V prvním díle britského seriálu Jistě, pane premiére se fiktivní ministerský předseda Jim Hacker v 80. letech dozvídá, že řada spojeneckých armád drží víkendy. „Kdyby nás Rusové napadli,“ přemítá Hacker, „uvítali bychom, kdyby tak učinili mezi pondělkem až pátkem“.
Řečeno s jistou dávkou hořkosti, ve skutečném Spojeném království by premiérka Theresa Mayová uvítala, kdyby Rusové hypotetický útok vedli ze vzdálenosti dosažitelné britskými zbraněmi, kdyby příliš nenaslouchali, odkud se k nim lodě obránců ostrovů blíží a kdyby nepoužívali zbraně, proti nimž Britové nemají obranu.
Přímý ruský vojenský útok na Británii je samozřejmě i ve vyhrocené mezinárodní situaci daleko za hranou myslitelného. Dál za ní je už snad jen přímý útok na USA.
Díry, které odstraní jiné díry
Poměrně velký poprask, přinejmenším v britských médiích, proto vyvolal materiál prestižního listu The Sunday Times, který pojmenoval hlavní britské vojenské slabiny. Když i tento seriózní list - připočítejte si britskou zdrženlivost - hovoří o „huge gaps“, tedy obřích mezerách v obraně, zní to vážně.
Měření síly s RuskemV Londýně je od dob Velké hry - koloniálního soupeření britského a carského impéria - otázka, zda by se „naši chlapci“ dokázali bít s Rusy, určitým měřítkem britské síly: bili se s nimi v menších šarvátkách v napoleonské době a víc pak za Krymské války. Nejméně dvakrát v nedávné minulosti - na pomoc Finsku v Zimní válce a na konci druhé světové války - přímý střet Britové zvažovali. |
Na prvním místě to schytala pýcha Královského námořnictva, torpédoborce označované Type 45. Moderní lodě za miliardu liber mají pozoruhodné protivzdušné a protiraketové schopnosti. Jenže jsou tak hlučné, že je ruské ponorky zachytí až na sto mil (zhruba 185 kilometrů, pozn. red.) řekl pro The Sunday Times kontradmirál Chris Parry. A dodal poněkud neuctivé přirovnání k chrastící bedně s nářadím.
Ruští námořníci tak z bezpečné vzdálenosti uslyší, kudy pluje řinčící britské železářství. Parry o tom ví své, dříve torpédoborci velel. Jeho muži dávali mezi hlomozící součásti dřevěné klíny. „Právě na potlačení hluku se od studené války nejvíc zapomíná,“ uvedl kontradmirál.
Příčina je podle něj v tom, že ministerstvo obrany vyhodnotilo po konci studené války ruské ponorky jako slábnoucí hrozbu a soustředilo se na protivzdušné schopnosti. Rusko ale modernizovalo a výrazně ztišilo útočné ponorky třídy Kilo, poznamenává mj. server The National Interest.
Kromě hluku se u lodí ubjevil další problém: v horkém počasí dochází k poruchám dieselových agregátů. Britové se je rozhodli vyměnit skrz otvor, který na boku prorazí.
„Pozlacené fregaty“
Britské ministerstvo obrany se - nikoliv překvapivě - hájí. Namítá, že protivzdušně zaměřená loď, jako Type 45, nebyla stavěná s ohledem na nehlučnost, tedy atribut potřebný při lovu ponorek.
Jak se přezbrojí Royal NavyBritové mají velké plány a méně peněz, než by chtěli  |
Jenže protiponorková kapacita zaostává rovněž. První ze sedmi ponorek třídy Astute měla čtyři roky skluz a stála o dvě miliardy liber víc, než se plánovalo. Protiponorková fregata, označovaná Type 26, se ještě nevyrábí. Velitelé námořnictva si po sérii požadavků, co všechno má fregata umět (žádali např. helipad pro vrtulník elitních komand SAS a SBS), vyslechli kritiku, že chtějí „pozlacenou“ loď. Nových fregat už se teď nezamýšlí třináct, ale jen osm - místa těch zbylých by měly zaujmout menší fregaty.
The Sunday Times zmiňují i další projekty budící otázky. Pásové obrněnce Ajax se bez částečného rozebrání nevejdou do transportních letadel A400M. Letadlové lodě se možná nedokážou ubránit čínským protilodním střelám DF-21. RAF umí startovat k zastaralým ruským bombardérům, které testují reakci britských stíhačů, ale střely na Británii by mohly vypouštět i nad Ruskem, kryté vlastní protivzdušnou obranou.
Záblesk na lepší časy? Zatím spíš ne
John Louth z think-tanku Royal United Services Institute soudí, že díl viny za nekoordinaci výzbrojních programů v posledních letech nese reforma z roku 2011, která rozstěhovala velení letectva, armády a námořnictva z Londýna. Každá složka zamířila jinam. A všechny na sebe pohlížejí jako na rivaly, kteří si snaží vyfouknout peníze na nové programy.
Britové také hodně sázejí na dodávky od zbrojovky BAe Systems a několika dalších ozkoušených dvorních výrobců. Což podle generála Richarda Barronse vede jak k tomu, že britský průmysl má práci a země je vojensky soběstačná, ale také k vyšším cenám než plně konkurenční prostředí.
V době, kdy britská královna Alžběta II. slaví 65 let na trůnu (psali jsme zde), to zkrátka s obranyschopností Spojeného království nevypadá úplně optimisticky. Britové se svou bohatou námořní tradicí vědí, jak točit kormidlem, setrvačnost z doby úspor a dojmu, že ve světě bude bezpečno, je ale velká.
