Zvenku to může vypadat tak, že si kdesi uprostřed kukuřičných polí Iowané poklábosí o politice, následně jednotlivé státy uspořádají volby v nahodilém pořadí, každý stát podle vlastních pravidel - a na konci si v novinách, které během té show vychrlí řadu čísel, komentářů a zvratů, přečtete jména dvou soupeřů o Bílý dům.
Primárky v USAStoupenci republikánů i demokratů o primárkách volí delegáty červnových stranických konventů. Na těch delegáti zvolí, kdo za jejich stranu půjde do boje o Bílý dům. |
Ten víc než čtyřměsíční maraton - až na pár výjimek během něj nenastane týden, kde by nějaké primárky nebyly - má ale svou vnitřní logiku: demokraté i republikáni jej léta zdokonalují (a průběžně ladí jeho pravidla), aby pomocí něj vybrali toho skutečně nejsilnějšího kandidáta pro listopadové volby.
Obě strany pokládají za lepší začít volební kalendář několika menšími státy. „Začínat v menších státech znamená pro kandidáty férovější startovní čáru. Alternativa - začít v jednom či více velkých státech - je vnímána jako výhoda pro bohatší kandidáty, kteří ale nemusejí být nejlepší,“ shrnul politolog Josh Putnam v listu The Washington Post.
Demokraté i republikáni si podle něj cení toho, že méně lidnaté státy lépe prověří schopnost kandidátů vést kontaktní kampaň, zatímco „válka inzerátů“ není až tak vypovídající.
Celá show tak tradičně odstartuje v třímilionové Iowě. Volební shromáždění tu v pondělí 1. února mají jak republikáni, kteří by se rádi po osmi letech vrátili do Bílého domu, tak demokraté. Ti před čtyřmi lety ctili zvyk, že obhajující prezident nemá vnitrostranického soka, a primárky neměli.
Únorová alchymie: My volíme první, máme na to zákon
Centrály obou stran nechtějí mít turné primárek ani příliš krátké - vytříbení nejlepšího kandidáta prostě zabere čas - ani příliš dlouhé, rozvleklý boj totiž může uchazeče pro finální volby oslabit. Republikáni si to vyčítali před čtyřmi lety po porážce Mitta Romneyho - podle některých názorů zaviněné tím, že se za ním strana nestihla tak sjednotit jako demokraté za Barackem Obamou.
Primárky a volební shromážděníStranické organizace v jednotlivých státech USA mají na výběr, zda uspořádají primárky v pravém slova smyslu, nebo tzv. volební shromáždění (caucus).
To, zda smějí hlasovat jen voliči registrovaní u některé ze stran, nebo širší elektorát (typicky všichni, kteří nejsou registrovaní u druhé strany), určuje buď zákon na státní úrovni (u primárek), nebo si to strana určí sama (u volebního shromáždění). Pokud se strana rozhodne pro volební shromáždění místo primárek (např. republikáni v Idahu v roce 2012), je pro ni snazší prosadit si dřívější a tedy vlivnější termín. Zhruba ve třech čtvrtinách států se konají primárky, ve čtvrtině volební shromáždění. |
Kalendář primárek ale „natahuje“ snaha řady států uspořádat primárky co nejdříve - dřívější hlasování je vnímané jako vlivnější a jeho výsledky mohou ovlivnit ta pozdější. Republikáni ani demokraté nemohou žádnému státu termín přímo nařídit, dělají ale vše pro to, aby se do konce února hlasovalo jen ve čtyřech menších státech.
Iowa je první od roku 1972, kdy demokraté kvůli nedostatku míst v hotelu v jejím hlavním městě Des Moines museli pohnout termínem konventu. To posunulo i termín volebního shromáždění v tomto středozápadním státu. Význam „prvního státu“ v kalendáři se ukázal o čtyři roky později, když právě zde začalo vítězné tažení Jimmyho Cartera.
New Hampshire má zákonem stanoveno, že primárky, tedy přímější způsob výběru delegátů než volební shromáždění, pořádá dříve než jakýkoliv jiný federální stát. Nevada a Jižní Karolína čtveřici doplňují proto, aby už únor odrážel i preference Hispánců a černochů. Což není politická korektnost, ale uznání faktu, že strana, který menšiny ignoruje, volby nevyhrává.
Stranická vedení mohou státy, které chtějí navzdory doporučení mít primárky příliš brzy potrestat snížením počtu delegátů na volebním konventu. Poté, co v roce 2012 ani mírná sankce neodradila republikány na Floridě od primárek v lednu, se tento postih zvýšil a nedočkavým státům hrozilo, že na konvent odjedou jen s devíti či dvanácti delegáty.
To by zrovna Floridu, domovský stát republikánů Marca Rubia a Jeba Bushe, dost bolelo: letos má mít 99 delegátů z celkem 2 472, kteří se 18. června sjedou na republikánský konvent. Jen z Texasu a Kalifornie jich dorazí víc.
Sólový únik? Do začátku března drtivý nástup nečekejte
Počet delegátů pro ten který stát se u demokratů i republikánů v zásadě odvíjí od dvou faktorů: lidnatosti státu a pevnosti pozice, jakou v něm strana má.
Demokraté vycházejí z počtu zástupců státu ve sboru volitelů prezidenta USA (například řídce obydlená Aljaška má 3, Kalifornie 55) a z toho, jak výrazně stát hlasoval pro demokratického kandidáta v posledních třech prezidentských volbách. Delegáty navíc obdrží státy, které primárky uspořádají později. V součtu to pro konvent 25. června dělá 3 636 demokratických delegátů.
Část z nich jejich mandát k volbě konkrétního kandidáta zaváže, pro ostatní je výsledek primárek doporučením, které ale obvykle respektují. Navíc mají demokraté ještě 713 „superdelegátů“, kteří mohou hlasovat dle své úvahy. Patří mezi ně kongresmani, guvernéři i straničtí činovníci. Podle agentury AP má mezi superdelegáty drtivou převahu Hillary Clintonová - stojí za ní 359 jmen, za jejími soupeři dohromady deset.
U republikánů mají superdelegáti menší váhu (tři na každý stát) a podobně jako u demokratů mohou na konventu volit, koho chtějí. Až na pár výjimek.
Na každý stát dále připadá u republikánů deset delegátů jako základ (jsou výjimky) plus „bonusoví“ delegáti, pokud má stát republikánského guvernéra, pokud zde republikáni uspěli ve volbách do Kongresu apod. Dále má stát delegáty za kongresové obvody, které pod něj spadají (za každý obvod tři; na nejmenší státy připadá jeden obvod, na největší Kalifornii 53).
Na rozdíl od demokratů, kteří všude delegáty volí poměrným systémem, používají republikáni v 10 státech systém smíšený a v 10 většinový. Analytický server FiveThirtyEight.com připomněl, že primárky ve velkých státech s většinovým systémem nepřijdou na řadu dříve než v půli března. Do té doby tak patrně žádný z uchazečů o nominaci nevyrazí do „sólového úniku“.
Ale... jsou to primárky a v těch se může stát vše. Na přelomu let 2007 a 2008 třeba část médií odepisovala kandidáta, který na první místo v celostátních průzkumech ztrácel pár dní před Iowou propastných dvacet procent.
Jmenoval se Barack Obama.
Kdy zbystřit Kalendář klíčových dat primárek
- 1. února: Volební shromáždění v Iowě. Hlasuje se o 52 delegátech u demokratů a o 30 u republikánů. První reálné měření sil.
- 9. února: Primárky v New Hampshire (32 delegátů u demokratů, 23 u republikánů). Lze po nich očekávat první odpadající uchazeče a případnou konsolidaci podpory u těch zbývajících.
- 1. března: „Superúterý.“ O 1 017 demokratických a 679 republikánských delegátech se rozhoduje v 15 státech.
- 15. března: Florida, Illinois, Missouri, Severní Karolína a Ohio. Jde o 792 demokratických a 358 republikánských delegátů. Florida (99 delegátů) a Ohio (66) jsou u republikánů důležité kvůli systému „vítěz bere vše“.
- 26. dubna: Connecticut, Delaware, Maryland, Pennsylvánie a Rhode Island. Ve hře je 462 demokratických a 172 republikánských delegátů. Tímto datem konče bude rozhodnuto přibližně o 75 % delegátů, čímž často končí - alespoň u republikánů - rozhodující fáze.
- 18. června: Začíná třídenní konvent republikánů v Clevelandu. Stvrdí prezidentského kandidáta; zbude-li ve hře už jen jeden uchazeč, volba bude formální. Případný vyrovnaný souboj rozhodnou superdelegáti.
- 25. června: Začíná konvent demokratů v Pennsylvánii. Má stejný smysl jako u u republikánů - stvrzení kandidáta a ukončení vnitřních půtek ve straně. I zde mohou vyrovnaný souboj rozhodnout superdelegáti.
