Skupina dětí, která se léčí s rakovinou v bejrútské nemocnici svatého Jiří, si mezi sebou vybudovala pouto. Společně si hrála, ale také si pomáhala po náročných chemoterapiích. Po explozi z minulého týdne, která jim vzala jejich nemocnici, pro ně bude těžší udržet navázaná přátelství a v léčbě pokračovat.
Výbuch ve městě kompletně zdemoloval čtyři nemocnice. Ta u svatého Jiří patří k jedné z největších v zemi a několik desítek jejích malých pacientů s rakovinou se nyní nemá kde léčit. Mnoho z nich navíc po explozi 2 700 tun ledku, špatně uskladněného v přístavu, utrpělo rozsáhlá poranění.
Podle lékaře Petera Nouna, šéfa místního oddělení dětské hematologie a onkologie, je situace strašlivá. „Je těžké vědět, že tu máme smrtelné, ale léčitelné onemocnění, a přitom nemůžeme pro tyto děti nic udělat, protože je všechno zničené,“ popsal pro list The New York Times.
„Děti na chemoterapii reagují dobře, ale pouze pokud dodržují přesně plán a nezameškají žádnou z procedur,“ říká Noun, jenž od exploze jezdí po Libanonu, kontroluje nemocné děti u nich doma a obráží nemocnice s prosbou, jestli nemají prostor pro přijetí některých z jeho 110 pacientů.
Jenže zbývající nemocnice v Bejrútu nemají jediné volné místo. Při výbuchu se zranilo téměř šest tisíc lidí. Další komplikací je i rostoucí počet nakažených koronavirem. Noun se obává, že jeho dětští pacienti, kteří mají po chemoterapiích už tak oslabenou imunitu, mohou virus chytit a zemřít.
Sedmiletá Marita Reaidyová:
Nedostatek lůžek i léků
Nounovi se zatím podařilo najít místo pro děti v nejkritičtějším stavu a doufá, že polní nemocnice budované zahraničními vládami budou rychle připravené a schopné postarat se o zdraví jeho zbývajících pacientů. Čas se ale krátí a lékař se obává, že u některých dětí nastane relaps.
Sedmiletá Marita Reaidyová strávila v nemocnici svatého Jiří většinu života. Loni ji lékaři diagnostikovali už podruhé rakovinu. V nemocnici navázala mnoho přátelství. „Můj domov je nyní zničen. Tohle byla moje nemocnice. Teď je pryč. Nechci vidět svoji nemocnici umírat,“ popsala dívka.
Bejrútské nemocnice zalila krev a chaos, bez domova je na čtvrt milionu lidí |
Marita měla štěstí. V den exploze se po týdnu chemoterapií vrátila se svou matkou domů. Takové štěstí nepotkalo sedmiletého Yuriho Abou Mrada, kterému lékaři loni diagnostikovali Ewingův sarkom.
Exploze ho s otcem Omarem Abou Mradem zastihla v nemocničním pokoji.
Uviděli požár a o chvíli později je zasypalo sklo z oken. Propadla se také část stropu. „Byl to vodopád krve. Měl jsem strach se podívat dolů, protože jsem nevěděl, jestli je moje tělo ještě vcelku. Podíval jsem se na Yuriho a řekl mu, ať se nebojí, že bude všechno v pořádku,“ říká Abou Mrad.
Otec se nemohl hýbat a křičel o pomoc. Spleť hadiček, která předváděla do Yuriho těla chemoterapii, byla zamotaná v suti. Otce nakonec vyprostila zdravotní sestra. I přes zlomenou ruku a žebro Abou Mrad popadl svého syna a vynesl ho ven. Poté se snažil pomoci dalším zraněným.
Omar Abou Mrad se synem Yurim:
Lidé uvažují nad odchodem do zahraničí
O život přišel jeho kamarád, otec děvčete, kterému nedávno diagnostikovali rakovinu. „Trauma, že máte v dětství rakovinu a pak ještě vidíte svého otce, jak mu teče krev. To je hrozné. Dívka mi řekla, že se na ni její otec dívá z nebe a bude jí dál pomáhat,“ popsal Noun.
Český tým v Bejrútu blokovala armáda. Místo k pomoci si musel najít sám |
Rodiče, kteří přežili výbuch, jsou nyní vyčerpaní. Jejich život byl těžký už předtím. Hospodářská krize zdevastovala mnoho rodin ze střední třídy, kteří ke svatému Jiří chodili pro dostupnou a kvalitní péči. Když ale libanonská vláda devalvovala měnu, začali mít se zaplacením léků problém.
Situaci komplikuje i fakt, že exploze zasáhla sklad zdravotnického materiálu, kde se nacházela léčiva používaná k prevenci infekčních chorob u dětí a léčbě akutních nemocí, jako je právě rakovina či autoimunitní onemocnění. Řada rodičů nemocných dětí proto přemýšlí nad odchodem do zahraničí.
„Pro moji generaci už je příliš pozdě. Ale nechci, aby bylo pozdě i pro mé děti. Nechci aby vyrostli a znali jen tuto spoušť a smutek,“ uzavírá Abou Mrad.
Výbuch v Libanonu. Takto se šířila tlaková vlna: