Pacient je něžně položen v kádi plné ledu, jde o jakousi formu anestezie. Přece jen ho čeká náročná operace, která mu změní život. Student univerzity v australském Queenslandu Lachlan Fitzgerald bere do ruky drobné nástroje, na záda znehybněného tvora montuje miniaturní destičku plnou obvodů. Stále omámeným pacientem je brouk a delikátní elektronické zařízení je napojené na jeho „anténky“.
Výsledkem zákroku je kyborg, jenž poslouchá vědce na slovo, tedy spíše na elektrickou stimulaci, ale zároveň si uchovává pohyblivost a velkou část autonomie. „Je to jednoduché, brouka pomocí našeho zařízení ovládáme pouze v případě, že se vydá špatným směrem,“ popisuje Fitzgerald pro CNN. Dobře patrné je to na záznamech z pokusů.
Hmyz ve zbrani: šestinozí spojenci válek a terorismu |
Cílem výzkumného týmu je vytvořit armádu takto upravených brouků, kteří mohou pomáhat například při přírodních katastrofách. „Ať už jde o následky zemětřesení nebo třeba bombových útoků, lidé se do místa tak rychle a efektivně nedostanou. Když ale nasadíme naše brouky-kyborgy, rychle zmapujeme celé území,“ vysvětluje a dodává, že podobně mohou pátrat po pohřešovaných lidech. Větší druhy mohou nést i náklad v podobě léků.
Fitzgerald ve své laboratoři používá šváby hrabavé, kteří dorůstají až osmi centimetrů. Najdeme je zejména v Austrálii. Speciální batoh montuje rovněž na potemníky, kteří umí přežít jak v tropických, tak pouštních oblastech. Mladý vědec s úsměvem dodává, že jeho práce není pro každého. „Já mám ale výhodu, brouků se neštítím, takže je to v pohodě,“ tvrdí.
Využití na dálku ovládaných brouků podle něj má oproti tradičním robotům řadu výhod. „Brouci jsou od přírody velmi adaptabilní, robotické systémy musí na vyhodnocení dané situace využívat obrovskou výpočetní kapacitu,“ vysvětluje Fitzgerald. Nasazení v terénu je však ještě daleko. Klíčové je vyladění přesného ovládaní hmyzích kyborgů. Podle Fitzgeralda je však zlepšení jen otázkou dalšího výzkumu.
Jeho tým není jediným, který se věnuje podobnému výzkumu. Akademici na kalifornském institutu Caltech testují implantování speciálních zařízení na medúzy, jimiž ovládají rychlost jejich pohybu. Cíl je prostý – využít tyto pro mnohé odpudivé živočichy k monitorování oceánu a sběru dat i ve velkých hloubkách.
Profesor Hirotaka Sato z univerzity v Singapuru pracuje na vývoji hmyzích kyborgů přes patnáct let. V testovací fázi se jeho týmu již podařilo ovládat i druhy, které umí létat, ukazuje dokument magazínu Vice. Montují na ně množství čidel včetně detektorů tepla klíčového pří pátrání po ztracených lidech. U hmyzu však podle Sata vše jen začíná, podobným způsobem lze podle něj ovládat i savce.
Tady však vědci narážejí na problematiku etiky jejich výzkumu. Ochránci zvířat argumentují, že i hmyz při podobných experimentech trpí, výzkumníci ale podle svých slov splňují všechny standardy. Vědci z Caltechu například přijali speciální směrnice, aby se ujistili, že medúzy nejsou při pokusech vystavovány nadměrnému stresu.
Fitzgerald argumentuje tím, že průměrná doba dožití jeho experimentálních brouků se nijak neliší od volně žijících druhů. „Nemyslím si tedy, že to, co jim děláme, by jim nějak vadilo. Ostatně, vědci se pořád neshodnou, zda brouci vůbec mají nějaké vědomí,“ míní. Etika jeho výzkumu je podle něj důležitá, ale zároveň míní, že nesmíme přehlížet potenciální benefity. „Potenciál, který naše práce má směrem k potenciální záchraně lidských životů, převáží jakoukoli zdrženlivost vůči výzkumu,“ dodává.
