Jedna sanitka za druhou přiváží z fronty těžce zraněné vojáky, mají střelná zranění a těla zmrzačená výbuchy granátů. Snad nikde na světě není taková koncentrace těžce zraněných vojáků, ale i civilistů, než právě na tomto úseku donbaské fronty.
A právě na chodbě této nemocnice slyším češtinu. Po měsíci potkávám skupinu pěti Čechů, se kterými jsem zahájil cestu na Ukrajinu. Já jsem zamířil do Chersonu, oni školit ukrajinské vojáky „bitevní“ první pomoc – a osud nás opět spojil na tomto tragickém místě.
Velitel Čechů s přezdívkou Taylor mě uvádí do situace. „Včera zažil Bachmut největší bombardování, nemocnice praskala ve švech. Situace je tady fakt vážná.“ Chvíli nato přinášejí dva muži těžce zraněného vojáka. Míří s ním rovnou na sál. Spolu s doktory tam jdou také čeští medici. Opatrně ze dveří sleduji jejich práci.
Zápisky z fronty
Vojákovi z levé ruky mnoho nezbylo, v roztrhaném rukávu uniformy vidím zakrvácenou loketní kost, na které chybí maso. Na druhé lůžko vzápětí přinášejí dalšího raněného, který má po celém těle střelné rány. Sednu si na chodbě a slyším řev zraněných vojáků.
Po operaci, když se situace na chvíli uklidí, mi jeden z českých mediků s přezdívkou Mack ukazuje svoje zápisky z posledních dnů. Staly se hitem na Twitteru a dávají lidem možnost alespoň trochu pochopit, co se tu děje.
Z deníčku dobrovolníka 1/21 Taylor ošetřuje vedle v ambulanci střelné poranění kotníku. Jdu za ním a pomáhám. Co mi opět překvapuje je že na botě není vidět ani kudy střela prošla do boty a ven. Až při důkladném prozkoumání boty vidím malý křížek. https://t.co/593KqaaCm3
Mack už si stihl zapsat i poslední operaci. „Další zraněný je mladý kluk Kolja, má poranění ruky. Opět mě dostává, když se podívám na jeho zdravou ruku, kde je napsaný čas, kdy mu nasadili turniket – 17.32. Pohled na hodiny: 21.08 hod. Jo, tak dlouho trvá, než se k nám dostanou ranění.
Stříhám blůzu. Je to hrozný boj – vrstvy oblečení na rukávu jsou nasáklé krví a bahnem. Konečně se to povedlo. Jako by někdo vykousnul dvě třetiny předloktí, ven trčí rozlámané kosti. Vidím i tepnu. Na pokyn doktora Sergeje držím ruku za zápěstí, které je ledové, a za loket. Snažím se to co nejvíc natahovat. Ruka se zase začíná zkracovat.
Tři sta dnů války na Ukrajině. Rusové dále útočí na severu fronty |
Sergej zašívá tepnu. Kontroluje ránu, zda tam nejsou kusy střepin, porovná kosti a vycpává hemostatiky. Kluk celou dobu mluví o tom, že zemře. Sergej ho rázným hlasem ujišťuje, že on se ještě potká se svojí rodinou a umírat rozhodně nebude. Dáváme dlahu a všímáme si, že na potrhaných prstech je na kraji prstu prstýnek. Sundávám ho a dávám sestře. Ta ho nasazuje Koljovi na levou ruku.“
Noci ve sklepě
Tihle Češi riskují vlastní životy, aby pomohli zachránit co nejvíce ukrajinských vojáků. Ukrajinci podle Taylora potřebují kromě humanitární a vojenské pomoci podporu především v záchraně zraněných.
9. prosince 2022 |
Válka na Ukrajině
Sledovat další díly na iDNES.tv„My jsme se v rámci projektu Fénix-Perun věnovali především školení ukrajinských vojáků, aby zvládli poskytnout první pomoc na frontě. Tohle není běžná první pomoc, o které se učíme na základní škole. Pomoc ve stresu pod palbou, taková zranění při pohledu na něž by většina lidí omdlela, všudypřítomná smrt. A tady v Bachmutu to vidíme v brutální praxi,“ říká.
Když jim pozdě večer skončí práce na sále, jdou se ubytovat do studeného sklepa pod nemocnicí. Ve spartánských podmínkách přežívají několik týdnů. Prý si už prostory pod nemocnicí zútulnili, nepořádek zametli a krysy vyhnali. Společnost jim teď dělá smečka toulavých psů.
Rozstřílené sanitky
Taylor mi říká, že situace na frontě je nyní pro zraněné vojáky velmi těžká. „V posledních dnech udeřily tuhé mrazy. Podchlazení organismu u krvácejících zranění se výrazně podílí na snížení pravděpodobnosti přežití raněných. Proto je nejdůležitější zajistit rychlý transport do nemocnice. Z ledové země do tepla. Jde doslova o minuty.“
Okupovaný Mariupol je mrtvou zónou. Lidé tam žijí bez elektřiny, vody i tepla |
Češi proto neváhali a zapojili se do evakuace raněných přímo z fronty. Dostali rozkaz k odsunu raněných z vesnice Klišivka. Taylor mi k tomu říká: „Když jsme přijeli na vrchol kopce, byli jsme na dostřel z ručních zbraní. Míjíme místo, kde je spousta aut vojenských záchranářů. Všichni v minulých dnech jeli evakuovat raněné. Bohužel jejich cesta skončila právě zde. Těla mrtvých řidičů i mediků zůstávají ve vozidlech.
Není šance je odsud dostat pryč. Auta nesou známky poškození od přímých zásahů děl. Přejíždíme rozstřílený železniční přejezd. Nesmím zpomalit, ale betonové panely trčí ze země pod úhlem pětačtyřiceti stupňů. Rozjel jsem to a Pathfinder je přelétl. Rusové se na něj snaží zaměřit palbu, a tak minometné granáty dopadají jen desítky metrů od nás. Přijíždíme do vesnice, která je kompletně zničená. Nakládáme dva raněné, tak jak bylo v ohlášce.
Poslední cesta nissanu
Všímám si dalších čtyř kluků v budově, jsou zřejmě ranění, ale není domluven jejich přesun. Každé zdržení znamená obrovské riziko, a tak je tam musíme prozatím nechat. Určitě se pro ně zkusíme vrátit. Otáčím auto, a když se rozjíždím, dopadá vedle do zahrádky 120mm granát z minometu. A další.
Zelenskyj letí do USA. Z návštěvy nevzejde nic dobrého, míní Kreml |
Máme štěstí, že výbuchy utlumilo bahno a zdivo. Letíme po zledovatělém povrchu pryč a minomety po nás pálí. Tváře vyzvednutých vojáků jsou strnulé. Kluci nevěří, že přežijí cestu zpět. Když se blíží k přejezdu, kde trčí betonové bloky, zpomalujeme na třicítku.
Vsadím vše na dobrou konstrukci ochranného rámu a oplechování spodku vozidla. Auto to i tentokrát dalo. Klukům se ulevuje. Vtom vozidlo ztrácí výkon. Teď už jen dva kilometry kolem našich rozstřílených kolegů. V hlavě letí myšlenka, zda nissan nebude dalším vrakem v této zóně smrti. I tak se daří projet. Auto zpomaluje čím dál víc. Když sjíždí do Bachmutu, auto sotva jede....
Nedaleko od nemocnice už zůstává stát a není pochyb, že to byla jeho poslední cesta. Tváře zraněných se rázem mění ve spokojené. Uvědomují si, že dnes přežili. Teď prý v Česku iniciativa Dárek Putinovi bude vybírat na novou sanitu. V noci někdo jede pro ty zbylé raněné kluky, které už večer nebylo možné odvézt. Bohužel jsou všichni po smrti.“
16. prosince 2022 |
