Kdyby se o vás takhle bavili, taky byste se chtěli odtrhnout.
Na východě Austrálie se říká, že když Bůh tvořil tuhle zemi, začal u Sydney, a jak měl na začátku ještě spoustu elánu, všechno hezké vyplýtval tam. Když došel na západ, už ho to nebavilo, taky mu došla fantazie, tak tam udělal jen poušť a osídlil ji hlupáky.
Tak takhle prý vznikla Západní Austrálie. Není divu, že se chce zase odtrhnout, když o ní takhle mluví.
Kdyby se to opravdu stalo, vznikla by desátá největší země světa. Podívejte se na mapu, jak obrovské je Alžírsko. Západní Austrálie by ho ale přeskočila. Dejte si vedle sebe Francii a Španělsko, zvětšete to dvakrát, přidejte Německo – a máte představu, jaký kus země to je.
Lidé se tam vyznačují tím, že mluví trochu jinak než zbytek Austrálie, statisticky mají v domech čtyři ložnice, zatímco zbytek země tři, a hlavně se pořád chtějí odtrhávat. Dalo by se říct, že to mají v krvi. Třeba roku 1933 tam pro odtržení hlasovalo skoro 70 procent lidí.
Teď je prý zrovna nakopl brexit.
Skupina politiků ze západoaustralské pobočky Liberální strany chce znovu oprášit starý nápad. Budou se o tom radit o víkendu a výsledkem má být komise, která by prozkoumala, jestli do toho tentokrát opravdu nešlápnout naplno, popsal místní list Perth Now.
Po vzoru brexitu se tomu pracovně říká WAxit, což na první poslech zní namaž to, navoskuj to.
Pikantní ale je i to, že liberálové jsou nyní u vlády, takže premiérovi Malcolmu Turnbullovi rozebírají jeho vlastní lidé zemi pod rukama. Ale nerozeberou, i když to se Austrálie dozví až zadlouho, zřejmě v roce 2019. Nejdřív musí komise zvážit pro a proti, což má být hotovo příští rok, až pak by se hlasovalo.
Jde o peníze
Přesněji řečeno o daň z přidané hodnoty. Západní Austrálie má dobře spočítáno, že odvádí vládě víc, než od ní dostává. V Austrálii se peníze, které jednotlivé státy dostávají, určují s přihlédnutím k tomu, jak dobře se momentálně mají. A protože Západní Austrálie posledních pár desítek let prožívá boom těžby kovů a dalších surovin, takže se rozhodně nemá špatně, vrací se jí míň. Dává asi deset procent, dostává šest.
I když kdysi bývaly časy, kdy naopak soustavně brala víc, než měla, někteří to vidí jasně: „Západní Austrálie je australská zlatá kachna a ostatní státy jsou upíři přisátí na její krční tepně a vysávající její krev,“ prohlásil pro Perth Now Rick Palmer, který navrhl, aby se komise zvažující odtržení zřídila.
Austrálii to sotva vzruší, protože západoaustralský separatismus už bere jako lokální obyčej.
Když Austrálie vznikala, při referendu v roce 1900 pro ni sice obyvatelé Západní Austrálie hlasovali, ale jen díky tomu, že třetinu tvořili zlatokopové z východní části země. Ze západního pobřeží to bylo na východ přece jen hodně daleko. Dnes se to letí tři hodiny, tehdy to na lodi trvalo deset dnů. Z Perthu to bylo blíž do Singapuru.
V roce 1933 bylo pro odtržení 67 procent lidí: delegace odjela do Londýna, aby získala souhlas, ale tam se s ní vůbec nebavili. V 70. letech nezávislost mohutně podporoval majitel největšího světového dolu na železnou rudu magnát Lang Hancock. Před pár lety vyzval k odtržení i západoaustralský ministr důlního a ropného průmyslu Norman Moore.
Kdyby k tomu opravdu došlo, měla by Západní Austrálie z předchozích pokusů už připravená i jména, z nichž by mohla vybírat, například Westrálie nebo Aurálie.
Ale vlajku by si určitě musela vymýšlet znovu. V roce 1933 měli separatisté běžnou britskou, v jejímž středu byla labuť v kruhu.
Zřejmě to byla labuť snášející zlaté vejce.
