„Lidé mi radili, abych šla na potrat, ale já jsem se bála,“ vypráví pětadvacetiletá Gloria, která právě porodila dvojčata. Děti svého otce nejspíš nikdy nepoznají - zplodil je jeden z bojovníků teroristické organizace Boko Haram.
Dívek a žen jako Gloria jsou v Nigérii tisíce - bitých, znásilňovaných, týraných hlady. Jejich výpovědi poté, co se dostaly na svobodu, jsou velmi podobné a ukazují, jak systematičtí ve svém násilí afričtí teroristé jsou.
Glorii i její sestru unesli z jejich rodného města Dikwa u nigerijsko-kamerunských hranic. Stěhovali ji z místa na místo a pravidelně ji znásilňovali. Utekla během cesty do dalšího města.
„Velmi hodný samaritán mě přivedl do tohoto tábora. Byla jsem tu asi tři týdny, když mi začalo být špatně,“ řekla Gloria serveru Vice News, který bývalé rukojmí Boko Haram vyzpovídal v uprchlických centrech pro vnitřně vysídlené Nigerijce (IDP), která se nacházejí v Maiduguri a dalších městech ovládaných vládou.
Následné testy v nemocnici potvrdily těhotenství a Gloria dostala nálepku „nevěsty“ radikálů z Boko Haram. Stigma, kterého se už nejspíš nezbaví.
„Když přišla, byla velmi vzteklá. Trvalo týdny, než se nám její trauma podařilo zmenšit. Díky poradenství a modlitbám se teď zdejším ženám vede lépe,“ popisuje sociální pracovnice Aisha Shettima, která bývalým zajatkyním radí, aby držely při sobě.
„Říkám jim, že všechno se stane proto, že to tak chtěl Bůh. Lidé to chápou a stigma se zmenšuje,“ dodává Shettima. Gloriin otec to však takto nechápe a na svou dceru se zlobí, že se dostala do takové situace. Do tábora za ní ani jednou nepřišel.
Osvobozené ženy nabízejí sex, aby měly na jídlo v centrech
Stejný osud potkal také čtrnáctiletou Samiru, která je v táboře už dva měsíce, ale její rodina ji dosud nenavštívila, přestože bydlí nedaleko.
„Má situace byla o něco jednodušší, protože jsem mezi rukojmími byla nejmladší. Po znásilnění mi někdy zaplatili a já jsem si mohla koupit lepší jídlo,“ vypráví Samira, kterou militanti drželi sedm měsíců v zamčené místnosti a opakovaně ji znásilňovali.
Nejčastěji za Samirou chodil její „manžel“ - muž, za kterého ji radikálové přinutili se provdat. Kdykoli však odjel bojovat, byla Samira sexuální otrokyní i pro ostatní muže. Z jejího domu v Dikwě ji unesli poté, co jí dali na výběr: buď půjdeš okamžitě s námi, nebo před tvýma očima zabijeme tvého otce.
V útěku jí pomohl zmatek, který nastal, když nigerijští vojáci znovu ovládli oblast a teroristé se dali na útěk. Do nejbližšího města Maiduguri však musela ujít téměř tři sta kilometrů.
Samira měla štěstí. Neotěhotněla a dostala se do vládního centra IDP. Podle zprávy Mezinárodní organizace pro migraci žije v centrech pouze osm procent lidí. Traumatizovaným ženám se navíc nedostane téměř žádné psychologické ani další pomoci.
Ty se se svou bolestí proto musejí vyrovnat jinak a mnohé ji utápějí v sirupu proti kašli, který jim podle serveru Newsweek pomáhá usnout. Velké množství žen se v centrech IDP také uchyluje k prostituci, aby si vůbec zajistily peníze na jídlo.
Jejich osud zdokumentoval například fotograf Andy Spyra, který vytvořil sérii portrétů unesených žen a založil fond na pomoc 72 vybraným bývalým zajatkyním Boko Haram. „Byl jsem dojatý sílou těch žen. Stačí jen poslouchat jejich příběhy a úplně vás to přemůže,“ uvedl Spyra pro CNN.
Zatímco znásilňované ženy se s křikem budí ze spaní nebo naopak úplně přestávají mluvit, děti si kromě psychických nesou také fyzické následky: nigerijský lékař Jitj Useni popsal případ chlapce, který byl tak dlouho a tak silně připoutaný, že už dnes není schopen hýbat rukama. Případy znásilnění se nevyhýbají ani centrům IDP. V jednom z nich zemřel dvouletý chlapec.
Boko Haram ztrácí. Místo nich bojují sebevražedné atentátnice
Za poslední rok se Boko Haram musel stáhnout ze sedmnácti oblastí a nyní už ovládá pouze dvě. Díky tomu se podle organizace UNICEF letos podařilo vysvobodit ze zajetí víc než tisíc lidí.
Ponižující porážky radikální islamisty přivedly k novému typu boje - začali zajaté ženy využívat nejen k sexu, ale i jako sebevražedné atentátnice. Ženy jdoucí na trh nevzbudí pozornost a bombu snadno schovají do košíku nebo pod šaty. Od června 2014 se už takto odpálilo 105 žen, uvádí list The New York Times. Letos v únoru dvě ženy zabily 56 lidí přímo v táboře pro vysídlené osoby.
„Než jsem utekla, nejméně sto žen bylo připraveno to udělat. Boko Haram z toho udělal duchovní obřad. Dívky k tomu nenutí, ony se hlásí dobrovolně,“ líčí matka čtyř dětí Hawwa, která byla v zajetí militantů déle než rok.
Říká, že radikálové pronesou náboženské formulky, dobrovolnicím splní všechna přání a slíbí jim, že se po atentátu dostanou rovnou do nebe. Ženám údajně předem vystrojí pohřební obřad a ony se zase učešou tak, jak je to obvyklé u zemřelých lidí.
Sebevražedné atentáty prováděné ženami se po Nigérii, Kamerunu a Čadu údajně tak rozšířily, že humanitární organizace zvažují, jak v těchto oblastech dále rozdávat vodu, jídlo a další pomoc. Nemohou totiž riskovat, že se byť jen jedna z příchozích žen plánuje odpálit.
Boko Haram je však podle Hawwy čím dál slabší. „Mohou být poraženi. Nejsou tak silní, nemají náboje. Žádné zbraně, které s sebou nosí, nejsou nabité. Nemají ani peníze, jsou hladoví. Už nemají sílu bojovat.“
Záběry nigerijského letectva ukazují útěk radikálů při akci na osvobození rukojmích, záběry z května 2015:
4. května 2015 |
