Vaše kniha Vězení, politika a můj lid (Never alone) bude brzy k dispozici v češtině. Jaký je váš vztah k České republice?
Československo mě v jistém slova smyslu inspirovalo být disidentem. Byl to kritický moment, byl jsem tehdy jen mladý student. V roce 1968 přišla invaze, která rozdrtila takzvané pražské jaro. Bylo v něm tehdy tolik naděje... a pak přišla ta strašná okupace. Pamatuji si, že tehdy osm občanů Sovětského svazu vyšlo protestovat na Rudé náměstí. Tehdy jsem se hluboce styděl za to, že jsem občanem této země, a přitom nemám dost odvahy vyjít na to náměstí s nimi. Věděl jsem totiž, že by to znamenalo okamžitý konec kariéry a všeho. A právě tehdy jsem si uvědomil, že pod tímhle režimem už dál žít nechci.
Vidíme útoky, které jsou namířené proti Izraeli, ale jejich okamžitým důsledkem je brutální nárůst nenávisti vůči běžným Židům.
