Migranti do Unie nepřicházejí jen přes Středomoří, ale také přes východ Evropy, a to v počtech, které nejsou zanedbatelné. Třeba jen do Polska nebo do Česka přišly v minulých dvou letech statisíce imigrantů z Ukrajiny, ale protože se jedná o migraci pracovní, která zaplňuje prázdná místa na pracovním trhu, nevěnuje se jí zdaleka taková pozornost jako migraci ze Sýrie či afrických zemí.
Přicházejí obyvatelé Kavkazu
Spolu s těmito „novými gastarbeitery“ však do Evropské unie přicházejí i klasičtí běženci, žádající v zemích, jako je Německo, Skandinávie nebo Rakousko, o azyl.
Jde především o Čečence a obyvatele dalších severokavkazských zemí, kde stále probíhají „protiteroristické akce“ ruských bezpečnostních sil, ale také o etnické Rusy, kteří v západní Evropě hledají ochranu před pronásledováním ze strany autoritativního ruského režimu. Přes Rusko, Ukrajinu a Bělorusko pak do EU směřují také migranti ze Sýrie či Afghánistánu, byť zatím v mnohem menších počtech než „klasickými“ trasami.
Část těchto lidí se pokouší dostat do schengenského prostoru EU i jinou než legální cestou a Evropská unie chce mít možnost vracet je do hraničních zemí, jako je právě Bělorusko. Minsk však nemá detenční zařízení ani tábory pro běžence, kam by mohl vrácené nelegální migranty umisťovat.
„V situaci, v níž se dnes nacházíme, nejsme schopni plnit readmisní dohodu, tak jak si to představuje Evropská unie. Prostě k tomu nemáme připravenou infrastrukturu,“ uvedl pro agenturu Belta Igor Fisenko, šéf konzulární služby běloruského ministerstva vnitra. „Abychom mohli běžence přijímat zpět, na to potřebujeme čas a peníze,“ dodal Fisenko.
Tři kategorie běženců
Jenže času je málo, Německo už loni začalo tisíce čečenských běženců, kteří do země přišli přes Polsko a právě Bělorusko, vyhošťovat. Evropská unie proto chce, podobně jako v případě Turecka nebo severoafrických zemí, pomoci Bělorusku s vybudováním utečenecké infrastruktury.
Oproti miliardám pro Turecko však zatím Unie hodlá do Běloruska investovat „drobné“. Hovoří se o pomoci ve výši sedmi milionů eur, tedy v přepočtu asi 200 milionů korun. Také rozsah táborů a detenčních zařízení, jež mají být vybudovány v několika místech po celém Bělorusku, nemá být velký a zatím se počítá s tím, že by pojaly maximálně tisíce lidí.
Část zařízení má být otevřená, v té budou mít běženci volnost pohybu, a část uzavřená – ta odpovídá detenčním táborům českého typu.
Migranti, kteří jsou vraceni z unijních zemí, mají být podle německého deníku Tageszeitung, jenž o plánech Unie informoval, rozděleni do tří vzájemně oddělených kategorií.
V první budou Ukrajinci, ve druhé Syřané a další uprchlíci ze zemí Blízkého východu, ve třetí občané Ruska, tedy především již zmínění Čečenci. V detenčních zařízeních mají být podle německého deníku běženci „drženi pod zámkem do doby, dokud nebudou deportováni z Běloruska nebo zemi dobrovolně neopustí“.
Hra na dvě strany
Běloruskému režimu Alexandra Lukašenka, který se ujal role zprostředkovatele v rusko-ukrajinském konfliktu, se podařilo zlepšit vztahy s Evropskou unií, a to přesto, že uvnitř Běloruska došlo jen ke kosmetickým úpravám.
Minsk se však vrátil do programu Východního partnerství, zrušil víza pro občany EU a po zavedení readmisní dohody očekává, že i pro Bělorusko začne platit bezvízový styk s Evropskou unií. Zároveň je však Bělorusko stále součástí bezvízového Svazu Ruska a Běloruska a také Eurasijské unie, kterou Moskva vytvořila jako protiváhu EU.
