Vůdci Si Ťin-pchingovi a jeho čínskému snu tak v období, kdy tamní ekonomika začíná výrazně zpomalovat, vyvstávají obtížné výzvy z nečekané strany: už nejde jen o hrstku disidentů z řad intelektuálů, ale o „její“ dělníky.
Narůstá počet menších protestů a stávek (mnoho tisíc ročně), jejichž motivy jsou ovšem v drtivé míře ekonomické, nikoliv politické. Jsou namířeny proti vedení podniků, jež často svým zaměstnancům zadržuje mzdy nebo jim snižuje počet pracovních hodin. Režim reaguje tak, jak je léta zvyklý – cenzurou, potlačováním protestů a zavíráním nejviditelnějších aktivistů.
Koncem ledna zadržely úřady několik dělnických aktivistů, odborářů a obhájců práv zaměstnanců v přístavu Šen-čen a také v Čchang-ša, metropoli provincie Chu-nan.
Jinde – jak je rovněž v nynější Číně zvykem – takoví lidé prostě zmizeli. Obyčejným Číňanům vadí, že z ekonomického růstu, který obdivuje celý svět, na ně zbyly jenom drobky, s nimiž pouze přežívají, zatímco ti se správnými konexemi se topí v bohatství. Stěžují si, že strana na ně zapomněla.
„Nikdo se už o nás nestará,“ tvrdil například Čou Liang, který se v lednu zúčastnil protestů v šenčenské továrně na elektroniku, která mu prý dluží v přepočtu kolem 65 000 korun. „Obětoval jsem zdraví pro společnost a teď si nemůžu koupit ani pytel rýže,“ stěžoval si listu The New York Times.
O cílenou kritiku politiky všemocné komunistické strany však alespoň zatím nejde. Represivní postup vůči dělnickým protestům však vedl k mobilizaci řady studentských organizací, které čínské vedení kritizují z ultralevicových – marxistických a maoistických – pozic.
Útok levice
Jak tvrdí znalci čínského prostředí, spolupráce mezi dělnickým hnutím a studenty elitních univerzit je čím dál rozsáhlejší. Podle nejradikálnějších studentských aktivistů je strana „málo marxistická“ a čínský kapitalismus dělníky jen využil, zatímco jejich oprávněné požadavky ignoruje.
Víme, jak se cítíš: Čína monitoruje emoce dělníků i vojáků |
„Životní podmínky a ekonomická situace dělníků se nikdy nezlepší, pokud tu nebudou silné odbory hájící jejich práva,“ citoval server Sinopsis z prohlášení zveřejněného Skupinou na podporu dělníků z šenčenské firmy Jasic Technology.
Je známo, že současná Čína je jednou z nejnerovnějších společností na světě. Na samotném dně se nacházejí miliony dělníků, kteří často migrují z chudého venkova do velkých měst a tam přežívají jako občané druhé kategorie – v tvrdých podmínkách bez základních práv a sociálních jistot, jako je bydlení nebo zdravotní péče.
Neklid mezi masou dělníků vede k tomu, že režim se ocitá v dosti nepohodlné situaci. Od dob Mao Ce-tunga se vládnoucí partaj zaklínala podporou dělnické třídy, aby se nyní čím dál zřetelněji projevilo, jak tomu opravdu je: „proletáři“ byli a jsou pro mnohé partajní funkcionáře jen „užitečnými idioty“.
Vedle represí se Si Ťin-pching snaží masy uklidnit a získat je lichotkami. „Jste nejpilnější jako pilné včelky, cestujete tam a zpátky a vystavujete se slunci i dešti,“ uvedl nedávno v přání dělníkům k lunárnímu novému roku.
I on však musí vědět, že podobná slůvka nemohou stačit. Zvláště nyní, kdy by se probouzející se dělnické hnutí mohlo stát hrozbou pro cestu k vysněné harmonické společnosti. Nejenom proto, že se může začít bouřit ještě víc, ale také proto, že se ho chytají mnozí, kteří by rádi Čínu nasměrovali zpátky do blouznivých časů proletářských revolucí.
