Pátek 14. srpna 2020, svátek má Alan
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 14. srpna 2020 Alan

Má bolest neutichá, říká vdova po černobylském inženýrovi

  20:22aktualizováno  20:22
Muž, který pohlédl do útrob vybuchlého reaktoru atomové elektrárny Černobyl. Anatolij Sitnikov je jedním z hrdinů stejnojmenného amerického seriálu, který vzkřísil zájem o tragédii z roku 1986. Ruský portál Meduza nyní vypátral vdovu po černobylském inženýrovi a vyzpovídal ji.

Letecký pohled na elektrárnu Černobyl po havárii v roce 1986 | foto: Profimedia.cz

Sitnikov byl zástupcem hlavního inženýra při prvním a druhém bloku atomové elektrárny. V době havárie dostal za úkol prozkoumat rozervaný čtvrtý blok. V seriálu je zobrazen jako vyděšený muž s knírem, který ze střechy nahlíží do dýmajícího jícnu zničeného reaktoru. Sitnikov dostal smrtelnou dávku záření a zemřel několik týdnů po havárii, vzpomíná v monologu pro portál Meduza Elvira Sitnikovová.

“Do Pripjati jsme přijeli v dubnu 1975 z Komsomolska na Amuru. Tou dobou je na Dálném východě ještě bláto a zima. A tady vše kvetlo. Tehdy jsem muži řekla: ‘Podívej, tady můžeme žít jako lidi,’ ” vzpomíná Sitnikovová a dodává, že to byla ona, kdo u mužova zaměstnavatele vymohl stěhování na opačný konec SSSR.

“Tolja dohlížel na stavbu prvního energobloku černobylské elektrárny, potom byl vedoucím směny reaktorového provozu,” říká Sitnikovová a dodává, že její muž byl své práci oddán. V elektrárně trávil celé dny. “Elektrárna byla jeho štěstí, byl za ni ochoten položit život. A nakonec i položil. Jak řekl jeden náš známý, byl jako voják. Když mu něco nařídili, tak to udělal,” říká vdova.

“Byl takový divně opálený”

Osudovou noc z 25. na 26. dubna 1986 jejímu muži zavolali z elektrárny, aby okamžitě přijel. “Řekl mi: ‘Jedu tam, v elektrárně se něco stalo.’ A odjel, i když to nebyl jeho blok, nebyl za něj odpovědný. Nic jsem si z toho nedělala, nebylo to poprvé, co tam k něčemu došlo a nikdy to nebylo nic vážného,” říká dnes 77letá žena.

Když se ráno probudila, na ulici houkaly sanitky, které se neustále řítily sem a tam. Rádio mlčelo. “Zavolali mi sousedi a řekli mi, že se v elektrárně něco stalo… Nejsme fyzici a tak jsme nechápali, jak je situace vážná. Pro jistotu jsem ale nepustila dceru do školy.”

Fotogalerie

V jedenáct dopoledne se dovolala do elektrárny a podařilo se jí dostat k telefonu manžela. Svěřil se jí, že se na rozkaz ředitele Viktora Brjuchanova přiblížil do bezprostřední blízkosti reaktoru. “Po telefonu se mi přiznal: ‘Je mi strašně špatně. Zvracím.’ Řekla jsem mu, aby šel do zdravotnického střediska. ‘Nemůžu...’ ”

Sitnikovová sama zavolala do střediska, kde jí řekli, že mají plné ruce práce a pro jejího muže jet nemohou. Nakonec je přemluvila, aby to udělali. “Potom mi zavolala naše známá lékařka a řekla: ‘Dneska večer vaše mužské odvezou. Kam, to nevím.’ ” Když Sitnikovová přiběhla do nemocnice, chytil ji jeden lékař za ruku a snažil se ji přesvědčit, aby okamžitě odešla. Odbýt se nenechala.

“Stáli jsme před hlavním vchodem do nemocnice a mezitím naše muže potichu odváželi zadním vchodem. Napadlo mě podívat se na dvůr a vidím autobus, do kterého je nakládali. Vykřikla jsem: ‘Toljo, Toljo!’ Přišel ke mně, byl takový divně opálený. Řekla jsem mu: ‘Toljo, všechno bude v pořádku. Kam vás vezou?’ – ‘Nevíme. Nehledej mě. Až se uzdravím, přijedu za tebou’. – ‘A stejně tě najdu!’ ”

5. června 2019

Elvira Sitnikovová se ještě stačila svého muže zeptat, proč byl u čtvrtého bloku, za který nenesl odpovědnost. “Odpověděl mi: ‘Pochop to. Kdo jiný zná reaktor lépe než já? Kdybychom tam nebyli my, tak by Ukrajina už nebyla a možná že ani půlka Evropy. Musíš to pochopit.’ Jak to mám chápat? Zůstala jsem tam sama s dvěma dětmi, muže mi odvezli, co jsem měla dělat? Až potom mi to došlo. Nejdřív myslel pochopitelně na mě a na děti, ale potom také na všechny ostatní lidi.”

Krásná záře

Jejího muže naložili do letadla a s ostatními ozářenými pracovníky a hasiči přepravili do Moskvy. “Náš dům stál na samém kraji města u silnice k elektrárně. Viděli jsme, jak krásně září. Do nebe stoupal světelný sloup. Nechápali jsme, co to je, nikdo nás nevaroval. Z Kyjeva přivezli okurky, které u nás nebyly, a pivo. Prodávali to, i když věděli o zvýšené radiaci. Na ulici chodili lidé, probíhala svatba, lidi tancovali,” líčí průběh prvního dne po havárii Sitnikovová.

Druhý den v rádiu vyhlásili masovou evakuaci Pripjati. “Já už jsem ale měla lístek na vlak do Moskvy, kde jsem se chtěla setkat s mužem. Takže když policisté začali obcházet byty a bušit na dveře, neotevřela jsem. Všichni odjížděli, ale já jsem s dcerou seděla v bytě potichu jako myška. A na ulici jezdil jeden evakuační autobus za druhým. Dcerka jich napočítala 812, pak ji to přestalo bavit.”

Do Moskvy odjížděli s jedním kufrem, vzali si jen pár věcí na převlečení. “Bylo teplo a my si nemysleli, že odjíždíme nadlouho. Ani úspory jsem nechtěla brát. Na stěně jsem měla dřevěnou sovičku, v ní jsem měla řetízky a prsteny. Soused mi řekl: ‘Zbláznila ses? Všechny cennosti vezmi sebou, vždyť nevíme, na jak dlouho odjíždíme a kdo tu bude’.”

28. května 2019

V Moskvě našla nemocnici číslo 6, v níž leželi takzvaní Černobylci. K manželovi ji nepustili, mohla mu jen napsat vzkaz. Nakonec si přes ministerstvo energetiky vymohla vstup do nemocnice a dnes vzpomíná, jak hospitalizovaným mužům nosila noviny a dopisy od příbuzných. “Leželi na samostatných pokojích, setkávat se nemohli. Tak jsem jim předávala novinky jak se komu z nich daří, byla jsem taková jejich spojařka,” líčí Sitnikovová.

Nikdo jí sice nic neřekl, ona ale tušila, že přibližovat se k ozářeným pacientům může být nebezpečné. “Nebála jsem se. Ani o tom nepřemýšlíš, když tam leží tvůj nejbližší. Ani jsem si nedokázala představit, že bych žila bez něho. Ale mnozí se báli. Jedna sestřička na mě jednou křikla: ‘Přivezli jste sem svoje muže a my se od nich ještě nakazíme.’ ”

Život jde dál

Jejímu manželovi bylo stále hůř, nastal otok plic. “Poslední večer jsem strávila s ním. V jednu chvíli mi řekl: ‘Víš co, jdi domů…. Zítra ráno v pět musíš vstát a jít sem za klukama, oni tě potřebují. Dokud budou ležet v nemocnici, tak musíš být tady.’ Pak zavolal doktora, dali mu injekci a on usnul.”

Když následující den přišla do nemocnice, narazila na chodbě na sestřičku. “Byla to jedna z těch žen, které vám všechny novinky chtějí předat jako první. Řekla mi: ‘Och, váš muž umřel!’ To bylo 31. května roku 1986,” vzpomíná Sitnikovová a dodává, že kvůli nedostatku zboží v SSSR nemohla nikde sehnat černý šátek na pohřeb. Vdovy je dostaly teprve po urgenci na ministerstvu energetiky.

26. dubna 2011

Vdovou se stala v 45 letech. “Cítila jsem se náhle strašně stará. I nyní, v 77 letech, se cítím lépe. Připadala jsem si jako z kamene, místo obličeje jsem měla jakousi masku, nemohla jsem spát, nemohla jsem s nikým mluvit, trápila jsem se. Zlomilo mě to.”

Po manželově pohřbu měla chuť spolykat prášky a se vším skoncovat. Zabránila ji v tom myšlenka na děti a další černobylské pacienty v nemocnici číslo 6. “I díky tomu jsem pomalu vrátila do života, protože jsem neustále měla co dělat.”

Časem se vrátila do Černobylu a nastoupila zpátky na meteorologickou stanici při druhém bloku atomové elektrárny, kde pracovala už před havárií. 

“Potřebovala jsem peníze, abych mohla vychovat děti a nemusela se nikoho doprošovat. Pracovala jsem jako zombie: vstala jsem v pět ráno, šla do jídelny, nastoupila do autobusu, který nás odvezl do ‘špinavé zóny’ a přesedla na další autobus, který nás odvezl do elektrárny. Šest hodin jsem pracovala a pak jsem se vrátila domů. Po práci jsem nic nedělala, nikam nechodila. Přemýšlela jsem jen o tom, jestli mám žít dál. A jak s tím vším skončit.”

“Říká se, že bolest se časem utiší. Neutiší. Zpomalí se, ale když o tom začnete mluvit, tak všechno zase vypluje na povrch,” říká Sitnikovová. Ona prý všem odpustila. “Nemůžete žít celý život s pocitem, že nikomu neodpustíte. Dnes už je všechno v pořádku. Mám báječné dcery, na které byl Tolja hrozně pyšný, čtyři vnoučata, jednoho pravnuka. Život jde dál,” uzavírá vdova po černobylském inženýrovi.

7. ledna 2016

Autor:

Jestliže v Německu řeknete, že jste hrdý Němec, už jste ultrapravičák, řekl Landa

  • Nejčtenější

Hledaní chlapci na Kutnohorsku zemřeli, napsala matka jednoho z nich

Tragický konec má nejspíš pátrání po dvou chlapcích na Kutnohorsku. Matka jednoho z nich oznámila v pátek večer na...

Anální výplachy, Takešiho hrad. Lidé si v mapách utahují z Okamurova domu

Předseda SPD Tomio Okamura si staví na pražském Břevnově netradiční dům. Tvoří ho válcové tubusy a na povolení od úřadů...

V Česku udeřily bouřky. Hasiči měli přes 600 výjezdů, hlavně odčerpávali vodu

Nad Českem udeřily bouřky. Hydrometeorologický ústav vydal na páteční odpoledne a večer výstrahu s vysokým stupněm...

Něco uhořelo i vyskákalo. Policie šetří rasistický text o tragickém požáru

Policie prošetřuje nedělní rasistický článek serveru VlasteneckéNoviny.cz o požáru v panelovém domě v Bohumíně....

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Divoká koronapárty na chorvatském Pagu. Nakažení Češi pili z jednoho kýblu

Premium Jel do Chorvatska, užil si párty na ostrově Pag a nakazil se koronavirem. Tak dopadla dovolená Kamila Zvoníčka. „Byl...

Pastrňák i Kvitová. Sportovní hvězdy skupují v Praze luxusní nemovitosti

Premium Rezidence na Smíchově, byty v Karlíně nebo na Vinohradech. To je jen malý výčet nemovitostí, které vlastní české...

Doba prsatá. Odhalená ňadra jako důkaz měnícího se světa kolem nás

Premium Až se teď v létě vydáte k vodě, rozhlédněte se kolem sebe. Jedním z dokladů změn světa kolem nás jsou proměny vzhledu...

Android Auto a CarPlay v každém autě. Poradíme vám, jak na to

Premium Chcete používat oblíbenou navigační aplikaci na displeji v autě místo telefonu? Přečtěte si, jak to udělat a neutratit...

  • Další z rubriky

Mlátí naše děti. Tisíce demonstrantů dál volají po Lukašenkově rezignaci

Tisíce demonstrantů se před sídlem běloruské vlády v centru Minsku domáhají odstoupení prezidenta Alexandra Lukašenka a...

Nasadit očkování proti pandemii bude obtížné. Lidé se nové vakcíny bojí

Účinná vakcína proti nemoci covid-19 by mohla být už brzy k dispozici. Rusko oznámilo, že ji už schválilo, a další země...

Britové prchají z Francie, aby předešli karanténě. Omezení v Evropě přibývá

Desetitisíce britských turistů se snaží dostat z Francie či Nizozemska, aby se vyhnuli povinné dvoutýdenní karanténě,...

Z volební kandidátky rovnou do vězení. Jak Lukašenko likviduje opozici

Premium Pochybné hlasování, protesty, represe a následné „zklidnění“ zuřícího davu. Bělorusové letos již poněkolikáté za...

WhatsApp se brzy zbaví toho, co nás na něm nejvíc štve

Populární chatovací aplikace WhatsApp chystá změnu, která leckoho potěší. Brzy bude mít podporu více aktivních zařízení...

Češi bydlí na Papui již tři roky. Byl to ze začátku šok, ale nelitují

Manželé se rozhodli vydat za prací do zahraničí. Zlákala je Papua Nová Guinea, kde žijí od roku 2017. Nejdříve v městě...

Krejčířovu vilu opět nikdo nechce. Už ani za dvacetinu pořizovací ceny

Ani další pokus o vydražení vily v Černošicích, která patřila odsouzenému Radovanu Krejčířovi, nebyl úspěšný. Do dražby...

Modelka po plastice nedodržela sexuální abstinenci, praskl jí zadek

Šestadvacetiletá Amanda Nicole z Los Angeles se živí jako modelka a je samozvanou dvojnicí herečky Scarlett...

Doba prsatá. Odhalená ňadra jako důkaz měnícího se světa kolem nás

Premium Až se teď v létě vydáte k vodě, rozhlédněte se kolem sebe. Jedním z dokladů změn světa kolem nás jsou proměny vzhledu...