Bělorusko má staronového prezidenta. Jak moc můžeme věřit či spíše nevěřit výsledkům víkendových voleb? Alexandr Lukašenko v nich údajně získal 80 procent hlasů.
Určitě nevěřit. Byli jsme svědky masové falzifikace volebních výsledků. Ráno potvrzená čísla kopírují včerejší exit polly. Měli bychom být opravdu skeptičtí. Nezávislé hlasy totiž říkají, že tam, kde si volební komise mohly pohlídat volební proces, dopadly volby úplně opačně. Zejména v Minsku Lukašenko úplně propadl, dostal mezi pěti a deseti procenty hlasů.
Mimo hlavní město byla jeho podpora silnější, někde měl pětadvacet procent, někde třicet, ale rozhodně to nebylo osmdesát procent. To jsou naprosto imaginární čísla, kterým bychom neměli důvěřovat. Opozice na druhé straně pracuje s čísly, podle kterých podpora pro jejich kandidátku Světlanu Cichanouskou a sjednocenou opozici byla někde mezi sedmdesáti a osmdesáti procenty, což bychom také měli brát s rezervou.
Pavel Havlíček Expert Asociace pro mezinárodní otázky Pavel Havlíček Analytik Výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) se zaměřením na východní Evropu, zejména Ukrajinu, Rusko a Východní partnerství. |
Proč?
Jakkoliv mohou ona čísla takto vypadat v zahraničí, v samotném Bělorusku by tak vysoká nebyla. V každém případě by Cichanouská měla více, odehrávalo by se minimálně druhé kolo, možná by i dosáhla na těsné vítězství v prvním kole. Volební matematika je rozhodně velmi pokroucená.
Volby nehlídali mezinárodní pozorovatelé. Víme, jak falšování výsledků probíhalo?
Pozorovatelé tam byli, ale jiní, než bychom očekávali. Pozvání dostali pozorovatelé ze Společenství nezávislých států, tedy ze zemí, jako je Ázerbájdžán či Arménie. Ti volební výsledky potvrdili, ale z minulosti víme, že nepřihlíží k reálnému průběhu voleb a jejich hlasování je politicky motivované. Jejich přítomnost se tak nedá považovat za důvěryhodnou.
Co se týká zmíněné manipulace, byli jsme svědky celé řady situací, i některých velmi primitivních. Existují záběry z volebních místností, na kterých někdo leze do druhého patra s taškou plnou lístků a už předem vyplněných volebních protokolů. Uniklo také instruktážní video pro volební komise, které měly Lukašenkovi dávat kolem sedmdesáti procent hlasů.
V takzvané kolonce proti všem mělo být kolem patnácti procent a Cichanouská měla mít méně než deset procent, aby kolonka proti všem byla výraznější a Cichanouskou to znovu shodilo. Domácí pozorovatelé zase dokázali pohlídat hlasování ze zahraničí, kde stovkám a tisícům lidí nebylo umožněno vůbec hlasovat. Ambasády zkrátka řekly, že volební lístky došly nebo že už lidé nemají právo hlasovat, čímž potlačily jejich práva.
Není až tak zásadní, kolik lístků bylo vhozeno do urny, ale kdo je pak sčítá a jak jsou vyplněné volební protokoly. To ani v minulosti neměli mezinárodní pozorovatelé možnost kontrolovat. Stoupenci Světlany Cichanouské se dokonce domluvili, že půjdou volit až těsně před koncem voleb, aby nešlo jejich hlasy tak jednoduše zamaskovat a manipulovat s nimi. Měli domluvenou taktiku, že svou obálku několikrát přeloží, aby bylo jasně zřetelné, které hlasy jsou pro ni. Přes to všechno čísla naprosto neodpovídají realitě. Pro mě jsou nejdůležitější výsledky takzvaného předčasného hlasování.
Co to je?
V Česku to vůbec neznáme. Režim v takzvaných výjimečných případech umožňuje lidem hlasovat už dopředu. Tady ta možnost byla už čtyři dny před hlavním dnem voleb, což bylo včera. Zdůvodňovali to koronavirovou pandemií i dalšími věcmi a nakonec se stalo to, že už den před začátkem hlavního a posledního volebního dne přesáhla účast 40 procent. Skoro polovina obyvatelstva tak hlasovala dříve než v samotný den voleb.
To je i na Bělorusko bezprecedentní. V minulém volebním klání v roce 2006 to bylo necelých patnáct procent a už tehdy se říkalo, že je to příliš vysoké číslo. Předčasné hlasování je největší prostor pro manipulaci, bez možnosti kontrolovat průběh voleb. V reálu to funguje tak, že se obcházejí lidé po panelových domech s urnou a ti hlasují přímo ze svého domova. Jenomže sesbírat 40 procent hlasů tímto způsobem je naprosto nemožné a úplně to zpochybňuje celý proces té volby.
Proti Lukašenkovi se před volbami vzedmula velká vlna protestů. Jsou v běloruském kontextu opravdu tak významné, jak se o nich mluví?
Určitě. Během volební kampaně Světlany Cichanouské se podařilo na jedné akci dostat do ulic Minsku více než 60 tisíc lidí. Byla to jedna z největších demonstrací a nějakého shromáždění lidu, mimo koncerty a podobně, v moderní běloruské historii. Je to opravdu něco bezprecedentního. Opozici se podařilo mobilizovat lidi i přes všechnu nepřízeň osudu, represe státu, masové zatýkání a potlačování, strach o práci, o děti. Byly to desítky a stovky tisíc lidí, kteří se zapojili do volebních mítinků a které teď vidíme i v ulicích.
Co dál? Vydrží jim toto protestní nadšení i po volbách, nebo se smíří s tím, že to nevyšlo, a vrátí se ke svým životům?
Vedení Cichanouské je velmi amorfní, decentralizované, ona sama nemá silnou vizi ani politický program. Požaduje zopakování prezidentských voleb za půl roku a propuštění všech politických a ekonomických vězňů. Společný program tří opozičních štábů byl velmi elementární a dnes i pod tíhou represí a faktu, že se Cichanouská schovává a někteří další museli dokonce uprchnout ze země, je vedení slabé. Je to organické hnutí a bude pokračovat dál. Ale nedokážu si představit, že by se mohlo přetavit v něco konkrétního.
Takže svržení Lukašenka nehrozí a spíš budou pokračovat represe?
Obávám se, že ano. Uvidíme, jak se k tomu režim postaví. Zatím jsme byli svědky tisíců zatýkání, vyhošťování novinářů a do velké míry i likvidace životů lidí, vyhazování z práce a tak dál, dokonce včera měl během protestů jeden člověk zemřít. Ale nevíme, jak to bude pokračovat a jestli bude Lukašenko trvat na tomto tvrdém přístupu nebo se spíš bude snažit o kompromis.
Lukašenko obhájil mandát. Lidé vyšli na protest, jeden člověk zemřel |
Prezidentu Lukašenkovi je pětašedesát let. Je před námi scénář, že bude u moci až do smrti?
To asi reálně hrozí. V tuto chvíli Lukašenko nemá co ztratit. Vydal se cestou, během které šel přes krev obyvatel, masově potlačoval své vlastní občany a jejich demokratickou vůli. Prezident může změnit ústavu, upozadit roli parlamentu ve svůj prospěch. Morálně a z hlediska legitimity už Lukašenko prohrál a může udělat opravdu cokoliv.
Dříve se mluvilo o jeho synovi s tím, že si Lukašenko vychovává nástupce. Je i toto cesta?
Ano, o jeho klanu se mluví. Lukašenko má tři syny, jeden je pověřen vedením silových složek a nejmladší Nikolaj - korunní princ, jak se o něm dříve mluvilo - možná bude čekat na svou chvíli a otec mu pak předá moc, jak to známe i ze středoasijských republik.
Před volbami v Bělorusku zatkli třiatřicet členů takzvané Vagnerovy armády, což je skupina ruských žoldnéřů. Lukašenko jejich příjezd označil za útok na svou osobu. Proč tato skupina přijela a co je s ní teď?
To je dobrá otázka. Vagnerova armáda nejspíš už delší dobu používala Minsk jako cestovní uzel pro své cesty do zbytku světa, kde potom funguje jako prodloužená ruka ruských tajných služeb a ruské armády, jakkoliv se o tom nemluví a provádí to jako soukromý subjekt.
Lukašenko situaci eskaloval, aby sám sebe zase posadil do centra dění a aby se ukázal jako garant stability a bezpečnosti Bělorusů, ale také aby to použil proti opozici a spojil se skupinou některé její předáky. Panovaly dokonce obavy, že vyhlásí výjimečný stav a bude blokovat demonstrace a protesty proti sobě. To se nakonec nestalo, protože tlak Ruska byl velmi silný. Je pravděpodobné, že s tím (zatčením) nebylo srozuměno. Nicméně tato záležitost ještě není uzavřená.
Demonstranty řídí z Česka, prohlásil o povolebních protestech Lukašenko |
Z ukrajinské strany je i zájem, aby byli vydáni někteří lidé, kteří prokazatelně působili v ruském tažení na Donbase. To se pravděpodobně nestane, každopádně Lukašenko dnes chce hrát smírčí roli mezi Ruskem a Ukrajinou a toto může použít jako takový žeton v bilaterálních vztazích s Moskvou. Ruský prezident Vladimir Putin z jeho postupu asi nebyl nadšen.
Už dlouho se navíc mluví o možnosti jakéhosi spojení Běloruska s Ruskem. Jaké jsou tedy jejich současné vztahy?
Velmi komplexní. Už dlouhou dobu jsou obě země partnersky propojené, ale z ruské strany je obrovský tlak zejména v posledních dvou letech, aby se ruská podpora běloruské ekonomice začala Rusku více vyplácet. Pořád tam chyběl politický element té integrace.
Rusko na ni hodně tlačí, vznikl i celý seznam cestovních map integrace a posledním krokem má být vytvoření svazového státu, společné celní unie, měny a v konečném důsledku pohlcení Běloruska Ruskem. A teď po volbách reálně hrozí, že když bude Lukašenkova pozice dostatečně oslabená a Rusové budou dost tlačit, že to bude dál pokračovat. Na úkor běloruské samostatnosti. Vedení Běloruska se toho bojí, protože to znamená efektivní ztrátu jeho moci, ale na druhou stranu nemá velký manévrovací prostor, protože je na Rusku ekonomicky naprosto závislé.
A co Bělorusové samotní? Ti by o to stáli?
Průzkumy veřejného mínění na toto téma jsou velmi proměnlivé, v poslední době má k tomu většina Bělorusů spíš negativní postoj, ale to neznamená, že podpora Evropské unie roste. Bělorusové totiž o to více chtějí nezávislost pro svou zemi, chtějí si držet odstup od obou partnerů. To je trend poslední doby.
KOMENTÁŘ: Neposlušný Putinův vazal. Lukašenko začíná s protiruskou kampaní |
Takže se podpora pro Lukašenka a opozici nedá rozdělit podle proevropského a proruského smýšlení Bělorusů?
Zčásti ano, ale není to tak jednoduché. Protesty ukazují na to, jak moc nezvládnutá byla běloruská reakce na pandemii koronaviru, jak špatně se vyvíjí ekonomická situace v Bělorusku. Lidé opravdu velmi strádají, zejména na venkově.
Běloruskému prezidentovi se navíc minimálně poslední dva tři roky nedaří dobře spolupracovat s Ruskem, které má v Bělorusku hodně sympatizantů. Hodně lidí si přeje dobré vztahy s Ruskem. Uvědomují si situaci, která nastala na Ukrajině, a trochu se jí bojí. V tomto případě to tedy není o tom, jestli je člověk proevropský nebo proruský, je to vyjádření nesouhlasu s vedením země, kterého po šestadvaceti letech mají dost a chtějí změnu.
Jaká je tedy dnes Bělorusko země?
Bělorusko je poslední diktaturou v Evropě, zemí, která nemá demokratické vedení. Byli jsme toho svědky i teď u voleb. Je to země, která se dlouho snažila držet mimo ruskou i evropskou sféru vlivu a snažila se jít nějakou třetí cestou –spoluprací s Čínou, rozvojem svých vlastních odvětví. Třeba v IT, moderních technologiích. Snaží se v některých ohledech modernizovat, ale dlouhodobě je země závislá na vývozu energozdrojů z Ruska, které jsou v Bělorusku dále zpracovávány v rafineriích a vyváží se na Západ.
Je tam velmi silná role státu ve všech oblastech společnosti. Viděli jsme stagnaci jak v ekonomické, tak v politické úrovni. Stagnace je asi největší charakteristický rys Běloruska v posledních letech, ale na druhou stranu vidíme, že se společnost probouzí. A to i díky moderním technologiím. Je větší pokrytí internetem, lidé si hledají více informací, více se zajímají a současná situace je právě vyústěním toho všeho.
