Se svými dvoudenními vousy, čepicí na hlavě a velkým ruksakem na zádech stoupal s vypětím sil čtyřicetiletý Němec Georg Fiedler o víkendu prašnou cestou, která vede k bouřící Etně. "Přišel jsem v půl osmé ráno po třiatřiceti hodinách cesty vlakem, protože je to levnější. Přijel jsem kvůli tomu, abych viděl Etnu," prohlašuje stroze Georg. Spíše se však přijel na Etnu podívat znovu, protože tento nadšenec přírody, jak si říká, se se sicilskou sopkou seznámil už při předchozí erupci v roce 1983.
S hlavou skloněnou do kufru svého auta, které je naplněno materiálem, patří doktor Fritz Weihrauch k profesionálům i amatérům zároveň. Jako profesní geolog přispěchal s ostatními německými přáteli bez mandátu italských úřadů, jen z pouhého zájmu. "Pocházíme z Thuringe, německé oblasti, která je sopečná. Jenže tyto sopky jsou vyhaslé. Takže je chceme porovnat s Etnou, která je činná," vysvětluje s cepínem v ruce.
Svěřuje se s tím, že měl problémy s obdržením potřebných povolení, aby s autem projel policejní zátarasy a přiblížil se k tekoucí lávě.
Jiní amatéři raději zkoušejí své štěstí pěšky, přičemž občas křižují novinářské vozy, které smějí vyjet desetikilometrový svah mezi obcí Nicolisi a prvním sopečným doutnáním.
|
Největší evropská sopka Etna je opět činná od minulého týdne a podle odhadů od té doby způsobila škody za sedm miliard lir (asi 126 milionů korun). Tento vulkán, který je vysoký 3310 metrů, se velkou erupcí projevil naposledy v roce 1992. |
Jean-Claude Carette, který vychází z lávového pole s tvářemi černými od sazí, urazil cestu pěšky. Tento francouzský důchodce s lyžařskými hůlkami v rukách, helmou na hlavě, plynovou maskou na opasku a obut do pevných bot hrdě prohlašuje: "Je to moje devatenáctá sopka na světě. Jen na Etně jsem byl od roku 1987 desetkrát, z toho jednou při velkém výronu lávy v roce 1992." Na cestách ho doprovází manželka Evelyne. "Jeden rok se na druhé straně Etny rozpustily mé ženě boty," vzpomíná s úsměvem Jean-Claude.
Nedaleko odtud, směrem k středisku Sapienza, kde láva už vážně poškodila lanovku, představuje britský vědec z university v Lancasteru, profesor Harry Pinkerton, serioznější typ vulkanologa. Přestože pracuje jako oficiální odborník, plně respektuje všechny amatérské nadšence, se kterými se potkává v lávových polích. Říká totiž, že ti, kteří mají rádi sopky, zpravidla znají možná nebezpečí a jsou opatrní.
 Láva z Etny pohltila ve čtvrtek stanici lanovkové dráhy. (27. července 2001) |
