Tak ono hlavně fenomén hikikomori je poněkud složitější, než se snaží článek ukázat. Ti lidé povětšinou nejsou doma proto že by je to bavilo, nebo byli šťastnější. Spíše je to o ztrátě motivace a a rezignací nad současnou společností. Dotyční prostě mají problém si najít ve společnosti místo a obhájit si ho.

Což se většině Evropanů může zdát poněkud divné, ovšem ono vše vychází z japonské mentality. Japonec je už od mala veden k tomu snažit se být nejlepší a hlavně i k práci v kolektivu a taky k užitečnosti pro kolektiv. Ano, zavání to trochu úlovým myšlením, ale to je právě to, co je pro Evropana velmi těžko pochopitelné.

Stačí se podívat, jak fungují školy v samotném Japonsku. Pokud by jste se je pokusili srovnat s evropským systémem, tak srovnání je celkem nemožné. A nemít v Japonsku mimoškolní aktivity? Neslýchané, to téměř neexistuje. Mimochodem na mimoškolní aktivity dohlíží rada složená ze samotných studentů, a být příslušníkem této rady je otázka prestiže.

A teď si vemte člověka, který prostě z nějakého důvodu tento systém neuznává, či ho nepřitahuje. Nejlepší cesta na to, stát se hikikomori, protože v tu chvíli nemáte přátelé, vyjít ven vám přijde zbytečné, do toho neustále bydlíte u rodičů......a problém je na světě. K tomu připočtěte to, že čím déle se člověk odloučí od světa, tím hůře se do něj navrací a pak se není čemu divit, že psychika takového dotyčného je silně narušená.

Co si zplodil, to také zase zprovodil.

To sice jo, ale legální to není.

Zapíchnul zlobivého syna, přísnej taťka

To mu se říká smysl pro zodpovědnost. Škoda že touto vlastností netrpí otcove v Muslimském světě...

Mno jenže jejich synové zabíjejí nevěřící po většinou, takže by klidně mohli mít podporu ze strany rodičů.