Atol, kde zmizela slavná pilotka, odkryl chmurný příběh trosečnice

Byl to let, kterým Amelia Earhartová vstoupila do historie - bohužel úplně jinak, než chtěla. V roce 1937 zmizela v Pacifiku při pokusu obletět svět. Pátrací akce byly marné, nyní se ale podařilo najít drobné kůstky. Testy DNA mohou definitivně určit, zda zemřela jako trosečnice na pustém atolu.

Pilotka Amelia Earhartová | foto: The Library of Congress

Světlo do tragického osudu Amelie Earhartové, ve třicátých letech jedné z nejslavnějších žen světa, může vnést genetická laboratoř v Oklahomě. Před pár dny začala zkoumat kosterní pozůstatek z atolu Nikumaroro. Testy DNA určí, zda patřil právě někdejší královně vzdušného moře.

Kůstky při své poslední expedici na Nikumaroro (součást souostroví Kiribati v západním Pacifiku) našli badatelé sdružení TIGHAR, kteří se zabývají hledáním ztracených letadel.

"Existují důkazy o tom, že na atolu žil trosečník, týdny a možná i měsíce," řekl Discovery News už před časem Richard Gillespie, výkonný ředitel sdružení. Ze své desáté výpravy na Nikumaroro přivezl nedávno právě malé kůstky - tak malé, že zatím není jisté, zda nejsou ze želvy.

NIKUMARORO

Tichomořský atol v souostroví Kiribati (dříve zvaný Gardner Island) severovýchodně od Austrálie krátce obývalo dvacet Britů, kteří zde v roce 1892 budovali kokosovou plantáž.

Roku 1929 tu ztroskotala nákladní loď Norwich City, 11 námořníků se utopilo, 24 se podařilo zachránit.

Stopy osídlení včetně neúplné kostry našli Britové v roce 1940, když se snažili obnovit plantáže. Nakonec ale osadu v roce 1963 opustili.

Ale pokud se prokáže, že jde o ostatky Earhartové, zapadnou do sebe kamínky mozaiky, kterou badatelé při výpravách na atol postupně skládali. Až jim poskytla obraz, jak se příběh mohl seběhnout.

Prezident poslal do pátrací akce i letadlovou loď

Píše se 2. červenec 1937, když se Amelie se svým navigátorem Fredem Noonanem blíží k ostrůvku Howland. Má tu doplnit palivo pro přelet na Havaj. Její cesta kolem světa je skoro u konce. Jenže loď pobřežní stráže toho rána vyhlíží dvoumotorový Lockheed Electra marně.

"Musíme být nad vámi, ale nevidíme vás. Letíme v tisíci stopách, dochází nám palivo," hlásí v 7:42 ráno Earhartová. Naposledy se ozve v 8:43, krátce poté nařizuje prezident USA Franklin D. Roosevelt pátrání, do nějž se zapojují i letadlová loď Lexington a bitevní loď Colorado.

Pokud je verze o nouzovém přistání na atolu Nikumaroro pravdivá, sedí tou dobou Earhartová s Noolanem v troskách lockheedu na korálové mělčině. Ještě několik dní se snaží vysílat tísňový signál, ale ve velké pátrací akci s množstvím radiové komunikace se jeví jako slabý a nesrozumitelný šum. Když hrozí, že vlny smetou zbytky letadla do hloubi moře, přesídlí na ostrov.

Podmínky pro život na Nikumaroro rozhodně nejsou ideální. Ryby, které jde chytit, jsou jedovaté, teploty tu dosahují čtyřicítky, chybí zdroj pitné vody. Trosečníci pili kokosové mléko a snažili se chytat dešťovou vodu - Gillespie tu při svém pátrání našel vyrovnané lastury a želví krunýř.

Teploty na atolu dosahují čtyřicítky, chybí zdroj pitné vody. Trosečníci pili mléko z kokosu a snažili se chytat dešťovou vodu - při pátrání se našly vyrovnané lastury a želví krunýř.

Jako nejobyvatelnější se jeví jihovýchodní část ostrova, místo, které hledači o hodně později nazvou Seven Site a kde najdou zbytky devíti ohnišť. "Ten, kdo tu byl, ostrov znal. Je tu stín, vzduch chladí vítr, je blízko k laguně i oceánu. Hnízdí tu tropičtí ptáci, které je snadné chytit," vypočítává Gillespie.

I nad atolem Nikumaroro přeletělo po zmizení Earhartové pátrací letadlo. Pilot dokonce ohlásil "stopy nedávného osídlení", trosečníky ale nezahlédl. To se jim zřejmě stalo osudným: po několika týdnech či měsících zemřeli, třebaže není jasné, zda hlavní příčinou bylo zranění, nemoc či dehydratace.

Skutečnost, že na jednom místě ostrova byl nalezen hrob, také svědčí o tom, že jeden trosečník druhého pohřbil. Zda pilotka navigátora, nebo obráceně, není jisté. Kosti, které v hrobu našli Britové v roce 1940, sice fidžijský lékař označil za mužské, jenže se brzy poté ztratily. Později z jeho popisu antropologové usoudili, že mohly patřit i ženě.

Našla se dámská bota, rozbitý nůž i pouzdro sextantu

Nálezů na ostrově učinili archeologové celou řadu. Od kousků kapesního zrcátka přes zbytky dámské boty, kus zipu a úlomek plexiskla odpovídající zmizelému lockheedu až po improvizované nástroje, rozbitý nůž a pouzdro sextantu.

Hnědé lahve se žárem zdeformovanými dny pak nasvědčují, že zde trosečníci vařili.

Richard Gillespie věří, že se příběh o pilotce-trosečnici ukáže jako pravdivý. Dodává ale, že nechá provést ještě druhou analýzu ostatků, aby si byl úplně jistý. Korunním důkazem by samozřejmě byl vrak letadla - ale pokud se skutečně nachází u Nikumaroro, leží ve velké hloubce.

POSLEDNÍ LET "LADY LINDY"

Amelia Earhartová, přezdívaná po vzoru prvního sólového pokořitele Atlantiku Charlese Lindbergha "Lady Lindy" (Lidnbergh byl pro média "Lucky Lindy"), se narodila 24. července 1897 v Kansasu.

V roce 1932, jen pět let po Lindberghovi, přeletěla Atlantik. Jako první žena, která to dokázala, otevřela svým příkladem ženám klub "báječných mužů na létajících strojích".

Na osudový poslední let ve dvoumotorovém Lockheedu Electra s přídavnými palivovými nádržemi odstartovala Earhartová a navigátor Fred Noonan v květnu 1937 z Kalifornie. Vydali se na jihovýchod, přes Karibik, Jižní Ameriku, Atlantik a Afriku. Přeletěli Arábii, Indii, Barmu, Singapur i Indonésii s Austrálií a čekal už je "jen" Tichý oceán.

Odstartovali z Lae na Nové Guinei. Čekalo je 2 500 mil na ostrov Howland, kde měli doplnit palivo, pak přelet na Havaj a poté na východ do Kalifornie.

Zmizení dvojice spustilo vlnu konspiračních teorií. Podle jedné z nich je zajali Japonci a popravili jako špiony. Podle další bylo zmizení Earhartové jen záminkou pro letecký průzkum japonské základny na Marshallových ostrovech a aviatička dožila pod jinou identitou.

Druhá z variant, kterou seriózní badatelé považují za možnou - vedle ztroskotání na atolu - tvrdí, že se Earhartová a Noonan utopili po nouzovém přistání na moři poblíž Howlandu, když jim došlo palivo. Za mrtvou byla úředně prohlášena 5. ledna 1939.

Amelii postupně filmově ztvárnily Diane Keaton (ve snímku Poslední let) a Hillary Swank (film Amelia).