Plánoval jste cestu do Sýrie předem a bylo aktuální dění jen shoda náhod, nebo jste se rozhodl až později?
Bylo to spontánní rozhodnutí hned po rozpadu režimu. Rozhodli jsme se s kamarády vyjet hned, abychom chytili autentickou atmosféru a podívali se na do té doby nepřístupná místa. Kdybychom přiletěli ještě dřív, mohli jsme se projít i palácem Bašára Asada v Damašku, ale ten už byl v době našich cest, tedy týden po pádu režimu, zavřený. Ihned po revoluci se zejména na venkově a hranicích rabovalo, kradlo, a co nešlo ukrást, to zapálili.
Jak náročné bylo se do země dostat? Potřeboval jste vízum?
Vízum nebylo potřeba, ani jsme nevěděli, zda ambasády fungují. Do země jsme se dostali přes Libanon, kde jsme si domluvili převoz k syrským hranicím. Na hranicích to bylo úsměvné, na zničeném přejezdu stáli dva ozbrojenci a ledabyle s cigaretou v puse všechny pouštěli dál. Po vstupu na nás čekal další nasmlouvaný člověk, který nás odvezl do Damašku. My navíc byli registrovaní na ministerstvu informací jako tisk, což nám otevřelo kdejaké dveře, dostali jsme povolení skoro kamkoli.
K našemu překvapení jsme prozkoumali i letiště vojenských tajných služeb v Damašku. Byla tam spousta shořelých vrtulníků, o což se postaral Izrael dva dny před naší návštěvou. Zbrojní sklady byly plné raket za statisíce eur, kdokoli si je mohl odnést a zpeněžit.
Současná garnitura spolupracovala s Islámským státem, zbytek světa nemůže vědět, jestli svoje směřování neotočí. V islámu je totiž beztrestné lhát nevěřícím, podle Koránu to není smrtelný hřích.
