Sjezdům Komunistické strany Číny, měnícím vládnoucí elitu země na dalších deset let, předchází v čínském veřejném prostoru napjaté ticho. Naopak na stránkách zahraničních médií obvykle startuje „výlov největšího čínského sólokapra“. Před desítkou let tak přinesl deník New York Times příběh o tom, jak čínský premiér k miliardám přišel, letos se pro změnu vynořily spekulace o svržení čínského prezidenta vojenským převratem. Co to vypovídá o naší společnosti a znalosti jiných částí světa?
Naše euroatlantické vidění světa i s naším moralizováním postupně přestává okolní svět zajímat a nám z něj zbývají hlavně vlastní klapky na očích, které brání v tom, abychom byli schopni Asii efektivně porozumět.
