Už krátce po červencových parlamentních volbách bylo zřejmé, že Francii nečekají hezké časy. Politická smetánka však jako by problémy přehlížela. Macron se se svými věrnými radoval z blížící se olympiády a zapeklitou situaci na politické scéně neřešil. Pomyslný prostředníček ukázal vítězné levici i silnému Národnímu sdružení Marine Le Penové.
V září do premiérského postu dosadil Barniera, suchého kormidelníka brexitu, jenž měl Francii vyvést z krize. Šlo však spíše o předhození potravy pro paralyzovaný parlament. Prošedivělý republikán odolával tři měsíce, zemi chtěl vyléčit z hrozícího ekonomického kolapsu, drsným návrhem rozpočtu se však odsoudil k politické smrti, Le Penová žádala ústupky, které nepřišly.
Macron bude muset upustit od sebestřednosti, kterou mu vyčítali už při výběru Barniera. Názory opozice tehdy přehlížel, premiéra vybral jen a pouze podle sebe.
