ZAOSTŘENO
Bush v Evropě: zprávy, analýzy, rozhovory čtěte zde
Proč jste si jako jedno ze tří míst, které v Evropě navštívíte, vybral právě Bratislavu?
Už si nepamatuji, jak to přesně bylo, ale seděli jsme v Oválné pracovně se slovenským premiérem a on se mě zeptal, kdy se už konečně přijedu podívat. Anebo jsem to byl možná já, kdo položil otázku: Kdy mě pozvete? Dnes už přesně nevím, ale pro něj bude zřejmě lepší, když napíšete, že mě pozval on.
A to je jediný důvod?
Je to velmi důležité. Chci lidem na Slovensku pogratulovat k tomu, co všechno udělali pro demokracii a svobodu. Líbí se mi způsob, jakým vedou slovenští lídři svoji zemi. Chci, aby všichni věděli, co je vlastně všechno možné. Aby si uvědomili, že se země může postavit na vlastní nohy a růst. Že může získat sebevědomí a stát se silnou.
Vaše ministryně zahraničí Condoleezza Riceová studovala dějiny Československa. Co vám o něm řekla?
Právě jsme o tom mluvili, řekla mi, abych si vzal s sebou teplé oblečení. Ale řekla mi i to, že mně Slováci učarují svým odhodláním žít ve svobodné společnosti. Že si také lépe uvědomím, jak složité bylo přejít z totality k demokracii. Slováci i Rusové vědí, jak je to těžké. A nyní to zjišťují i Iráčané. Nemůžeme přitom ovšem zapomenout, že cesta k demokracii byla složitá i v našem případě.
Proč se právě v Bratislavě setkáváte s ruským prezidentem Vladimirem Putinem?
|
"TAKOVÝ MALÝ SKOT" |
|
Seděl rozvalený v koženém křesílku, nohu měl přeloženou přes nohu a celou dobu žertoval. Byl uvolněný a žoviální. Gestikuloval, smál se. Všechny oslovoval křestním jménem. V malé místnosti, která nese jméno po prezidentu Theodoru Rooseveltovi, působil až neuvěřitelně lidsky. Před sebou měl sklenici s coca-colou. V jednom okamžiku se napil a do úst si vtáhl i kostku ledu, kterou potom rozkousal. Během rozhovoru byl s prezidentem šéf komunikačního odboru Dan Bartlett, poradce pro národní bezpečnost Steve Hadley a mluvčí Scott McClellan. Celý rozhovor měl přesto pod kontrolou jen Bush. Ostatní tři muži neřekli ani slovo. Prezident jasně určoval, kdo se bude ptát, a sám se i rozhodoval, na co vlastně odpoví. Po zhruba 45 minutách bouchl do stolu, postavil se a všem podal ruku. Kolega z britského deníku Daily Telegraph vytáhl z igelitky dvě dětské knihy a požádal ho, jestli by je nemohl podepsat pro jeho dvě děti. "Napište, že je pro Munga," požádal Bushe Alec, který je stálým zpravodajem ve Washingtonu. Jeho šestiletý syn je podle Aleka velkým fanouškem Bushe, což není v Evropě zrovna obvyklé. "Mungo – jaké to je jméno?" zajímalo Bushe. "Skotské." "Představte si, že bych se jmenoval Mungo Bush," zasmál se prezident a začal podepisovat knížky. Pak se pustil do vyprávění, jak coby čtrnáctiletý chlapec pracoval jedno léto ve Skotsku. "Pracoval jsem na ovčí farmě. Jednou tam zastavil autobus s americkými turisty. Paní s texaským přízvukem na mě ukázala a řekla: Takový malý Skot! Kousl jsem se do rtu a nechal ji při tom," zavzpomínal Bush. Ale potom se už opravdu otočil a odešel. |
S prezidentem Putinem se už dobře znáte a oba jste v druhém funkčním období. Změní se něco, nebo budete v Bratislavě pokračovat v dialogu přesně tam, kde jste skončili?
Na osobní úrovni to vnímám jako pokračování. V osobním vztahu nepotřebujeme nový začátek. Známe se, a to mi dovoluje, abych byl upřímný, abych se mu nebál oponovat, když s ním nesouhlasím. Vladimir udělal několik rozhodnutí, na která se ho chci zeptat. Ve velmi přátelské atmosféře chci zjistit, proč udělal to, co udělal.
O čem budete na summitu v Bratislavě hovořit s ruským prezidentem Vladimirem Putinem?
Témat je dost, od energie přes zbraně hromadného ničení, obchod až po Írán. Vladimir má v této oblasti vliv a shoduje se s našimi přáteli v Evropě v otázce, že by Írán neměl mít jaderné zbraně. To je náš společný cíl. Nemůžeme dovolit, aby se Írán pokoušel rozdělit Spojené státy a Evropu, Evropu a Rusko, anebo Rusko a Spojené státy. Musíme všichni mluvit společným hlasem.
Proč se nepřidáte k Francii, Británii a Německu, které s Íránem o jaderném programu jednají?
My se na tom také podílíme. Jsme členem Mezinárodní organizace pro atomovou energii. Írán se však nemůže vymlouvat. Musí udělat to, oč jej žádá svobodný svět. A požadavky jsou jednoznačné: musí se vzdát svého jaderného programu. Podporujeme své přátele a spolupracujeme s nimi, ale Írán ví, co má udělat, a v tom se shodneme i s Francií, Británií a Německem. A to oceňuji.
Co se musí stát, aby se podařilo překonat jistou zatrpklost, která je cítit ve vztazích mezi Evropou a Amerikou? Stačí jen mluvit o hojení ran?
Pěkná slova zůstávají pěkná, co je však důležitější než slova, jsou činy. Já osobně zatrpklost necítím. Vím, že svět sleduje vztahy mezi Amerikou a Francií a hovoří se o rozporech s Evropou. Ale já nemám pocit, že by Spojené státy byly od Evropy odtržené. Ano, vím, měli jsme rozdílné názory a v případě Iráku to byly obrovské rozdíly. Nyní je můžeme odložit stranou a pohnout se vpřed a začít pracovat ruku v ruce. Je zajímavé, že až do dneška jsme bez problémů spolupracovali na Haiti i v Afghánistánu. A nyní máme velkou příležitost šířit demokracii na Blízkém východě a v Libanonu. Chci jen zdůraznit, že můžeme a budeme spolupracovat. Svět uvidí, že Francie a Spojené státy budou společně bojovat za demokracii a svobodu.
BUDEME MLUVIT O VĚCECH, KTERÉ NÁS SPOJUJÍ
Jsou zde však i vztahy mezi Německem a Amerikou. Někteří lidé dokonce říkají, že vazby mezi těmito dvěma zeměmi jsou otrávené. Co nyní očekáváte od Německa? Jak se může tento, poslední dobou velmi komplikovaný vztah změnit?
Je to velmi podobné jako v případě Francie. Mnoho lidí se na to dívá jen skrze Irák, nevšímají si však oblastí, ve kterých spolupracujeme. Vyměňujeme si zpravodajské informace, německé orgány například zatkly několik lidí z Al-Kajdy. Němečtí vojáci jsou v Afghánistánu a politici na rozdíl od mnohých v Německu věřili, že každý má právo být svobodný. Věřili v to i sami Afghánci, o kterých někteří prohlašovali, že jsou zpátečníky, že demokracie není nic pro ně. Moje cesta do Evropy bude dobrou příležitostí ukázat, že podstatně více věcí nás spojuje, než rozděluje. Chceme s Evropou dobře vycházet. A je to tak v každém vztahu, přicházejí lepší a horší časy. Dnes máme příležitost mluvit o věcech, které nás spojují.
Které to jsou?
Například Írán – a to hned ve dvou bodech. Zaprvé, musíme se postarat, aby Írán neměl atomovou zbraň, a zadruhé, Írán nemůže být sponzorem teroru. Shodneme se na Libanonu, Sýrii a také potenciálně i na míru mezi Izraelem a Palestinci. Evropští lídři vědí, že Spojené státy tady hrají jednu z hlavních rolí a že svoji roli zde má i Evropa. Palestinci nás nyní musí přesvědčit, aby jim svět pomohl budovat demokratický stát.
Opravdu se domníváte, že mír na Blízkém východě je nyní reálný?
Osobně si myslím, že na Blízkém východě nikdy nebude dlouhotrvající mír, pokud Palestinci nenastolí demokracii. Ale my se o to s evropskými představiteli můžeme přičinit. Nyní je to na dosah. Řekl jsem to už ve zprávě o stavu Unie a zopakuji to ve svém projevu v Bruselu. Kdybych tomu doopravdy nevěřil, nemluvil bych o tom. Nový palestinský vůdce Mahmúd Abbás ukázal, že má kuráž, a ta je při snaze o mír potřebná. A tvrdě na tom pracuje i Izrael.
Ale vraťme se k vaší návštěvě Evropy. Jedním z klíčových momentů této cesty bude i setkání s Evropskou komisí. Mnozí Evropané by rádi viděli Evropskou unii jako protipól Ameriky. Co si o tom myslíte?
Chceme, aby unie byla úspěšná. Je to náš důležitý partner, zvláště co se týče obchodu. Takže když bude Evropa schopná efektivněji hýbat přes hranice penězi, zbožím, pracovní silou, bude z toho profitovat i Amerika.
A co potom znamená pro Spojené státy silná Evropa?
Jsme spojenci, sdílíme stejné hodnoty, a proto není důvod bát se silného partnera. Naopak, je to dobré, mít silného partnera.
Pak je tu ještě evropské ústava, která právě prochází procesem ratifikace. Jaký máte na tento dokument názor?
Stojí za to se podívat, jak samy Spojené státy rozbíhaly federální systém, tak aby byl vyvážený a korektní. Netvrdím, že zde existuje úplná paralela s tím, co se děje nyní v Evropě. I evropské státy se snaží najít systém, který bude spravedlivý a bude nechávat prostor pro suverenitu zainteresovaných zemí. Je to těžká role. Vždy, když se setkám s evropskými představiteli, ptám se jich na to. Fascinuje mě totiž politická integrace. Jsem myslím dostatečně moudrý, abych nekomentoval evropskou ústavu, protože se mě to vůbec netýká. Musím nicméně přiznat, že mě fascinuje, jak mohou být tak suverénní národy a staré kultury, jako je ta francouzská nebo britská, integrované do většího celku.
NATO JE ŽIVÉ SPOJENECTVÍ, KTERÉ ZŮSTANE SILNÝM
V Evropě budete jistě hovořit i o Severoatlantické alianci. Německý kancléř Gerhard Schröder nedávno prohlásil, že NATO už není místem, kde se koordinuje a jedná o hlavních problémech jeho členů.
Nesouhlasím. NATO je podle mě živé. Je to živé spojenectví a zůstane velmi silným. Chci se kancléře Schrödera zeptat, co tím přesně myslel. NATO je totiž velmi důležité. Fungovalo to v minulosti a bude to fungovat i v budoucnosti.
Nepotřebuje tedy NATO nějakou zásadní změnu?
Nejsem si jistý, co by to mělo přesně být. Když mluvíte o tom, že by se mělo stát efektivnějším, aby bylo schopné reagovat na hrozby, potom ano. Tady můžeme hovořit o reformě NATO. A o tom se již jedná. Ale pokud mluvíte o náhradě aliance... To musím zopakovat, že NATO je živé, je nevyhnutelné a je důležité pro udržení míru.
Celý svět se nyní ptá, zda bude druhé období prezidenta Bushe jiné. Je možné, že ten známý otevřeně hovořící Texasan bude teď méně přímý?
Američanům jsem řekl, že v druhém období budeme s přáteli a spojenci pracovat na šíření svobody a míru. Já v to opravdu věřím. Myslím si, že každý člověk si zaslouží být svobodný. A věřím i v to, že šířením svobody je svět bezpečnější. Je to lekce, kterou známe z Evropy, a mohl by to být i případ Blízkého východu. Budeme spolupracovat a já slibuji, že budu přímý. Neumím si představit jednání s lidmi, když není člověk upřímný. Mívám obavy z politiků, o kterých nevím, čemu věří, o jejichž přesvědčeních se všichni dohadují a domýšlejí si je. Myslím, že je správné říkat lidem: Myslím si tohle a vy mi řekněte, jak můžeme spolupracovat? Jen když je všechno jasné, můžeme dosáhnout velkých věcí.
Condoleezza Riceová zaujala celý svět, když prohlásila, že nyní je čas na diplomacii. Proč si myslíte, že ten správný čas přichází až nyní?
Těžká práce posledních čtyř let nám teď umožní, abychom svobodu šířili mírovější cestou. To přece všichni chceme. Nemůžeme to však udělat sami. A to bude moje poselství v Evropě. V druhém období bych asi měl lépe vysvětlovat naše společné cíle a to, že když budeme spolupracovat, máme větší šanci něčeho dosáhnout. To se týká například naší bezpečnosti. Vím, že obavy z teroru nejsou a nebudou stejně velké, doufám však, že se shodneme, že proti nám stojí ideologie, která je skutečná a nenávistná, a my se musíme té temné vizi postavit. Pokud to neuděláme nyní, zanecháme problémy našim dětem a vnoučatům. Teď je ten správný čas konat.
