Paul Murphy si na odliv zahraničních pracovníků nemůže stěžovat. Díky němu nemá nouzi o klienty. Provozuje totiž agenturu, která hledá nové zaměstnance pro hotely, restaurace a bary. V posledních týdnech se musí otáčet. Každý den jeho kancelář plní majitelé podniků, kteří se marně snaží najít náhradu za levnou pracovní sílu z ciziny.
„Situace se rozhodně zhoršuje. Uvedu příklad. Když nyní někdo hledá kuchaře do restaurace, trvá to až šest měsíců. Ještě loni to přitom byly měsíce dva. Pokud vláda nepřijde s nějakým propracovaným plánem, může to skončit ekonomickou katastrofou,“ myslí si Murphy.
Aktuální situace je přitom pouhou předehrou k tomu, co se může dít po definitivním brexitu v březnu 2019. Cizinci z Itálie, Španělska, Polska, Rumunska, České republiky i všech ostatních členských zemí Unie, kteří nyní v Británii žijí, totiž nebudou mít automaticky jisté povolení k pobytu. Většina bude muset absolvovat kolečko po úřadech. Mnohdy s nejistým výsledkem (co čeká cizince po brexitu se dozvíte zde).
Občané zemí EU tvoří až čtvrtinu všech pracovníků v pohostinství a ubytovacím sektoru v Británii. Podle studie společnosti KPMG z tohoto počtu 75 procent připadá na obsluhu v restauracích, 37 procent tvoří hotelové hospodyně a 25 procent kuchaři. Mnoho cizinců z EU nyní zvažuje odchod ze země, nebo odkládá přicestování kvůli nejasným podmínkám pro splnění pracovního povolení po brexitu.
Dělení smluv a rostoucí ceny
Problémy se nevyhýbají firmám všech velikostí. Malé společnosti byly až dosud zvyklé, že pracovní místa zaplnily vypsáním inzerátů a poptávkami na internetu. Nyní musejí využívat služeb agentur. Náklady rostou a některé podniky už kvůli tomu musely zavřít. Před problémy varovaly i celostátní firmy jako řetězec rychlého občerstvení Pret a Manger.
Pohostinství tvoří asi 4,3 procenta příjmů tekoucích do britské státní kasy. Každý rok kvůli fluktuaci pracovní síly potřebuje nejméně 200 tisíc nových pracovníků. S brexitem mohou podniky ročně postrádat až 60 tisíc zaměstnanců, uvádí Britská asociace podnikatelů v pohostinství.
V roce 2003 v Británii žilo 1,26 milionů občanů z ostatních zemí EU, letos je to 3,68 milionu. Tempo růstu počtu cizinců však po loňském referendu výrazně pokleslo.
Británie chce po brexitu filtrovat imigranty, delší pobyt dá jen odborníkům |
Fastfoodový řetězec Leon, který v Londýně a na jihu Anglie provozuje 52 restaurací, pociťuje následky už nyní.
„V letošním roce, a zejména v posledním čtvrtletí, jsme svědky výrazného poklesu počtu zájemců o práci ze zemí EU,“ tvrdí Marco Reick, ředitel oddělení lidských zdrojů společnosti Leon. Ta zaměstnává celkem asi tisícovku lidí, šedesát procent tvoří cizinci z EU. Jediným řešením je podle Reicka rozdělení smluv na hlavní pracovní úvazek na menší kontrakty. Ty jsou pro rodilé Brity atraktivnější.
Brity pohostinství neláká
Podobné zkušenosti má i síť indických restaurací MW Eat. Od loňského referenda hlásí pokles žádostí o práci z řad cizinců z EU o 80 procent. Firma kvůli tomu musela zvednout platy a nabírá méně kvalifikované kandidáty, které později zaučuje. Dodatečné náklady se už projevily na cenách jídel.
Brexit způsobil jahodovou krizi, Británii chybí levní sběrači z ciziny |
Zaměstnavatelé se nyní snaží poohlížet po pracovní síle jinde. Moc možností však nemají. Řetězec MW Eat by rád zaměstnával Brity. Pro ně je však sektor pohostinství neatraktivní, což dokazuje pohled do prakticky všech restaurací ve větších městech. Rodilí Britové zde obsluhují výjimečně.
Hledání nových zaměstnanců komplikuje i velmi nízká nezaměstnanost ve Velké Británii. Bez práce je aktuálně 1,3 milionu lidí, uvádí server Trading Economics. Nezaměstnanost tedy spadla na 4,3 procenta.
Potvrzuje to i výkonný ředitel sítě hotelů Travelodge Peter Gowers. „I kdyby hoteliéři nabrali všechny lidi ze seznamu nezaměstnaných, pořád bychom tím nepokryli díru, která tady vznikne v deseti letech po brexitu,“ míní.
Řešením by podle něj byl speciální vládní program, který by zahraniční pracovníky lákal do sektorů, které se budou potýkat nedostatkem pracovní síly.
