Arménský premiér Nikol Pašinjan a ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev se ve čtvrtek setkali v Abú Dhabí, aby zde projednali otázku hranic a ukončení skoro čtyři dekády trvajícího konfliktu o sporný Náhorní Karabach, nad nímž Baku získalo v roce 2023 kontrolu díky své bleskové vojenské operaci. Schůzka nepřinesla žádný průlom, obě strany nicméně potvrdily, že budou pokračovat v „opatřeních na budování důvěry“.
Oba lídři se historicky setkali k prvním přímým rozhovorům bez prostředníků a zprostředkovatelů. Jejich jednání ukazují, že hodlají přepsat dosavadní rozdělení sil na Jižním Kavkaze, přičemž pro obě země to znamená vynořit se z dlouhého stínu vrhaného Ruskem.
Týdeník The Economist podotýká, že mír mezi Arménií a Ázerbájdžánem by prví zmíněnou zemi začlenil do takzvaného „Středního koridoru“, který spojuje Čínu a Střední Asii s Evropou a obchází Rusko. To je obzvláště důležité pro energetickou bezpečnost Evropy, protože Gruzie se díky svým sílícím proruským vazbám stává méně spolehlivým partnerem.
Arménie a Ázerbájdžán se snaží vyřešit spor o otevření pozemního koridoru do ázerbájdžánské exklávy Nachičevan, který vede přes arménskou provincii Sjunik. Arménský premiér při setkání s tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem naznačil, že je ochoten dát takzvanému Zangezurskému koridoru zelenou.
Americký prospěch
Pokud by došlo k jeho zřízení, Arménie by nad ním ráda měla kontrolu. To se však nelíbí Ázerbájdžánu, který navrhuje, aby za stabilitu a bezpečnost ručila třetí strana. A tou by mohly být USA.
Think-tank Carnegie Endowment for International Peace uvádí, že Washington představil model, podle něhož by americké společnosti měly v koridoru své obchodní zájmy a jejich přítomnost by zajišťovala i bezpečnostní garanci USA, šlo by o podobný scénář jako v případě dohody s Ukrajinou o vzácných nerostech.
Rusko rozdýchává tvrdou facku. Bývalé kolonie s ním začaly mluvit z pozice síly |
Americký prezident Donald Trump sám sebe prezentuje jako člověka schopného dosáhnout jakýchkoliv dohod, uzavření míru mezi Arménií a Ázerbájdžánem tak pro něj může být lákavým cílem. „Možná za to Trump dokonce získá Nobelovu cenu míru,“ cituje think-tank nejmenovaného amerického činitele.
USA by se mohly snažit přesvědčit Baku, aby upustilo od svého požadavku odstranění odkazů na Karabach z arménské ústavy. Jerevan projevil ochotu tak učinit, proces však bude zdlouhavý a jeho součástí bude referendum s nejasným výsledkem.
Rostoucí vliv Turecka
Jinou a možná pravděpodobnější třetí stranou zajišťující klid v Zangezurském koridoru je Ankara. Erdogan má na jeho zřízení přímý zájem. Vnímá jej jako strategický komponent Středního koridoru. „Otevřením tohoto koridoru se turecké zboží přes Kaspické moře dostane rychleji do Střední Asie a Číny, zatímco zásilky z Evropy do Číny budou rovněž procházet přes Turecko,“ prohlásil turecký prezident při schůzce s arménským premiérem.
Skutečnost, že Pašinjan jako první arménský politik v postsovětské éře navštívil Turecko, ukazuje na sílící vliv Ankary na Jižním Kavkazu. Vztahy mezi Arménií a Tureckem byly dlouhodobě napjaté kvůli tématu arménské genocidy a turecké podpory Ázerbájdžánu ve sporu o Náhorní Karabach. Jerevan se ale v poslední době pokouší o zlepšení vztahů s Ankarou, z čehož ona hodlá těžit.
Ruské ponížení
Arménii motivuje neschopnost jejího hlavního vojenského spojence, Ruska, se za ni postavit. Po válce o Náhorní Karabach se vztahy mezi Moskvou a Jerevanem výrazně zhoršily. Protože Rusko jí kvůli své válce na Ukrajině není schopné dodat slíbené dodávky zbraní, Arménie se obrací k Indii a Francii. Ruský ministr Sergej Lavrov poznamenal, že Moskva nehledí příznivě na skutečnost, že Jerevan chce zbraně od země, která vyzbrojuje Ukrajinu.
Arcibiskup vedl pokus o převrat v Arménii, zmařili jsme ho, řekl premiér Pašinjan |
Arménská a ázerbájdžánská ignorace Ruska při jejich vzájemných jednáních je silnou potupou pro zemi, která kdysi měla v oblasti ústřední slovo a ovládala oba státy jako své kolonie. Podle Economistu klesající vliv Ruska v regionu dělá Moskvě starosti a zintenzivnil ruské plány na vybudování dopravních spojů odolných proti sankcím, jako je železniční trať do Íránu. Ten je proti Zangezurskému koridoru, protože se bojí, že by mohl přerušit přímý pozemní přístup Íránu do Arménie.
Pokud by USA či Turecko dostaly Zangezurský koridor pod kontrolu, byla by to pro Rusko velká rána. V roce 2020 po druhé válce o Náhorní Karabach Kreml si kladlo podmínku, že silniční a železniční spojení mezi Nachičevanem a Ázerbájdžánem by měla mít pod kontrolou ruská tajná služba FSB.
Moskva nemá mnoho možností, jakými na Baku, jehož sebevědomí povzbuzuje úspěšná válka o Náhorní Karabach a Turecko v zádech, zatlačit. Ázerbájdžán v nedávno propuklé diplomatické roztržce ukázal, že hodlá vůči Rusku vystupovat jako rovný s rovným.
Arménie je kvůli svým dlouhodobým a ekonomickým vazbám na Rusko logičtějším terčem. Moskva čelí podezřením, že proti Pašinjanovi vede hybridní operace s cílem odstavit jej od moci, dosadit do vedení státu své loutky a odvrátit jej od prozápadního směřování. Arménské bezpečnostní složky zadržely několik lidí, převážně církevních představitelů, kteří se údajně pokoušeli o převrat. Úřady zatkly i rusko-arménského miliardáře Samvela Karapetjana.
Ukrajinská vojenská rozvědka tento měsíc varovala, že Rusko hodlá posílit svou vojenskou základnu v Arménii. Jerevan to nicméně popřel.
