Badatelé se zaměřili na pozůstatky vikingské osady v L’Anse aux Meadows v severní části kanadského ostrova Newfoundland. Zkoumali trámy a další opracované dřevo zachované v archeologickém areálu.
Při svém postupu vědci využili toho, že kosmické záření, které vede ke vzniku uhlíku C14, není vždy stabilní. Při slunečních bouřích se koncentrace uhlíku C14 výrazně zvyšuje, což pak zanechává stopy ve struktuře dřeva. Podle japonské studie se jedna z bouří odehrála v letech 992 a 993.
 |
„Když jsme měřili koncentraci uhlíku C14 v letokruzích, u jednoho z nich jsme zaznamenali velmi silné hodnoty a jsme přesvědčení, že to odpovídá bouři z roku 993,“ uvedla badatelka Margot Kuitemsová, která výzkum řídila. Badatelé pak došli k závěru, že stromy, které Vikingové použili k vybudování osady na Newfoundlandu, byly pokáceny v roce 1021.
Podle stanice CNN není jasné, jak dlouho se Vikingové na americkém kontinentě zdrželi. Mnohé ale naznačuje, že jejich přítomnost byla spíše krátkodobá. Vikingové podnikali výpravy na západ hlavně z toho důvodu, aby získali dřevo a další materiály. „Toto cestování mezi kontinenty za materiály je vlastně prvním krokem v globalizaci,“ uvedl badatel Michael Dee.
Vědci již dříve zjistili, že Vikingové byli prvními Evropany, kteří přicestovali na americký kontinent, a to o několik století před známou výpravou Kryštofa Kolumba v roce 1492. Badatelé například poukazovali na některé pasáže severských ság, jež popisovaly setkání s americkým domorodým obyvatelstvem.
Přes Grónsko na západ
Pozůstatky vikingské osady v L’Anse aux Meadows objevil v roce 1968 norský badatel, spisovatel a dobrodruh Helge Ingstad se svojí manželkou. Ingstad při svých výzkumech přišel na to, že amerického pobřeží již kolem roku 1000 našeho letopočtu dosáhl Leif Eirikson, syn Erika Rudého, který kolonizoval Island a Grónsko.
Zemi, kterou objevil, nazval Vinland. Zbytky vikinského osídlení v L’Anse aux Meadows byly zařazeny na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Před pěti lety náročnou cestu na západ přes Island a grónskou pevninu zopakovala replika vikingského drakaru. Cesta 35 metrů dlouhého plavidla se stěžněm vysokým 24 metrů trvala pět neděl.
Loď byla postavena na základě archeologických nálezů a popisů lodí v severských ságách a nesla nese jméno po králi Haraldu Krásnovlasém, který na přelomu 9. a 10. století sjednotil Norsko. Na palubě však měla moderní navigační přístroje.
