Britská vláda zvažuje vyplacení odškodnění tisícům Keňanů, kteří zažívali týrání a nelidské zacházení v detenčních táborech v 50. letech v době povstání Mau Mau. Poprvé by tak Spojené království mohlo rozhodnout o finanční náhradě pro oběti zločinů spáchaných pod koloniální správou.
Povstání Mau MauRevolta Keňanů proti britské koloniální správě vypukla v roce 1952 a trvala až do roku 1960. Povstání s cílem získat zpátky půdu zabranou Brity si vyžádalo až 30 tisíc životů, nicméně některé odhady hovoří až o 90 tisících mrtvých. Rebelie se nakonec stala jednou z klíčových událostí pro získání nezávislosti Keni na britském impériu v prosinci 1963. |
Pokud série jednání mezi britskou vládou a právními zástupci veteránů z povstání Mau Mau dospějí k dohodě, odškodnění by se mohlo dočkat až deset tisíc Keňanů. Individuální částky se zřejmě budou lišit, celkové kompenzace však dosáhnou desítek milionů liber.
Krvavé represe ve východní Africe byly v Británii dlouho tabu, k přehodnocení postoje však přispěl i nátlak OSN. Mezinárodní společenství poukázalo na to, že odmítavé stanovisko Spojeného království podkopává jeho morální autoritu napříč světem. Britská vláda se tak naposledy minulý týden v rámci vyjednávání s právními zástupci veteránů povstání Mau Mau zmohla alespoň na chabé konstatování, "že je ochotná poučit se z historie".
Ošklivé tajemství ve sklepě ministerstva
Celá kauza začala před dvěma lety, kdy se ozvala skupina veteránů povstání Mau Mau. Trojice mužů a dvě ženy ve svém svědectví tvrdili, že je Britové v detenčních táborech kastrovali, sexuálně zneužívali a bili. Proto se domáhali omluvy a finančního odškodnění (více o případu zde) .
V reakci na to nařídil britský nejvyšší soud vládě odtajnit dokumenty týkající se povstání na území dnešní Keni. Britští úředníci veškeré listiny spojené s výkonem koloniální správy odvezli z Keni v roce 1963, kdy země získala nezávislost a dlouho se mělo za to, že se ztratily nebo byly poničeny
Před dvěma lety se však ukázalo, že celou dobu byly ukryty ve sklepě jedné z budov ministerstva zahraničí a na veřejnost se dostalo jeden a půl tisíce spisů mapující brutální britské represe proti domorodým povstalcům.
U londýnského soudu byla díky tomu jednoznačně prokázána vina koloniální správy na mučení a týrání keňských vězňů a pětici bývalých muklů bylo přisouzeno právo na spravedlivý proces.
Padl tak výnos Sněmovny lordů, britské horní komory, podle nějž nemohou být nároky vztahující se k období před rokem 1954 vzneseny před britským soudem. Proto také zpočátku britská vláda odmítala připustit možnost kompenzací pro Keňany, odvolávaje se na to, že by se jimi měly zabývat tamní soudy.
Pokud budeme hřešit, musíme hřešit potají
Ze zveřejněných dokumentů vyplývá, že Londýn o vraždění a mučení v Keni dobře věděl. Brutalitu, s jakou britská koloniální správa přistupovala ke keňským povstalcům, popsal v jedné ze svých poznámek tehdejší generální prokurátor kolonie Eric Griffith-Jones.
Zacházení s vězni označil za "zoufale připomínající podmínky nacistického Německa nebo komunistického Ruska". Griffith-Jones v témže textu souhlasil s vypracováním nové legislativy, která by bití zakazovala, nicméně nezapomněl dodat jednu důležitou poznámku. "Pokud budeme hřešit, musíme hřešit potají," citoval jeho zápisky britský list The Guardian.
Pokud Londýn keňským povstalcům odškodnění skutečně přizná, bude se muset nejspíš připravit na vlnu nároků z dalších zemích, které kdysi spadaly do jeho impéria. Již nyní se kompenzací dožadují kyperští bojovníci hnutí EOKA, kteří usilovali v 50. letech o osvobození ostrova od britské nadvlády. Historikové se domnívají, že nároky na odškodnění by mohly znít také z Jemenu, Svazijska nebo jihoamerické Guyany.
Bývalí poddaní britské koruny se mohou stejně jako keňští povstalci opřít o svědectví archivů. Britská vláda se rozhodla zpřístupnit kromě keňských archivů i dalších téměř devět tisíc spisů z různých koutů bývalého impéria.
