Čtyřiašedesátiletý Lukašenko je proto na Západě označován za posledního evropského diktátora. Délka jeho vládnutí nemá v Evropě kromě monarchií obdoby.
Bývalý politruk a kolchozník Lukašenko se na politickém kolbišti objevil na začátku 90. let. Byl předsedou parlamentní komise pro vyšetřování korupce a v době prezidentské kampaně v roce 1994 si jako méně známý poslanec získal oblibu díky úzkému kontaktu s voliči a protikorupční rétorikou. A schopnost komunikace s prostým lidem mu vydržela dodnes.
V roce 1996 předložil ke schválení v referendu novou ústavu, podle které začíná funkční období prezidenta od okamžiku přijetí ústavy a prodloužil si tak působení v prezidentském křesle o dva roky do roku 2001.
Získal také rozsáhlé pravomoci a hned rozpustil parlament, který se mu postavil do cesty. Volby v roce 2001 vyhrál a dalším referendem z roku 2004 nechal zrušit zákaz vykonávat funkci prezidenta země po více než dvě funkční období.
Po údajně zfalšovaných prezidentských volbách v roce 2006 se Bělorusko stalo svědkem masových protestů, které skončily policejní brutalitou, zatýkáním a soudy. Za zmanipulování voleb USA a EU uvalily na Lukašenkův režim různé sankce.
V Lukašenkově říši to vře, těžkooděnci rozháněli protesty v Minsku |
Poté se zdálo, že se situace zlepšuje. EU v roce 2008 pozastavila uplatňování sankcí kvůli náznakům zlepšení situace na poli lidských práv a zahraniční politiky. V dubnu 2009 Lukašenko navštívil Itálii, což byla jeho první návštěva v západní Evropě od roku 1996, kdy byl ve Francii.
V roce 2010 opět vyhrál volby, které znovu vyhnaly do ulic tisíce, podle některých zdrojů až desetitisíce lidí. Při násilném rozhánění protestů policie řadu lidí zranila, stovky demonstrantů byly zatčeny a odsouzeny. Za mřížemi se tehdy ocitlo hned několik prezidentských kandidátů.
„Máme diktaturu, ale i pořádek“
Podle představitelů opozice se situace nelepší i proto, že EU na Minsk nevyvíjí opravdový tlak. A to hlavně kvůli tomu, že osmadvacítka se zabývá především Ukrajinou. Změnám však brání i roztříštěnost opozice a fakt, že nemalá část veřejnosti nevnímá režim pouze kriticky.
Z Běloruska se stal významný exportér uhlí. Nemá přitom jediný důl |
„Mnoho Bělorusů si totiž řeklo: Máme Lukašenka a diktaturu, ale zároveň se u nás lidé nezabíjejí na ulici, máme tu pořádek a mír,“ řekl před lety ČTK bývalý kandidát na prezidentský úřad Ales Michalevič.
Izolaci Lukašenko řeší kontakty se svými tradičními spojenci, z nichž nejhlavnějším je Rusko. Proti ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi se občas snažil opatrně vymezovat, hlavně kvůli konfliktu na Ukrajině a zdražování ruské ropy pro Bělorusko. Letošní únorová schůzka Lukašenka s Putinem ale potvrdila snahu o ještě větší sblížení Běloruska s Ruskem.
Někteří komentátoři a ruská opozice dokonce spekulují, že s případným sjednocením obou zemí spojuje Putin svou politickou budoucnost. Jeho nynější prezidentský mandát vyprší v roce 2024 a ucházet se o další mu ústava zapovídá. Lukašenko již oznámil, že v dalších prezidentských volbách v roce 2020 ale bude opět kandidovat.
S osobní lékařkou zplodil nemanželského syna
Lukašenko se narodil 30. srpna 1954 v obci Kopys ve východním Bělorusku. Na Mogilevské univerzitě a na zemědělské akademii vystudoval historii a ekonomii. Již od svých 20 let působil v Komsomolu, mládežnické organizaci komunistické strany.
Lukašenko si vychovává následníka, levobočka Kolju vozí po světě |
Později pracoval jako politruk (politický instruktor) pohraničních vojenských jednotek a zapojil se do činnosti několika zemědělských podniků. V roce 1990 byl zvolen do parlamentu.
Lukašenko je milovníkem hokeje a v roce 2014 se v zemi konalo Mistrovství světa v hokeji. Je také šéfem běloruského olympijského výboru. Se svou ženou Galinou má dva syny, manželka se s ním však odmítla přestěhovat do Minsku a stále žije venkovským životem.
Před lety Lukašenko přiznal, že má také nemanželského syna Mikalaje. Jeho matkou je údajně Iryna Abjelská, Lukašenkova bývalá osobní lékařka.
Bez monarchií je Lukašenko nejdéle vládnoucí hlavou státu v Evropě a v blízkém okolí je na tom lépe jen jeho tádžický protějšek Imomali Rachmon. Druhým nejdéle vládnoucím prezidentem v Evropě je Lukašenkův spojenec Putin, který vládne jako hlava státu s přestávkou již šestnáctým rokem.
Putin a Lukašenko během únorového setkání zavítali i na sjezdovku:
