Zatímco v Evropě už dávno zuřila válka, Bluestein ještě na počátku roku 1943 navštěvoval přednášky na umělecké škole v Clevelandu. Studií však i pod vlivem kamarádů zanechal a přihlásil se do armády. Jeho další kroky však nesměřovaly ke klasické pěchotě. Spolu s dalšími talentovanými umělci, mezi kterými nechyběli ani módní návrháři a architekti, absolvoval speciální trénink, kde naplno uplatnili svoje schopnosti.
Stal se členem proslulé Armády duchů, jež s nacistickým Německem nebojovala se zbraní v ruce, ale kreativitou. Bluestein se do Evropy dostal krátce po vylodění spojeneckých vojsk v Normandii. Úkolem jeho jednotky bylo matení nepřítele. Na klíčových pozicích budovali atrapy tanků i celých budov, osázeli je i funkčními vysílačkami. Z reproduktorů pouštěli zvuky pěchoty. „Odlákávali jsme pozornost Němců jinam, takže naše skutečné jednotky mohly v klidu plnit úkoly jinde,“ vzpomíná dnes stoletý Bluestein pro list The New York Times.
 |
Osobně upravoval i uniformy svých kolegů, kteří se vydávali za vyšší hodnosti, na denním pořádku bylo přemalovávání civilních vozidel tak, aby vypadala jako armádní. Stávalo se, že hodiny práce přišly vniveč, ale když se zadařilo, Němci shazovali bomby na nafukovací atrapy, zatímco o desítky kilometrů dál američtí vojáci vítězili v klíčových bitvách.
Záchrana desetitisíců vojáků
Při poslední misi se Bluesteinově jednotce podařilo roztáhnout německou obranu na severovýchodě Francie na obrovském území, zatímco 90. divize překračovala o dvacet kilometrů dál řeku Rýn s výrazně menším odporem, než očekávala. „Podle mě jsme tehdy zachránili život až třiceti tisícům našich vojáků,“ popisuje válečný veterán.
V řadách několika jednotek, jež se později proslavily jako Armáda duchů, sloužilo během války přes 1100 vojáků, záznamy o jejich válečném snažení byly až do roku 1996 přísně tajné. Za ocenění nenápadných hrdinů dlouhé roky bojovaly jejich rodiny i spolky sdružující válečné veterány.
VIDEO: Je to tank, nebo „skákací hrad“? Nafukovací zbraně šetří vojsku miliardy |
Kongres dlouho odolával, až v roce 2022 prezident Joe Biden podepsal legislativu, která posvětila udělení medailí. Většina vojáků se slavnostní chvilky v Kongresu bohužel nedočkala, naživu je pouze sedm členů slavné jednotky.
Medaili na čtvrtečním slavnostním ceremoniálu převzali Bernie Bluestein, stoletý Seymour Nussenbaum a devětadevadesátiletý John Christman. Akce se účastnilo přes šest set lidí včetně rodin již zesnulých členů Armády duchů.
Hrdinství, o kterém se nesmělo mluvit
Jedním z nich byl Mike Bagby, syn zasloužilého člena legendární jednotky Wilbura Wrighta Bagbyho, jenž zemřel v roce 1992 a ocenění své práce se tak nedožil. „Všechna svá tajemství si vzal do hrobu. Prostě o tom nechtěl mluvit,“ vzpomíná Mike. Materiály o jeho nasazení v Evropě byly až do jeho smrti tajné. „Musel jsem si najmout člověka, který mi zjistil, co můj táta za války dělal. Po dlouhém pátrání zjistil, že byl členem Armády duchů,“ popisuje.
Na ceremoniálu vystoupil i režisér a producent Rick Beyer, jenž je autorem dokumentu o Armádě duchů a mnoho let bojoval za ocenění veteránů. „Tito tři muži a čtyři další, kteří nás sledují ze svých domovů, i tisíc dalších, kteří už nejsou mezi námi, byli konečně po právu oceněni za to, co pro nás dělali za druhé světové války,“ uvedl.
Válka na Ukrajině
Sledovat další díly na iDNES.tvS mnoha veterány byl mnoho let v kontaktu a sledoval, jak postupně odchází. „Vždycky jsem říkal, že z Armády duchů zbudou už jen duchové, alespoň pro pár z nich jsme stihli něco udělat. Uctili jsme je, zatímco alespoň pár z nich je stále naživu,“ dodal.
Využití atrap armádní techniky je aktuální i desítky let po skončení druhé světové války. K jedním z předních světových výrobců patří česká firma Inflatech, jež ještě před pár lety vyráběla nafukovací hrady. Její nafukovací tanky, letadla a raketomety odebírá většina zemí NATO. Měsíčně jich vyrobí čtyřicet. Ceny začínají na deseti tisících dolarech (necelých čtvrt milionu korun), u větší techniky mohou dosáhnout až stovek tisíc dolarů.
