"Právě žijeme ve zlatých časech, jsme na vrcholu," uvažuje prosperující
burzovní makléř v Rijádu. "Nyní máme dostatek zdrojů, abychom všechno vedli tím správným směrem, ale ke změnám dochází rychleji než ke snaze je řízeně implementovat..."
"Jsme v takovém polospánku," shoduje se s ním nejmenovaný podnikatel z rafinérií města Dammam. "V podstatě čekáme, až to příroda vyřeší za nás," naznačuje britskému týdeníku The Economist.
Propletená gerontokracie
Když před čtyřmi týdny v Ženevě zemřel saúdskoarabský korunní princ Najíf ibn Abdal Azíz Saúd, celý svět měl možnost se znovu podivit systému, podle kterého si v Saúdské Arábii nejvyšší předávají vládu nad zemí.
Ženy v Saúdské ArábiiPrvní Saúdky mohou na olympiádu, povolil král. Ale v šátku Do mé manikúry vám nic není, vyplísnila rázná Arabka strážce mravů 
Dívky v Saúdské Arábii byly za napadení šéfa sirotčince zbičovány Když dovolíme ženám řídit, přijdeme o panny, tvrdí saúdský učenec Kalhotky a podprsenky už muži v Saúdské Arábii prodávat nesmí |
Podle saúdskoarabských zvyklostí mohou trůn dědit jenom synové krále Abdala Azíze ibn Abdar Rahmána Fajsala Saúda, který zemřel v roce 1953. Království založil v roce 1935 a měl téměř 40 synů. Bratři jsou nyní většinou sedmdesátníci a mnoho z nich je nemocných.
I nyní zemřelý následník Najíf byl jedním z bratrů současného krále Abdalláha. Devětasedmdesátiletý princ zastával od roku 1975 funkci ministra vnitra a následníkem trůnu byl jmenován loni, když koncem října zemřel Abdalláhův bratr Sultán.
Dál panující král Abdalláh se ve svých 89 letech netěší úplně nejlepšímu zdraví. Podle deníku Economist trpí velkými bolestmi zad, jejichž mírnění mu zabírá mnoho času.
Korunním princem byl v polovině června jmenován dosavadní ministr obrany Salmán ibn Abdal Azíz Saúd. Šestasedmdesátiletý králův bratr je nyní považován za druhého nejvýše postaveného člena rodiny. Ač je o více než dekádu mladší, i on už překonal minimálně jednu mozkovou mrtvici, poznamenává britský list. Ostatně už přežil dva ze svých dvanácti synů.
Změna by neškodila
Obyvatelé země tak začínají neveřejně uvažovat, zda a kdy země projde nějakou změnou. Saúdská Arábie totiž postrádá jakýkoli výkonný mechanismus, díky kterému by bylo možno legitimně změnit vládu. Země nemá volitelný parlament, respektovaný nejvyšší soud ani nezávislý tisk.
Nástupce na trůn určuje Nástupnická rada (Allegiance Council), kterou vytvořil král Abdalláh v roce 2006. Jejími členy jsou synové krále zakladatele a několik vnuků. Ti zastupují své otce, kteří se na vládnutí necítí nebo se ho vzdali.
Princezna požádala o azylČlenka saúdskoarabské královské rodiny Saúdů požádala v Británii o politický azyl. Princezně Saře jde prý doma o život, hrozí jí deportace do Rijádu. Je první tak vysoce postavenou členkou královské rodiny, která žádá o politický azyl. Británie jeho případným udělením dle deníku The Telegraph riskuje diplomatickou roztržku. |
Saúdský režim oplývá zbytečnou extravagancí a rozbujelou korupcí, shrnuje dále The Economist. Díky dlouhodobé vládě přestárlých princů totiž obsadily podružné rodové větve všechny důležité posty v zemi. Každá další smrt tak má hluboký dopad na provázaný rodinný vládní systém.
Nejmenovaný právník z Rijádu přirovnává rodinný propletenec v důležitých funkcích k nervovému sytému v lidském těle: "Centrální systém saúdské dynastie slábne. Dokáže ještě reagovat na bolest, ale už ne na nové nápady. Neregeneruje se." Saúdská vláda sice občas diskutuje například o nových způsobech investic, ale většinou zůstane jen u toho.
Místo aby se opravily a reorganizovaly staré systémy a instituce, dávají se peníze do nových megaprojektů: obrovské finanční centrum na okraji Rijádu, průmyslová města, nové univerzity...
Stejně tak vratký začíná být i druhý pilíř státu Saúdů. Moc wahhábistických učenců slábne. Mladí Arabové nejsou totiž příliš nakloněni slepému následování svých starých vůdců, jak klerici doporučují. Mladí se stále více obracejí k nyní progresivnějším proudům, které ostře vystupují proti korupci (a také proto často zamíří do vězení, jak poznamenává Economist) či k zakázaným organizacím, jako je Muslimské bratrstvo.
Jen dvě třetiny obyvatel v třicetimilionové zemi jsou skuteční občané, zbytek tvoří pracovní imigranti. Země navíc není tak bohatá, jak na první pohled vypadá. Hrubý domácí produkt na hlavu má Saúdská Arábie nižší než například Slovinsko, uvádí Economist.
Ač je u střední třídy v zemi běžné, že zaměstnává služku i řidiče, neoficiální údaje uvádí, že asi tři miliony z této skupiny žijí v relativní chudobě. To je ovšem v zemi utajená informace. Loni byly například za zveřejní videa, které o chudobě v zemi pojednávalo, tři ženy zatčeny a uvězněny.
Kdysi mladé režimy kolem Saúdů už padly
Takzvané arabské jaro Saúdy zneklidnilo. Pamatují totiž dobu, kdy se nyní už svržené režimy dostávaly v severní Africe k moci. To, že jsou proti jakýmkoli změnám v arabském světě, dokázali už loni, kdy poslali svou armádu uklidnit situaci do rozkývaného Bahrajnu.
WahhábismusSunnitská fundamentální forma islámu, státní ideologie Saúdské Arábie. Wahhábisté svou školu nazývají "salafíja" , přičemž pojem "wahhábismus" je mnohdy chápán jako pejorativní. Wahhábisté sami sebe vidí jako jediné nositele pravého nezkaženého islámu, přičemž vyznavači ostatních islámských škol jsou těmi radikálnějšími jedinci označováni za nevěřící. Tato škola je tak vrcholně nepluralitní. Zdroj: wikipedia.org |
I oficiální média v zemi raději informovala o krveprolitích v Libyi a Sýrii než o pokojných protestech v Egyptě a Tunisku. Představitelé země prostě z celosvětových změn radost nemají a budou si dál stát za svou vizí pevně řízeného státu, i když jejich představa jde plně v protisměru k současným demokratickým snahám arabského světa. Svědčí o tom i vůdčí snaha ve vytvoření jakési pevně řízené Arabské unie ze států okolo Perského zálivu.
Saúdská Arábie se ale zřejmě jednoho dne přeci jen ocitne sama se svými přestárlými vůdci ve světě moderních požadavků. Bude to v době, kdy už Spojené státy nebudou potřebovat její materiální a logistickou podporu, což vzhledem ke konci válek v Iráku a Afghánistánu není daleko.
Pak se ukáže, zda si i tento dlouholetý arabský režim dokáže beze ztrát ustát nějakou formu demokratizace a poradí s vlnou nespokojených mladých. Ti už mají inspirace více než dost.
