Působivou sochu Čechie z dílny sochaře Františka Bílka (i on bojoval na Sibiři), která připomínala hrdinství legionářů, strhli v roce 1960 místní chataři. Zůstal jen sokl s vytesaným Bílkový jménem. Zbytky pomníku nyní podepírají kůlnu a slouží jako "podlaha" letní sprchy.
"Už Bílkův podpis byl kapitálním objevem. Jen si to představte: kdesi na Sibiři koukáte na vytesané jméno ceněného sochaře," říká Netopil.
A když ještě více odhrnul zeminu, zatajil se mu dech: "Objevila se azbukou psaná slova: ,Synovja matěri Čechii' a po dalším rozhrnutí půdy už v češtině... ,československému národu'," líčí detaily objevu legionářského pomníku Netopil.
Do Ruska začal jezdit před několika lety, protože ho zajímala historie legií. S pomocí ruských přátel pak začal sestavovat "mapu" zapomenutých hřbitovů a pomníků, které po sobě Čechoslováci v tvrdých bojích s bolševiky zanechali.
Na břehu jezera Bajkal tak s místními lidmi vztyčil pravoslavný kříž na památku bitvy, při níž se Čechoslováci vylodili do týlu překvapených bolševiků. Při odvážné operaci zahynulo šestnáct legionářů.
Netopilova zarputilost přesvědčila dokonce irkutské památkáře, takže souhlasili s obnovením pomníku Čechie podle původního projektu sochaře Bílka. Netopil našel i architekta, jenž zhotoví formu sochy, která se pak v Irkutsku odlije. A když prý půjde vše dobře, za rok by mohl Bílkův pomník v Irkutsku stát.
Netopil ho zaplatí ze sbírky svého spolku Paměti československých legií a přispět mu hodlá i ministerstvo obrany.
"Nikdy by se mi to ale nepodařilo bez ruských přátel, pro něž jsou českoslovenští legionáři symbolem boje za svobodu," dodává Netopil.
Václav Bartuška z ministerstva zahraničí připomíná, že v českých dějinách zaplněných prohrami u Lipan, na Bílé hoře či v Mnichově, působí legionáři jako zjevení z jiného světa: "Šli na smrt s vědomím, že jiní budou svobodně žít."
