V pondělí do České republiky poprvé v historii zavítal čínský prezident (více zde). Třídenní návštěva Si Ťin-pchinga je vyvrcholením snah o užší politickou i obchodní spolupráci Prahy a Pekingu.
Český prezident Miloš Zeman se svým čínským protějškem podepsal dokument stvrzující strategické partnerství obou zemí a v následujících letech se tak Česko má dočkat masivních investicí čínských firem. Miloš Zeman minulý rok při cestě do Číny prohlásil, že se zde chce od tamního režimu přiučit, jak stabilizovat společnost (více o výrocích českého prezidenta zde).
Peking zavírá uhelné elektrárny, aby se zbavil závoje dusivého smogu |
Za ekonomickým růstem říše středu stála v uplynulých letech především levná pracovní síla, to je však už minulostí. Čína už není levnou továrnou světa, ekonomika minulý rok prudce zpomalila a mezi dělníky roste nespokojenost.
Vláda v rámci hospodářských reforem výrazně omezí dotace velkých státních společností, které jsou zpravidla silně zadlužené a nevykazují zisk. Experti citovaní agenturou Reuters uvádí, že Peking kvůli tomu plánuje v příštích dvou až třech letech propustit až šest milionů zaměstnanců státních firem. O práci by mělo přijít například 1,8 milionu lidí pracujících v uhelných dolech a ocelárnách.
Čínský premiér Li Kche-čchinag přiznal, že reformy budou mít za následek propouštění zaměstnanců, podle něj se však nejedná o propouštění v masivním měřítku. Li rovněž uvedl, že vláda by mohla uvolnit další pomoc pro propuštěné dělníky, pokud to bude nutné. Již v únoru oznámila, že zřídila fond v objemu 100 miliard jüanů (374 miliard korun), který by měl pomoci přemístit dělníky, kteří přijdou o práci.
Protesty dělníků na vzestupu
Dělníci však na podobné sliby neslyší. Uplynulé roky je naučily, že státní podpory se dočkají jen ve výjimečných případech. V uplynulých letech prudce stoupl počet demonstrací za lepší pracovní podmínky a pravidelné vyplácení mzdy. Hongkongská organizace China Labour Bulletin (CLB) uvádí, že v letech 2011 až 2013 v Číně zaznamenala asi 1200 dělnických protestů. V loňském roce však dělníci do ulic vyšli více než 2700krát (na mapu protestů se můžete podívat zde).
Nespokojenost dělnické třídy je přitom v ostrém kontrastu s tím, jak se čínská vláda snaží prezentovat v zahraničí. Podle CLB stojí za množícími se protesty zejména „systematické ignorování základních práv zaměstnanců, jako například vyplácení honorářů, přiznávání dalších benefitů a neschopnost lokálních vlád bojovat za dodržování práv dělníků“.
Vůbec první masivní protesty proti nevyhovujícím pracovním podmínkám se odehrály už v roce 2010 na jihu Číny v jedné z továren na výrobu automobilů Honda, připomíná server CNN. Tyto protesty byly podle Eliho Friedmana, autora knihy Insurgency Trap: Labor Politics in Postsocialist China, vůbec první známkou, že dělnická třída se může úspěšně vzepřít režimu. Hojnému mediálního zájmu se v roce 2014 dostalo také protestům v továrně firmy Apple v provincii Tung-kuan.
Většina protestů se odehrává navzdory odborovým organizacím, které zaštiťuje Čínská federace odborových organizací (AFCTU). Ta mimochodem platí za vůbec největší odborovou organizaci na světě a oficiálně by měla zastupovat práva milionů zaměstnanců. Místo pomoci se však podle ochránců lidských práv spíše snaží eliminovat jakékoli náznaky vzdoru.
„Nikdy nebyla navržena jako skutečná odborová organizace. Většina zástupců odborů neví nic o organizaci práce ani o tom, jaké je to pracovat v továrně či na stavbě,“ vysvětluje Geoff Crothall z CLB. Až na výjimky si zaměstnanci nemohou volit vedení své odborové organizace, jejichž předáci jsou dělníky obecně považováni za korupčníky bojující o co nejlukrativnější funkce.
Boj s tvrdými zákony
Dělníci tak musí z velké části spoléhat na pomoc nevládních organizací a svoji vůli dosáhnout lepších pracovních podmínek. Mnozí z nich si za své aktivity vysloužili mnohaměsíční pobyt ve vězení. Výjimkou není ani 43letý Wu, který v roce 2013 organizoval protest 200 zaměstnanců proti přemístění jejich továrny do jiné provincie.
Během protestů ho zadržela policie a Wu strávil rok ve vazbě. Po propuštění obdržel kompenzaci ve výši asi 270 tisíc korun, díky níž založil vlastní neziskovou organizaci. Podobných organizací jsou po celé Číně stovky. Kvůli represím však mají však velký problém s financováním.
Úřady tvrdě cenzurují média a sociální sítě, což vede k izolaci jednotlivých skupin protestujících dělníků. „Protestující často nechápou, že v tom nejsou sami. Netuší, že se jedná o systémovou chybu a ne jen o lokální problém,“ vysvětluje Maya Wangová z organizace Human Rights Watch.
Čínský režim se příběhy lidí, kteří živoří na okraji společnosti, pochopitelně nechlubí. Například horník Li Ťiou-sien nedostal plat již půl roku a jeho dluhy i zlost rostou. Li žije v provincii Chej-lung-ťiang v regionu, který poznamenaly hospodářské reformy v oblasti těžby uhlí a těžkého průmyslu, píše agentura AP.
„Už ani nemám, kde bych si peníze půjčil,“ stěžuje si 51letý havíř, když vychází ze zakouřené herny, kde dělníci tráví dny bez práce a bez platu. „A změny jsou v nedohlednu,“ dodává.
Bída hornických komunit
Do zvlášť svízelné situace se dostávají hornické komunity na odlehlém východě Číny. Ceny uhlí od roku 2011 klesly o 50 procent a místní mohou jen vzpomínat na doby, kdy dostávali 800 dolarů měsíčně a uhlobaroni se proháněli v automobilech značky Rolls-Royce.
Čínský dodavatel? Drahý, nekvalitní, bez šance na reklamaci, tvrdí firmy |
Li společně se svým kamarádem Čang Šu-cchunem uprostřed odpadky poházené ulice vypráví, jak se jejich vesnice během pěti let propadla do chudoby. „Stranické úřady tvrdí, že nám nic nedluží, ale to není pravda,“ říká 51letý Čang, který v dolech pracuje 15 let. „Také nám nesdělili nic ohledně plánů na vytvoření nových pracovních míst,“ dodává.
Taktika propouštění a zefektivňování výroby není v Číně ničím novým. Na přelomu 20. a 21. století úředníci propustili asi 30 milionů dělníků ve státním sektoru, aniž to mělo výraznější dopad na společenskou stabilitu, píše čínská státní agentura Sin-chua. Nyní podle ekonomů tato taktika přinese spíše problémy. Kvůli zpomalující ekonomice totiž vzniká méně pracovních míst.
Čínský premiér však hospodářskou politiku vlády hájí a snaží se ujistit finanční trhy i hlavní obchodní partnery Číny, že Peking je schopen poradit si se zpomalováním růstu ekonomiky. Čínský parlament nedávno schválil nový pětiletý plán na roky 2016 až 2020, který předpokládá roční hospodářský růst 6,5 až 7,0 procenta až do roku 2020. Experti to však považují za příliš ambiciózní.
