Kennedy tehdy předal své agentuře největšího sólokapra v dějinách, a ta tak mohla jako první informovat o zprávě, na kterou s napětím čekal celý svět. Jakmile se ale provalilo, že reportér tak učinil na truc oficiální domluvě, byl z AP vyhozen.
Americký reportér se totiž tehdy vzepřel válečným cenzorům a vypustil zprávu do světa dříve, než bylo domluveno. Spolu s dalšími šestnácti novináři byl účasten památného momentu, kdy se poražená třetí říše oficiálně vzdala.
Edward KennedyPo vyhození z AP pracoval jako editor v kalifornském Santa Barbara New-Press a později se stal nakladatelem v Monterey Peninsula Herald. Zemřel už ve svých 58 letech poté, co ho srazil automobil. Jeho dcera Julia Kennedy Cochranová nyní sebrala jeho sepsané vzpomínky a hodlá je vydat knižně. 
"Někteří lidé měli tendenci mého otce po válce litovat: 'Chudák Ed je teď zlomený muž, pracuje v nějakém malém kalifornském deníku.' Ale on se nelitoval, nebyl to ten typ člověka, který by seděl a vzlykal nad nepřízní osudu," říká dcera. Podle ní byl otec hrdina, který dodržel principy žurnalistiky. "Udělal správnou věc," uzavírá, "postavil se vyšší moci." |
Britský premiér Winston Churchill a americký prezident Harry Truman se však dohodli, že zprávu uveřejní až o den později, aby se mohl ruský generalissimus Stalin přesunout do Berlína a zúčastnit se osobně oficiální ceremonie k ukončení války. Sedmnáct novinářů proto muselo slíbit, že o kapitulaci nebudou informovat s předstihem a počkají na ten správný čas určený vůdci vítězných mocností.
36 hodin mlčení
Německo kapitulovalo 7. května 1945 ve 2:41 ráno. Všichni novináři účastni této ceremonie byli nečekaně shromážděni a před americkým generálem zapřísaháni k mlčenlivosti. Byla to jedna z podmínek, aby mohli být aktu kapitulace osobně přítomni.
Novinářům však bylo řečeno, že informace bude pozdržena maximálně o několik málo hodin. Oficiální zveřejnění však bylo nakonec posunuto až na třetí hodinu odpolední dne následujícího, tedy šestatřicet hodin od opravdového podepsání.
Kennedy byl v šoku, proč musí tajit zprávu takového dosahu. Přesto dostál svému slibu. Až ve dvě hodiny odpoledne byla kapitulace Německa vyhlášena rádiem ve Flensburgu, tedy městě, jež bylo v rukou Spojenců.
Kennedy proto zašel za vedením americké válečné cenzury, že nemá cenu dál udržovat informační embargo, když se už zpráva šíří Německem. Nesetkal se však s pochopením, a tak začal jednat na vlastní pěst.
Přes nemonitorovaný armádní telefon se spojil s londýnskou pobočkou AP a informoval ji stručně o konci války. Zprávu o požadovaném embargu však nepřipojil. AP vypustila informaci do světa v řádu jednotek minut.
Pro zbylých šestnáct zavázaných novinářů to však byla zrada rovná útoku na Pearl Harbor, jak píše britský Telegraph. Jejich vztek umocňoval fakt, že jim cenzoři nadále bránili informovat své agentury a redakce. AP tak shodou okolností získala absolutní monopol na zprávu s velkým Z, na největšího sólokapra v dějinách.
"Jsem otrávený, naštvaný, rozhořčený a rozladěný," napsal tehdy Drew Middleton, korespondent New York Times. Americký list označil krok redaktora AP za největší podraz v historii války. "Šestnáct novinářů bylo ochotno tajemství udržet, až na Kennedyho," nechápali editoři listu.
Povinnost informovat nad politickými zájmy
Reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Armáda zakázala americké tiskové agentuře přístup k jakýmkoli dalším informacím z evropského jeviště a vykázala Kennedyho z Francie.
Prezident agentury veřejně politoval unáhleného kroku a nechal Kennedyho, i přes protesty více než padesáti novinářů, vyhodit. Kennedy prý porušil zásadní princip své práce, když i přes slib vyzradil informaci, stálo v tehdejším prohlášení.
Nejvyšší představenstvo AP se Kennedymu omluvilo až nyní, po šestasedmdesáti letech. "Byl to špatný den pro AP. Celá situace byla řešena tím nejtragičtějším způsobem," prohlásil prezident společnosti Tom Curley. Kennedy podle něj udělal správnou věc a dostál principům žurnalistiky. Povinnost informovat prý i tehdy měla stát nad politickými zájmy mocností.
"Svět se měl ihned dozvědět, že je po válce. Jak to všechno skončilo, nebyl důvod něco zamlčovat," dodal Curley s tím, že se kontroverzní čin válečného reportéra konečně dočkal ospravedlnění.
