Jméno fotografa neznáme, datum a místo pořízení však zcela jistě: slavná fotografie vznikla 13. června 1936 během slavnostního spouštění výcvikového plavidla Horst Wessel v hamburské loděnici Blohm + Voss.
Hajlující dělníci zdravící führera a řečnícího Rudolfa Hesse připomínají stádo ovcí, jen jeden z nich vyčnívá. August Landmesser si při slavnostním spuštění lodě pojmenované po mučedníkovi nacistické propagandy protestně zkřížil ruce na prsou.
Tehdy už neměl co ztratit. Rozhodl se tedy alespoň symbolicky vyjádřit nesouhlas s nacistickým režimem, který mu už přes rok házel klacky pod nohy. Především prostřednictvím norimberských zákonů, kvůli nimž se nemohl oženit se svojí životní láskou.
 |
Narodil se v roce 1910 v německém městečku Moorrege nedaleko Hamburku. Dětství v chudobě a zkušenost první světové války ho jako statisíce jeho vrstevníků přivedly k nacistické straně, kterou viděl jako cestu k lepšímu životu.
Versailleská smlouva a zdrcující hospodářská krize poválečné Německo srazily na kolena. Nezaměstnanost stoupala a nacistická strana vedená Hitlerem se chopila příležitosti. Poníženému a zbídačenému Německu nabídla naději.
Se stále se zhoršující situací spousta Němců snadno podlehla Hitlerově charismatu a agresivní rétorice. Mladý August do NSDAP vstoupil v roce 1931, tedy dva roky předtím, než byl Hitler jmenován kancléřem.
Čtyři roky poté potkal Irmu Ecklerovou, mladou židovku, do které se zamiloval. Pár se zasnoubil a Irma otěhotněla. To samo o sobě stačilo k Augustově vyloučení ze strany, ale on si s tím nedělal starosti. Žil sen o šťastné rodině, ten však narazil na nacistické rasové zákony.
Zákon na ochranu německé krve a německé cti totiž stanovil, že „manželství mezi Židy a státními příslušníky německé nebo příbuzné krve je zakázáno. Taková manželství jsou neplatná, i když byla uzavřena v zahraničí za účelem obejití tohoto zákona“, a „mimomanželské vztahy mezi Židy a státními příslušníky německé nebo příbuzné krve jsou zakázány“.
„Tvůrce nového řádu.“ Hitlerovou fotkou na Hradě začala poroba Čechů |
Ze svatby sešlo, Augustova žádost o sňatek byla zamítnuta. Zamilovaná dvojice se ale antisemitským regulím dál odmítala podvolit. Za čas se jí narodila dcera Ingrid.
Augustův akt vzdoru v červnu 1936 nebyl jen chvilkovým rozmarem. Byl to cílený projev odporu proti režimu. Když ho fotograf v davu hajlujících kolegů zachytil, Landmesser už věděl, že jeho rozhodnutí zůstat s Irmou bude mít následky. I tak nenápadný projev neposlušnosti byl v Hitlerově třetí říši krajně nebezpečný.
August a Irma se po téměř dvou letech ponižování a strachu pokusili utéct do Dánska. Byli však zadrženi a Augusta obvinili ze „znesvěcení rasy“. Přestože byl v červenci 1937 shledán vinným, podařilo se mu dosáhnout zproštění obvinění kvůli nedostatku důkazů.
Soud mu nicméně zakázal opustit zemi a varoval ho, že při opakovaném porušení norimberských zákonů poputuje rovnou do vězení. August neposlechl. Irma znovu otěhotněla a pár byl opět obviněn z „hanobení rasy a krve“.
Druhou dceru porodila ve vězení
Irmu si odvedlo gestapo, druhou dceru Irene porodila ve věznici Fuhlsbüttel. Pak prošla několika koncentračními tábory, až skončila v Ravensbrücku.
Existuje několik Irminých dopisů, které potvrzují její nešťastné putování nacistickými lágry až do roku 1942. Tehdy byla s největší pravděpodobností v rámci akce T4 poslána do Centra eutanazie v Bernburgu a stejně jako dalších čtrnáct tisíc vězňů zavražděna. Její smrt úřady oficiálně potvrdily až čtyři roky po válce.
Akce T4 byl tajný program systematické vraždy lidí s tělesným a duševním postižením, prováděný v letech 1939–1945 v Německu a na okupovaných územích. Cílem bylo „očistit“ populaci od jedinců považovaných za „neužitečné“. Program vedl k zavraždění přibližně 200 tisíc lidí, často prostřednictvím plynových komor, injekcí nebo hladovění. |
August si svůj trest odpykával v běžném vězení, propustili ho na začátku roku 1941. Tou dobou už v Evropě naplno zuřila nejstrašnější válka v historii, německá válečná mašinérie potřebovala neustálý přísun pracovníků, a tak Landmesser získal práci u dopravní společnosti Pust.
Většinu války tak strávil jako dělník, v roce 1944 ho ale přiřadili do trestného oddílu. Tyto jednotky byly složeny z odsouzených, zločinců, politických odpůrců a podobných pro režim „zbytečných“ osob. Šance jejích příslušníků na přežití byla velmi nízká.
Augustův prapor působil na Balkáně, kde se většinou věnoval protipartyzánským akcím a strážní službě. Vydržel tam však jen pár měsíců. August zahynul při bojích v Chorvatsku 17. října 1944. Stejně jako smrt jeho životní lásky, i jeho úmrtí bylo potvrzeno až o pět let později.
Jejich dcery Ingrid a Irene válku přežily. Vyrůstaly v sirotčinci, poté se jich ujali pěstouni. Manželství jejich rodičů bylo v létě 1951 zpětně uznáno soudem a na podzim téhož roku Ingrid přijala příjmení Landmesserová. Mladší sestra Irene nadále používala příjmení Ecklerová.
Američané jsou tady! Židé se vyhrnuli z transportu, pohotový major vytáhl foťák |
Fotografie Augustova tichého odporu se objevila až po pádu berlínské zdi. Objevili ji v archivu hamburských loděnic a následně ji otiskl magazín Die Zeit. Irene na ni identifikovala svého otce a v roce 1996 pak vydala knihu, ve které příběh své rodiny podrobně zmapovala. August se stal symbolem individuální odvahy v době, kdy Německo propadlo šílenství.
Zda je na fotce opravdu August Landmesser, nicméně není stoprocentně jasné. Podle jiné verze je na ni muž jménem Gustav Wegert, zámečník a zbožný křesťan, který pravici odmítal zvedat z přesvědčení, že člověk má poslouchat spíše Boha než člověka.
„Dochované portrétní fotografie Wegerta a Landmessera v obou případech ukazují velkou podobnost s dělníkem zachyceným na fotografii. Dodnes není zcela jasné, kdo oním mužem je,“ konstatovala před pár lety pro deník Süddeutsche Zeitung historička Simone Erpelová.
