Při pondělním setkání se svým čínským protějškem Wangem Yi řekl britský ministr v angličtině: „Moje žena je Japonka.“ Po krátké odmlce se opravil. „Moje žena je Číňanka. Omlouvám se, je to hrozná chyba.“ Přítomní politici přešli trapas smíchem, světová média to však nenechala bez povšimnutí.
Německý server Deutsche Welle se domnívá, že Huntův přešlap pramení z jeho silných vztahů s Japonskem, kde dva roky pracoval jako učitel angličtiny. Diplomat mluví plynule japonsky a jeden z jeho prvních podniků do Japonska dovážel marmeládu.
Podle BBC Hunt těsně před svým přeřeknutím vysvětloval, že s čínským ministrem zahraničí „při banketu mluvil japonsky“.
Zmínka o japonském jazyce mu nejspíš utkvěla v paměti, když se chystal navázat větou: „Moje žena je Číňanka a naše děti jsou napůl Číňané, v Si-anu mají čínské prarodiče. V Číně máme silné rodinné vazby.“
Rule #1 as a new Foreign Sec: when reflecting in English with the Chinese on a conversation you had with them in Japanese about your Chinese wife, don’t get any of those mixed up! Apologies to the long-suffering Mrs H...!
Na Twitteru se Hunt později za své přeřeknutí omluvil. „Pravidlo číslo jedna pro nového ministra zahraničí: když v angličtině přemýšlíte o tom, jak jste se s Číňany japonsky bavili o své čínské manželce, nezamotejte se do toho! Omluva patří všesnášející paní H...,“ napsal na sociální síti.
Zaměnit Čínu právě s Japonskem je vzhledem k jejich hořké minulosti obzvlášť nepatřičné. Nepřátelské vztahy mezi Čínou a Japonskem trvaly několik desítek let. Země proti sobě stály ve dvou čínsko-japonských válkách a v současnosti je dělí nevyřešený spor o území ve Východočínském moři.
V roce 2012 se v Číně konalo několik protijaponských protestů, když byla situace okolo nárokovaných ostrovů velmi napjatá.
