Sobota 18. září 2021, svátek má Kryštof
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 18. září 2021 Kryštof

Má bolest neutichá, říká vdova po černobylském inženýrovi

  20:22
Muž, který pohlédl do útrob vybuchlého reaktoru atomové elektrárny Černobyl. Anatolij Sitnikov je jedním z hrdinů stejnojmenného amerického seriálu, který vzkřísil zájem o tragédii z roku 1986. Ruský portál Meduza nyní vypátral vdovu po černobylském inženýrovi a vyzpovídal ji.

Letecký pohled na elektrárnu Černobyl po havárii v roce 1986 | foto: Profimedia.cz

Sitnikov byl zástupcem hlavního inženýra při prvním a druhém bloku atomové elektrárny. V době havárie dostal za úkol prozkoumat rozervaný čtvrtý blok. V seriálu je zobrazen jako vyděšený muž s knírem, který ze střechy nahlíží do dýmajícího jícnu zničeného reaktoru. Sitnikov dostal smrtelnou dávku záření a zemřel několik týdnů po havárii, vzpomíná v monologu pro portál Meduza Elvira Sitnikovová.

“Do Pripjati jsme přijeli v dubnu 1975 z Komsomolska na Amuru. Tou dobou je na Dálném východě ještě bláto a zima. A tady vše kvetlo. Tehdy jsem muži řekla: ‘Podívej, tady můžeme žít jako lidi,’ ” vzpomíná Sitnikovová a dodává, že to byla ona, kdo u mužova zaměstnavatele vymohl stěhování na opačný konec SSSR.

“Tolja dohlížel na stavbu prvního energobloku černobylské elektrárny, potom byl vedoucím směny reaktorového provozu,” říká Sitnikovová a dodává, že její muž byl své práci oddán. V elektrárně trávil celé dny. “Elektrárna byla jeho štěstí, byl za ni ochoten položit život. A nakonec i položil. Jak řekl jeden náš známý, byl jako voják. Když mu něco nařídili, tak to udělal,” říká vdova.

“Byl takový divně opálený”

Osudovou noc z 25. na 26. dubna 1986 jejímu muži zavolali z elektrárny, aby okamžitě přijel. “Řekl mi: ‘Jedu tam, v elektrárně se něco stalo.’ A odjel, i když to nebyl jeho blok, nebyl za něj odpovědný. Nic jsem si z toho nedělala, nebylo to poprvé, co tam k něčemu došlo a nikdy to nebylo nic vážného,” říká dnes 77letá žena.

Když se ráno probudila, na ulici houkaly sanitky, které se neustále řítily sem a tam. Rádio mlčelo. “Zavolali mi sousedi a řekli mi, že se v elektrárně něco stalo… Nejsme fyzici a tak jsme nechápali, jak je situace vážná. Pro jistotu jsem ale nepustila dceru do školy.”

Fotogalerie

V jedenáct dopoledne se dovolala do elektrárny a podařilo se jí dostat k telefonu manžela. Svěřil se jí, že se na rozkaz ředitele Viktora Brjuchanova přiblížil do bezprostřední blízkosti reaktoru. “Po telefonu se mi přiznal: ‘Je mi strašně špatně. Zvracím.’ Řekla jsem mu, aby šel do zdravotnického střediska. ‘Nemůžu...’ ”

Sitnikovová sama zavolala do střediska, kde jí řekli, že mají plné ruce práce a pro jejího muže jet nemohou. Nakonec je přemluvila, aby to udělali. “Potom mi zavolala naše známá lékařka a řekla: ‘Dneska večer vaše mužské odvezou. Kam, to nevím.’ ” Když Sitnikovová přiběhla do nemocnice, chytil ji jeden lékař za ruku a snažil se ji přesvědčit, aby okamžitě odešla. Odbýt se nenechala.

“Stáli jsme před hlavním vchodem do nemocnice a mezitím naše muže potichu odváželi zadním vchodem. Napadlo mě podívat se na dvůr a vidím autobus, do kterého je nakládali. Vykřikla jsem: ‘Toljo, Toljo!’ Přišel ke mně, byl takový divně opálený. Řekla jsem mu: ‘Toljo, všechno bude v pořádku. Kam vás vezou?’ – ‘Nevíme. Nehledej mě. Až se uzdravím, přijedu za tebou’. – ‘A stejně tě najdu!’ ”

5. června 2019

Elvira Sitnikovová se ještě stačila svého muže zeptat, proč byl u čtvrtého bloku, za který nenesl odpovědnost. “Odpověděl mi: ‘Pochop to. Kdo jiný zná reaktor lépe než já? Kdybychom tam nebyli my, tak by Ukrajina už nebyla a možná že ani půlka Evropy. Musíš to pochopit.’ Jak to mám chápat? Zůstala jsem tam sama s dvěma dětmi, muže mi odvezli, co jsem měla dělat? Až potom mi to došlo. Nejdřív myslel pochopitelně na mě a na děti, ale potom také na všechny ostatní lidi.”

Krásná záře

Jejího muže naložili do letadla a s ostatními ozářenými pracovníky a hasiči přepravili do Moskvy. “Náš dům stál na samém kraji města u silnice k elektrárně. Viděli jsme, jak krásně září. Do nebe stoupal světelný sloup. Nechápali jsme, co to je, nikdo nás nevaroval. Z Kyjeva přivezli okurky, které u nás nebyly, a pivo. Prodávali to, i když věděli o zvýšené radiaci. Na ulici chodili lidé, probíhala svatba, lidi tancovali,” líčí průběh prvního dne po havárii Sitnikovová.

Druhý den v rádiu vyhlásili masovou evakuaci Pripjati. “Já už jsem ale měla lístek na vlak do Moskvy, kde jsem se chtěla setkat s mužem. Takže když policisté začali obcházet byty a bušit na dveře, neotevřela jsem. Všichni odjížděli, ale já jsem s dcerou seděla v bytě potichu jako myška. A na ulici jezdil jeden evakuační autobus za druhým. Dcerka jich napočítala 812, pak ji to přestalo bavit.”

Do Moskvy odjížděli s jedním kufrem, vzali si jen pár věcí na převlečení. “Bylo teplo a my si nemysleli, že odjíždíme nadlouho. Ani úspory jsem nechtěla brát. Na stěně jsem měla dřevěnou sovičku, v ní jsem měla řetízky a prsteny. Soused mi řekl: ‘Zbláznila ses? Všechny cennosti vezmi sebou, vždyť nevíme, na jak dlouho odjíždíme a kdo tu bude’.”

28. května 2019

V Moskvě našla nemocnici číslo 6, v níž leželi takzvaní Černobylci. K manželovi ji nepustili, mohla mu jen napsat vzkaz. Nakonec si přes ministerstvo energetiky vymohla vstup do nemocnice a dnes vzpomíná, jak hospitalizovaným mužům nosila noviny a dopisy od příbuzných. “Leželi na samostatných pokojích, setkávat se nemohli. Tak jsem jim předávala novinky jak se komu z nich daří, byla jsem taková jejich spojařka,” líčí Sitnikovová.

Nikdo jí sice nic neřekl, ona ale tušila, že přibližovat se k ozářeným pacientům může být nebezpečné. “Nebála jsem se. Ani o tom nepřemýšlíš, když tam leží tvůj nejbližší. Ani jsem si nedokázala představit, že bych žila bez něho. Ale mnozí se báli. Jedna sestřička na mě jednou křikla: ‘Přivezli jste sem svoje muže a my se od nich ještě nakazíme.’ ”

Život jde dál

Jejímu manželovi bylo stále hůř, nastal otok plic. “Poslední večer jsem strávila s ním. V jednu chvíli mi řekl: ‘Víš co, jdi domů…. Zítra ráno v pět musíš vstát a jít sem za klukama, oni tě potřebují. Dokud budou ležet v nemocnici, tak musíš být tady.’ Pak zavolal doktora, dali mu injekci a on usnul.”

Když následující den přišla do nemocnice, narazila na chodbě na sestřičku. “Byla to jedna z těch žen, které vám všechny novinky chtějí předat jako první. Řekla mi: ‘Och, váš muž umřel!’ To bylo 31. května roku 1986,” vzpomíná Sitnikovová a dodává, že kvůli nedostatku zboží v SSSR nemohla nikde sehnat černý šátek na pohřeb. Vdovy je dostaly teprve po urgenci na ministerstvu energetiky.

26. dubna 2011

Vdovou se stala v 45 letech. “Cítila jsem se náhle strašně stará. I nyní, v 77 letech, se cítím lépe. Připadala jsem si jako z kamene, místo obličeje jsem měla jakousi masku, nemohla jsem spát, nemohla jsem s nikým mluvit, trápila jsem se. Zlomilo mě to.”

Po manželově pohřbu měla chuť spolykat prášky a se vším skoncovat. Zabránila ji v tom myšlenka na děti a další černobylské pacienty v nemocnici číslo 6. “I díky tomu jsem pomalu vrátila do života, protože jsem neustále měla co dělat.”

Časem se vrátila do Černobylu a nastoupila zpátky na meteorologickou stanici při druhém bloku atomové elektrárny, kde pracovala už před havárií. 

“Potřebovala jsem peníze, abych mohla vychovat děti a nemusela se nikoho doprošovat. Pracovala jsem jako zombie: vstala jsem v pět ráno, šla do jídelny, nastoupila do autobusu, který nás odvezl do ‘špinavé zóny’ a přesedla na další autobus, který nás odvezl do elektrárny. Šest hodin jsem pracovala a pak jsem se vrátila domů. Po práci jsem nic nedělala, nikam nechodila. Přemýšlela jsem jen o tom, jestli mám žít dál. A jak s tím vším skončit.”

“Říká se, že bolest se časem utiší. Neutiší. Zpomalí se, ale když o tom začnete mluvit, tak všechno zase vypluje na povrch,” říká Sitnikovová. Ona prý všem odpustila. “Nemůžete žít celý život s pocitem, že nikomu neodpustíte. Dnes už je všechno v pořádku. Mám báječné dcery, na které byl Tolja hrozně pyšný, čtyři vnoučata, jednoho pravnuka. Život jde dál,” uzavírá vdova po černobylském inženýrovi.

7. ledna 2016

Autor:
  • Nejčtenější

Zemana i Klause hospitalizovali ve vojenské nemocnici

Prezidenta Miloše Zemana hospitalizovali v úterý v pražské Ústřední vojenské nemocnici. Podle jeho poradce Martina...

Lipovskou odvolali z Rady ČT. Tomio, ty nejsi krysa, volal Volný, pak se rval

Hana Lipovská byla v pátek odvolána z Rady ČT. Nezařazený poslanec Lubomír Volný se snažil za každou cenu zabránit...

Zeman se v nemocnici zdrží, doporučili mu nepřetržitou lékařskou péči

Prezident Miloš Zeman, který byl přepraven v úterý do pražské Ústřední vojenské nemocnice, se podrobí delší...

„Lezli, kam neměli.“ Peníze za záchranu bude pojišťovna vymáhat na horolezcích

Premium Pojišťovna UNIQA, u níž byla dvojice horolezců Jakub Vlček a Petr Macek pojištěna, odmítá uznat pojistné plnění. Úhradu...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

24 hodin bez prezidenta. Politici kritizují zatajování jeho stavu

Uběhlo více než 24 hodin od hospitalizace prezidenta Miloše Zemana v pražské Ústřední vojenské nemocnici. Hrad o...

Nesmysly o inflaci v Česku. Znovu bude nízká, uvidíte, tvrdí ekonom Michl

Premium ČSÚ zveřejnil, že inflace je nejvyšší od roku 2008, 4,1 %. Hned v pátek jsem k tomu vydal v MF DNES článek „Nebojte se...

Chci přidat 20 tisíc. Generaci Z kuráž nechybí, s trpělivostí už je to horší

Premium Sedmatřicetiletý Libor vede pobočku banky v krajském městě. Za poslední měsíce přijal několik mladých lidí, dvacátníků...

Hladovění je to nejlepší, co pro sebe lidé mohou udělat, říká neurolog

Jde o největší problém současné medicíny, a to bez ohledu na covid-19 - Alzheimerova nemoc, nejčastější typ demence....

  • Další z rubriky

Reliéfy velbloudů v Saúdské Arábii jsou starší než pyramidy, uvádí studie

Sochy velbloudů vytesané do skalních stěn v Saúdské Arábii jsou zřejmě nejstarším takto rozsáhlým zvířecím reliéfem na...

Jen sliby. Brusel nemá peníze pro vytopené Němce. Na katastrofy už došly

Premium V létě slibovala Komise postiženým regionům zasaženým povodněmi miliony eur pomoci. Teď se zdá, že peníze došly. Lidé...

Francie kvůli ztrátě zakázky na ponorky povolává z USA a Austrálie velvyslance

Francie povolává na konzultace své velvyslance ze Spojených států a Austrálie. Paříž se k tomu rozhodla kvůli nové...

Realitnímu magnátovi Durstovi hrozí doživotí. Za vraždu starou přes dvacet let

Soud v Los Angeles shledal vinným amerického realitního magnáta Roberta Dursta v případu vraždy své blízké přítelkyně,...

Gabriela Soukalová je poprvé maminkou, narodila se jí holčička

Bývalá biatlonistka Gabriela Soukalová (31) se stala maminkou. S partnerem Milošem Kadeřábkem přivítala moderátorka na...

Když dva jsou málo. 5 pravd o sexu ve třech, které vám zatím nikdo neřekl

Premium Sex ve třech. Někdy o něm snil kdekdo z nás. Pojďme ovšem pohlédnout pravdě do očí. Pokud do své ložnice přizvete další...

Začalo to jako chřipka, pak vzal Tereze meningokok nohy a zničil ledviny

Před čtyřmi lety si Tereza myslela, že nastydla na kole. Jenže druhý den už ležela na JIP a kvůli meningokokové infekci...

Žena nemá žádné kamarádky, aby nesváděla svou postavou jejich partnery

Sedmadvacetiletá Moriah Millsová z Georgie se živí jako modelka a na své křivky je velmi hrdá. Nepodstoupila údajně...

Probudila mě bolest nehtů. Od té doby nemohu chodit, říká Alfred Strejček

Už téměř čtyři roky je Alfred Strejček (79) zcela odkázaný na péči druhých. Herci, recitátorovi, moderátorovi a...