Amerika zaznamenala další střelecký rekord – největší texaský masakr, což jako obvykle přitopí svár, jestli za to může americká kultura zbraní.
Ale možná se problém skrývá v americké hlavě, nejen v hlavni. Tedy nikoliv jen v prostém faktu, že Američané jsou nejvyzbrojenějším národem světa.
Je tady totiž záhada.
Také Švýcaři, Finové či například Srbové jsou vyzbrojeni po zuby. Ale masové střílečky tam mají velmi zřídka.
Rozhodně se nedá říci, že by drželi s USA krok, ani kdybychom zavedli koeficient masových střeleb na milion obyvatel.
Naschvál, proč zrovna v USA tak často napadá lidi, že by mohli vzít zbraň a vystřílet kostel jako nyní v Texasu nebo koncert jako před měsícem v Las Vegas? Tedy postřílet lidi, které v životě neviděli?
Masová střelba jako americký fenomén
V Americe se něco dlouhodobě děje. Nedělní střelba v texaském kostele znamená, že pět z největších střeleckých masakrů moderní americké historie se odehrálo během posledních deseti let. A tři z těch pěti se staly během posledních sedmnácti měsíců.
Zatímco v zemi klesá kriminalita, počet tragédií podobných té texaské naopak stoupá.
Když vezmete všechna masová střílení na světě, v USA se jich přihodí téměř třetina. Přesto, že Američané tvoří jen pět procent světové populace. Nabízí se klasické vysvětlení: je to tím, že žádný národ není tak ozbrojený.
Ale je to příliš zbrklá zkratka.
Amerika má sice nejvíc zbraní na hlavu – některé statistiky říkají, že je to 101 zbraní na sto lidí, ty věrohodnější uvádějí o něco nižší číslo 88,8, ale tyhle počty zkreslují situaci.
Ve skutečnosti je počet vlastníků zbraní mnohem nižší, protože když je někdo má rád, nebo věří, že je potřebuje, nezůstane obvykle u jedné, čímž statistiku vychyluje. Vrah z Las Vegas, Stephen Paddock, jich měl 42. A tak z úřední čísel plyne, že pouhá tři procenta Američanů vlastní polovinu všech střelných zbraní, co jich v USA je.
Amerika se tak, pokud jde o rozšíření zbraní mezi lidmi, dostává spíše na úroveň Švýcarska, kde mají muži vojenskou zbraň doma, nebo loveckého Finska. Proč ale ten nepoměr v masových střelbách?
A ještě zvláštní věc: i v zemích, kde se hodně vraždí střelnými zbraněmi, jako jsou Honduras, Venezuela či Mexiko, jsou případy masových střeleb výjimečné.
Ty tudíž vypadají jako americký fenomén. Zatímco jinde jsou výjimkou, v USA jsou pravidlem.
Nejsnazší vysvětlení zní, že američtí střelci by mohli být na hlavu (ale ne všichni, například Paddock byl zřejmě normální). Včera to řekl o střelci z Texasu i Donald Trump. Je to snadná trefa, protože normální člověk asi nevezme pušku a nevystřílí kostel, přičemž polovina mrtvých jsou děti.
Ale i duševní problémy jsou jen výsekem pravdy.
Mnozí masoví střelci je skutečně měli, což lze prokázat. Ale to by znamenalo, že USA mají větší výskyt psychopatů.
Tak to asi nebude, i když kvůli tlaku reklamy, posedlosti životním stylem a tradici polehávání na gaučích psychoanalytiků je opravdu snazší přesvědčit Američany, že mají duševní potíže. Jestli je to část pravdy, je i tak hodně diskutabilní. Například pokud jde o míru sebevražd, která může sloužit jako ukazatel deprese, ani se nepřibližují světové špičce.
Proslulost splývá s nechvalnou proslulostí
Problém je podle expertů jinde. Američané jsou pod tlakem, aby dosáhli úspěchu. To je měřítko jejich života. To, že na úspěch nedosáhnou, je může zlomit. Paddock sice byl bohatý a na první pohled úspěšný, ale v tom byl mezi masovými střelci výjimkou.
Ti si selhání kompenzují pomstou svému okolí a je jim jedno, že zabití lidé s jejich životním neúspěchem nemají nic, nebo téměř nic, společného. Texaský střelec vystřílel kostel jen proto, že tam chodili příbuzní jeho bývalé ženy. K tomu se přidávají dva typické americké fenomény.
Zaprvé, proslulost je synonymem úspěchu. Zadruhé, proslulost splývá s nechvalnou proslulostí: proto jsou Američamé fascinováni lidmi jako Jesse James, Bonnie a Clyde nebo gangster John Dillinger, kteří se mohou stát stejnými hrdiny jako šerifové a agenti FBI, kteří proti nim bojují. Nečekaně dobře to ukázala česká komedie Čtyři vraždy stačí, drahoušku, kde ňouma George Camel získá respekt a obdiv až ve chvíli, kdy ho omylem začali pokládat za masového vraha.
Roli hraje i další výrazná americká vlastnost, nebo to aspoň psychologové tvrdí. Je to kultura amerického individualismu. V Evropě jsou sociální vztahy provázanější a užší. Když je někdo zralý na vykolejení, okolí to vidí a může zasáhnout. V USA je naopak žádoucí nechávat lidi na pokoji, neobtěžovat zájmem. A samozřejmě roli hraje i snaha kopírovat jednání, které společnost fascinuje, ať už pozitivně, nebo negativně.
Pokud si člověk v takové situaci může snadno opatřit zbraň nebo už má dávno doma malou zbrojnici, tím hůř.
