Ráno 14. února 1994 vyvedla vězeňská stráž Andreje Čikatila z jeho cely a posadila ho do přistaveného UAZu. Na rukou měl pouta a jeho vysoká postava se vstupu do malé dodávky jakoby vzpouzela. „Jeden z dozorců do něj zezadu strčil a nacpali jsme ho do vozu,“ popisoval před 15 lety pod slibem anonymity jeden z očitých svědků celé události.
„Trochu zasténal a pak si sedl na podlahu vozu. Zhruba za hodinu jsme dojeli na potemnělý dvorek, kde kromě stráží čekali jen doktor a zástupci prokuratury. Sešli jsme do sklepní místnosti, kde si Čikatilo klekl na kolena. Byl hladce oholen a pořád klidný, zřejmě si myslel, že ho odvezeme na nějaký výslech do Moskvy,“ pokračoval svědek.
Takže teď mě zastřelí?
Pak vstoupil státní zástupce a chvíli s Čikatilem hovořil. Ukázal mu dokument podepsaný ruským prezidentem Borisem Jelcinem, který muže dost překvapil. „Cože, on to zamítl?“ prohlásil prý, načež mu státní zástupce přečetl rozsudek smrti. Čikatilo se stále tvářil zaskočeně a nechtěl tomu věřit. „Takže teď mě zastřelí?,“ prohlásil nakonec do hrobového ticha a očima hledal záchranu.
Marně.
„Vykonejte rozsudek,“ prohlásil státní zástupce.
Ve stejnou chvíli se vlevo od Čikatila otevřely dveře a strážci odsouzeného odvedli do další místnosti. „Za chvíli se ozvala dutá rána. Hodiny ukazovaly přesně osm večer,“ prozradil před lety novinářům svědek popravy jednoho z nejhorších sériových vrahů historie.
Andrej Čikatilo se narodil 16. října 1936 ve vesnici na severovýchodě Ukrajiny a v dětství jej údajně vlastní otec často bil. Němci navíc během druhé světové války jeho vesnici vypálili a po válce byl svědkem umírání svých blízkých kvůli hladomoru. Přesto se mu povedlo vystudovat. Pak pracoval jako učitel. Už tehdy však čelil obviněním, že se své studenty snažil pohlavně zneužít.
Proto musel v roce 1978 ze školství odejít a pracoval jako úředník v továrně nedaleko Rostova na Donu. Právě tam se dopustil první vraždy, když uškrtil a ubodal devítiletou Jelenu Zakotnovovou. Ačkoliv byl už tehdy mezi podezřelými, jako otce dvou dětí a navíc člena strany s vysokoškolským diplomem jej policisté propustili. Navíc brzy odsoudili místního násilníka.
A Čikatilo mohl pokračovat ve svém šíleném běsnění. Nejprve se zaměřoval na prostitutky a tulačky, později už si na autobusových a vlakových zastávkách vybíral i děti. Slitování neměl s nikým, oběti ubodal a některým odřezal i části těl, vypíchával oči, odřezával bradavky či uřezával nosy. V roce 1983 bylo po nálezu šesti obětí jasné, že tu řádí sériový vrah, což bylo něco, co se do morálky občana Sovětského svazu, který se rozpadl v roce 1991, opravdu nehodilo a úřady tuto skutečnost dlouho tajily.
Ve dne Míša policajt, večer Angarský maniak. Nenávist k ženám spustila nevěra |
Čikatilo se mezitím přestěhoval do Novočerkassku a vraždil dál. Jeho poslední obětí byla 22letá Světlana Korostiková v listopadu 1990, kterou zabil jak bylo jeho zvykem v odlehlé části lesa. Když z něj vycházel, narazil však na policistu, kterému se nezdál jeho znečištěný oděv a legitimoval ho. Sice ho tehdy pustil ale po nálezu těla už policie věděla, za kým jít.
Zatkli ho jen o pár dní později. Ani nebylo třeba mnoha důkazů. Po rozhovoru s psychologem se potvrdila diagnóza, že je to krutý sadista. Sám pak podrobně vyprávěl o tom, jak své oběti zabíjel. Dokázali mu 53 vražd, odhaduje se ale že jich mohlo být 65.
Soud začal 14. dubna 1992 a Čikatilo v něm předváděl divadlo. Křičel a obviňoval soudce i všechny přítomné v sále, odhaloval své genitálie a tvrdil, že je těhotný a kojí. Na jednu stranu se snažil vyvolat dojem, že je šílenec, a pak s klidem vykládal a vyžíval se v popisování toho, jak své oběti mučil, rozřezával jejich těla, nebo jim vytrhával jazyk.
„Každý den soudního líčení, kdy toho staršího holohlavého muže přiváděli, se ze síně ozýval srdcervoucí pláč matek dětí, které Čikatilo zabil. A několikrát se stávalo, že je museli přivolaní lékaři křísit poté, co omdlely,“ psal tehdy místní deník. Čikatilo byl celou dobu před soudem zavřen v ocelové kleci, jak je doteď v Rusku zvykem.
Miloval šachy, tak chtěl zabít 64 lidí |
Čtrnáctého října 1992 soud vynesl ortel - smrt zastřelením. V odůvodnění bylo, že jiná varianta trestu vzhledem k daným skutečnostem ani nepřicházela v úvahu.
Vrah mezitím sepisoval stížnosti k soudu a do novin, a také dal dohromady žádost o milost prezidentovi Jelcinovi. „Já, který jako jediný vždy věřil ve vítězství komunismu po celém světě, jsem bezmezně komunismu věřil a podporoval jej. A to byla má tragédie. Jsem oběť nového systému,“ stěžoval si. Naposledy prosil o milost 4. ledna 1994. „Prosím, nechte mne naživu“, napsal Jelcinovi. O měsíc později byl střelou za pravé ucho popraven.
