„Když mě zadrželi, zrovna jsem měla menstruaci. Nejprve mě přivedli do mého bytu a prohledali ho, pak mě odvedli na výslech. Doma jsem popadla spodní prádlo, kartáček a balíček vložek,“ líčí Alena, kterou policie zadržela na protestu v roce 2022. Z vězení vyšla o rok později.
„Vložky jsem při výslechu držela, abych o ně nepřišla. Pak mě převezli do vazební věznice a všechno mi vzali. ,Zakrvácím vám to tu, vraťte mi vložky,’ prosila jsem. Nakonec mi je dali, ale nic jiného mi nedovolili,“ dodala pro portál Meduza Alena, jež ve vazbě skončila na cele s dalšími osmi ženami. K dispozici neměly ani toaletní papír.
Lukašenko okusil „kádrový hlad“. Exodus mladých devastuje ekonomiku |
„Moje menstruace se vlekla. Byl únor a my jsme spaly na betonové podlaze schoulené k sobě. Mrzly nám ledviny. V jednu chvíli jsme vzaly mých pět posledních vložek a přilepily jsme si je na spodní část zad, abychom měly alespoň malou ochranu před zimou. Na sobě jsme měly to, v čem nás zatkli. Tak jsem přišla o zbytek vložek,“ dodala Alena.
Vazby v běloruské metropoli Minsku neblaze prosluly během masivních protestů po sporných prezidentských volbách z roku 2020, kdy úřady opět vyhlásily vítězem diktátora Alexandra Lukašenka.
Zatýkání disidentů pokračuje a lidé ve vazbách čekají na soud v celách bez matrací, bez přikrývek, bez přístupu do sprch a bez možnosti přijímat balíčky zvenčí. Ze strany dozorců často čelí bití.
Skutečné sesterství
V Bělorusku jsou dvě ženské věznice, v nichž si nyní odpykává trest 111 politických vězeňkyň a několik set žen odsouzených za další provinění.
Větší z těchto zařízení se nachází ve městě Homel. K místním trestankyním patří i jedna z vůdkyň běloruské opozice Maryja Kalesnikavová, které soud vyměřil jedenáct let v samovazbě. Druhé ženské zařízení leží ve vesnici Zarechje.
Cenu Václava Havla dostala Maryja Kalesnikavová, je symbolem odporu Bělorusů |
Vězeňkyně mají v obou zakázáno sdílet mezi sebou jakékoliv věci, včetně potravin a hygienických prostředků. Za porušení příkazu hrozí trest – umístění na samotku, zákaz návštěv, zákaz telefonování či zákaz balíčků zvenčí. Ženy se přesto dělí a pomáhají si.
„Překvapilo mě, jak rychle jsme se sblížily. Jeden den jsme se seznámily a další jsme sdílely některé z nejintimnějších detailů našich životů, jako bychom se znaly léta. Byla to terapie,“ popsala polskému Institutu pro humanitní vědy Hana Komarová, někdejší běloruská politická vězeňkyně.
„Důvěra byla obrovská. Možná to bylo tím, že jsme měly stejné politické postoje. Ideje lidi spojují. Nebo to bylo tím, že to byla extrémní situace. Jedna žena pláče, jiná jí dá kapesník. Někomu chybí kalhotky, někdo se podělí o pár navíc. Je to skutečná podpora,“ popsala Komarová.
Vložek je málo, ženy si na ně musí našetřit
Věznice mohou stanovit limit na to, kolik si toho trestankyně mohou měsíčně nakoupit v místních obchodech. Útrata bývá omezena na 40 až 80 běloruských rublů – 300 až 600 korun. Politické vězeňkyně, které většinou od začátku nesmí přijímat balíčky zvenčí, si za tuto částku musí nakoupit toaletní papír, vložky a další potřeby.
„Vězeňské mzdy se pohybují od dvou do dvaceti běloruských rublů (15 až 150 korun) měsíčně. Někteří lidé si šetří na čokoládu, jiní na ovoce nebo zeleninu, další na vložky,“ popsala Meduze Alisa, jež za protest z roku 2022 strávila dva roky v homelské věznici.
Lukašenko si pěstuje následnici. Jde mu o přežití, říká běloruský politolog |
Tamní trestankyně si smějí jednou měsíčně zažádat o hygienické potřeby: kus mýdla na praní, kus běžného mýdla, roli toaletního papíru a malé balení vložek – všechno ve špatné kvalitě. „Vložky většinou nestačí, takže si ženy tajně odnášejí zbytky látek ze šicí dílny,“ uvedla Alisa.
„Měsíční příděl není dost. Na mém oddělení mizely ponožky ze sušáku. Nejdřív jsem nechápala proč a pak jsem zjistila, že ženy, které nemají vnější podporu, je používají jako dámské vložky,“ vypověděla Hana, jež z vězení vyšla na jaře po dvou letech za účast na protestech.
Hygienická situace v kriminálech je podle ní hrozná. „Je to jedno nekonečné ponížení. Sprchovat se smíte jen jednou týdně,“ dodala.
Ohled se nebere ani na menstruační bolesti – sehnat na ně léky je v podstatě nemožné, stejně tak kvůli nim nelze vynechat práci. Pokud se menstruující žena dostane za trest na samotku, většinou dostává jednu vložku denně a dobu trestu stráví v jedněch spodních kalhotkách.
„Jednou, když jsem měla první den menstruace, začalo venku sněžit. Vyhnali nás odhazovat sníh. Celé hodiny jsem ho tahala v pytlích v bolestech, krvácela jsem skrz oblečení. To jsem pak musela rychle vyprat, protože jsem jiné neměla a mohla bych se kvůli tomu dostat do problémů, do práce jsem šla v mokrém,“ popsala aktivistka Darijaa Afanasjevová, která z věznice v Homelu letos vyšla po třech letech.
Lukašenko ani neumí bělorusky. I uvnitř systému chtějí změnu, říká Cichanouská |
Politické vězeňkyně podle Komarovové po návratu na svobodu pomáhají dalším ženám, které skončí za mřížemi.
„Když zjistíte, že nějakou, kterou znáte, zadrželi, zavoláte jejím příbuzným, připravíte balíčky s jídlem a hygienickými potřebami, sledujete aktuální soudní jednání, sdílíte informace, píšete jí dopisy a setkáte se s ní při propuštění z vězení,“ popsala s tím, že někdo skončí za mřížemi na pár dní, někdo na několik let.
„Mnoho žen, s nimiž jsem udržovala kontakt, bylo zadrženo více než jednou. Ale nezlomilo je to. Právě naopak. Vidím, jak jsou ještě vytrvalejší ve svých cílech a v boji za spravedlnost,“ uzavřela Komarová.
