvodem zdrženlivosti Pekingu být vyčkávání, jak se Západ ke Krymu nakonec postaví - a zda z toho půjde vyčíst, jak by se mohl postavit k případným rebeliím separatistů uvnitř čínských hranic.
Urychlení stavby plynovodů do Číny
List New York Times tak vidí jako možný scénář to, že současná krize na Ukrajině přispěje k rychlejší dohodě Ruska a Číny o exportu ruského plynu na žíznivý čínský trh. Vyjednávání už pět let váznou na tom, kolik by Čína měla za plyn platit.
Mezi Ruskem a Evropou navíc platí oboustranná závislost - Evropa potřebuje plyn a Rusko peníze za něj. Diverzifikace odběratelů je tedy z pohledu Rusů logická, byť podle ruského specialisty na Čínu Vasilije Kašina nebude Čína za vitální surovinu platit tolik jako Evropa. "Ale ztrátové to jistě nebude," citují Kašina NYT.
Peking navíc tváří v tvář nové ukrajinské vládě řeší ještě jedno dilema. Příliš silnou podporou Ruska by ohrozil své nikoliv zanedbatelné investice na Ukrajině. Loni obě země podepsaly dohodu v řádu miliard dolarů o padesátiletém pronájmu zemědělské půdy a obě země spolupracují i ve vojenské sféře.
