Vrátnice je pořád na svém místě, kde bývala. Jen má vymlácená všechna okna a uvnitř není vůbec nic.
Ve vchodu stojí pořád přihrádky na píchačky, jen kartičky, na nichž byla i spousta českých a slovenských jmen, už tam desítky let nejsou. Píchačky taky ne.
Nikde tady není vůbec nic. To, co kdysi byla největší papírna v Africe mezi Saharou a Jihoafrickou republikou, jsou dnes jen žalostné trosky a holé zdi. Velká tovární hala je bez střechy, zůstal jen plochý kovový krov. Jako by na budově ležela drátěnka z obrovské postele.
Šli divočinou. Bez ničeho. Měli hlad. A průjmy. Nemoci. Muži, ženy i děti. A ty děti, z nichž nejmladšímu byly jen čtyři, měly často jen cvičky.