Bluetoothing začíná v okamžiku, kdy si první narkoman píchne dávku heroinu nebo metamfetaminu. Druhý, s vidinou dávky „zdarma“, si následně vpraví do těla krev prvního – v tu chvíli už intoxikovaného – feťáka. Ten pak svou krev pošle třetímu, ten čtvrtému... Jenže droga nemusí být to jediné, co si dotyčný do těla zanese.
Vpichování cizí krve do těla je přitom riziko samo o sobě, i když je původní „vlastník“ krve zdravý. Přestože dosud nejde o masový trend, sdílení krve je podle odborníků mnohem rizikovější, pokud jde o šíření HIV či žloutenky, než „obvyklé“ používání špinavých jehel.
Úřady proto musí razantně zasáhnout, míní experti. „Je to ideální způsob šíření HIV. A varovný signál pro zdravotnictví a vlády – ta rychlost, s jakou může dojít k masivnímu nárůstu infekcí kvůli účinnosti přenosu,“ říká Catherine Cooková z britské neziskové organizace Harm Reduction International.
„Tato praxe ještě není dostatečně prozkoumaná, ale je velmi riziková. V každé kapce krve HIV pozitivního člověka jsou desítky tisíc částic, jimž jste vystaveni,“ varuje pro list The New York Times (NYT) také americký profesor Brian Zanoni, který studoval chování narkomanů v Jižní Africe. Nejen tam tento způsob užívání drog přiživuje šíření viru, jenž v těle bez včasné léčby vyvolává smrtelnou nemoc AIDS.
Epidemie HIV na Fidži
Problém způsobuje i na Fidži, kde se počet HIV pozitivních v posledních deseti letech zdesetinásobil. Za posledních pět let se ostrovní stát v jižním Pacifiku stal centrem jedné z nejrychleji se šířících epidemií HIV na světě. V lednu tam proto vyhlásili epidemii. Minulý týden náměstek ministra zdravotnictví Penioni Ravunawa varoval, že Fidži může do konce letošního roku zaznamenat více než tři tisíce nových případů.
„Jedná se o národní krizi. A její tempo se nezpomaluje,“ podotkl. Podle odborníků, které oslovila BBC, s rostoucím povědomím o HIV a snižujícím se stigmatem je stále více lidí ochotno podstoupit patřičný test. Zároveň však poznamenali, že nespočet dalších případů zůstává v oficiálních statistikách skrytých – a že skutečný rozsah problému je pravděpodobně mnohem větší, než naznačují i tato rekordní čísla.
Tamní úřady jako jeden z důvodů prudkého nárůstu případů nákazy HIV vidí právě bluetoothing. Zhruba polovina nově diagnostikovaných pacientů podle NYT s odkazem na data OSN říká, že se nakazili kvůli sdílení jehel. Není jasné, kolik z nich si předávalo i krev, vzestup počtu případů se však nejvíce týká mladých lidí mezi patnácti a čtyřiatřiceti lety.
„Vidíme, jak umírají malé děti na HIV, děti, které se pustily do užívání drog a sexu,“ líčí zástupce UNAIDS pro oblast Pacifiku, Střední Asie a východní Evropy Eamonn Murphy. Podle něj je bluetoothing jedním z mnoha faktorů rostoucích počtů nakažených spolu s nedostatkem čistých jehel a přemírou nechráněného sexu.
Štěstí v neštěstí
O jak silný trend jde, není dosud známo. Uživatele z Afriky a Asie nicméně spojuje jeden důvod, proč se k bluetoothingu uchylují – bída. Právě ve velmi chudých oblastech se totiž rozšířil. Pohání ho pak i přísnější protidrogové zákony, rostoucí ceny zakázaných látek a slábnoucí dodávky dealerů. „V podmínkách extrémní chudoby je to levný způsob, jak se dostat do rauše. Má však mnoho následků,“ popisuje Zanoni.
V Tanzanii, kde praktice říkají také „flashblooding“, už se sdílení krve narkomanů rozšířilo z měst i do venkovských oblastí a výrazně také mezi ženy. V Jižní Africe výzkumníci zjistili, že 18 procent narkomanů ze zkoumaného vzorku už si bluetoothing zkusilo. Rozšířená je tato praktika i v Lesothu, kde rovněž bojují s vysokou mírou nákazy HIV. V Pákistánu zase „frčí“ stříkačky z poloviny naplněné heroinem a z poloviny krví.
Jedním z důvodů, proč není bluetoothing ještě rozšířenější, je ústřední vlastnost této praktiky – dávka intoxikované krve zase neobsahuje tolik drogy, aby z ní sekundární uživatel měl o mnoho víc než pouhý placebo efekt. „Není to zdaleka tak účinné, jak lidé doufali. Čím dále v řetězci injekcí, tím menší je zájem,“ dodává Murphy.
