Během studií v Šanghaji jsem se rozhodla pořídit si psa. Chtěla jsem co nejmenšího, aby mohl všude se mnou, tedy čivavu. Kam ale zajít?
Možností bylo hned několik, ani jedna však ideální. V ulici za školou býval trh s květinami a zvířaty. Želvy, ještěrky, činčily, kočky i psi a další zvířata narvaná v malinkých špinavých klecích. Vypadala nešťastně i velmi nezdravě. Pokud jsem nemusela, tak jsem se takovým místům vždy vyhýbala velkým obloukem. Během covidu se ale většina podobných trhů pod širým nebem uzavřela. Výlohy krámků potemněly a místo ulice pro pěší se udělala cesta pro kola a skútry.
Starší generace Číňanů z venkova psy nevidí jako domácí mazlíčky. Mnozí se jich dokonce bojí.
