"Kde je Jožo?" vyběhl muž celý zadýchaný ven z kostela, který si uvnitř právě prohlížel prezidentský pár.
"Už šel domů," dostalo se mu odpovědi od skupinky chlapíků, kteří číhali na známé tváře na chodníku.
"Klaus se ptá, jestli Jožo ještě zvoní na zvony. Rychle ho sežeňte!"
"Jožu" sehnali, za pár minut už bimbání zvonů doprovázelo Klausovy při krátké procházce vesnicí. Na hřbitově položili květiny na hrobě rodičů první dámy. Tu Bobrovští vítali s upřímnou radostí, všichni se přišli podívat na kamarádku z dětství, z níž se stala první dáma v sousední zemi.
A byli kvůli tomu náležitě nastrojeni ve svátečním. Vyšli před domky, i když zrovna začínalo sněžit a Tatry byly skryty pod tmavými mraky. "Já jsem se kvůli tomu i oholil. Ale stejně ještě jednu věc jsme podcenili – máme tady dechovku, mohla jim zahrát," litoval František Frian, který si Livii pamatuje z dětství.
"Tolik roků jsem tu nebyla," povzdechla si prezidentova manželka, když se objímala se známými. Mluvila slovensky. V Bobrovci si se spoustou lidí tykala, zatímco při návštěvě vedlejšího Liptovského Mikuláše ji jeden student oslovil omylem "paní Havlová".
V dědině si dodnes dobře pamatují i prezidenta, jak sem coby mladík jezdil s Livií. "Jednou jsem přijel dokonce autostopem," připomněl prezident, jenž tentokrát dorazil v limuzíně s kolonou doprovázenou policejními vozy.
"Oni přijeli na prázdniny a spolu tady vždycky hodně chodili po horách," vzpomínal Vladimír Volaj na mladý pár jako na vášnivé turisty.
Kromě setkání v Bobrovci měl prezident Klaus včera schůzky s primátorem Liptovského Mikuláše, předsedou Žilinského kraje a debatu se středoškolskými studenty.
